リアル鬼ごっこ
The Chasing World
Obsahy(1)
Veřejnost je šokována záhadnou sérií úmrtí, které jsou většinou klasifikovány jako sebevraždy. Oběti nemají zdánlivě nic společného kromě v Japonsku celkem běžného příjmení Sato. Vysvětlení těchto událostí nedobrovolně odhalí středoškolský student Tsubasa Sato, který se při útěku před spolužáky ocitne v paralelním světě. Světě, kde se diktátor s neomezenou mocí baví zvrácenou hrou, při které jsou loveni právě obyvatelé s příjmením Sato. Oba světy jsou však natolik propojené, že hra o život začíná i pro Tsubasa. (Ketri)
(více)Videa (2)
Recenze (8)
Proti primitivním námětům nic nemám. Spíše naopak. Skupina šikovných tvůrci z nich většinou dokáže vytěžit maximum. To však bohužel není případ Riaru onigokko. Problémem není zřetelné podfinancování filmu. Je pravda, že působí laciným dojmem, k danému příběhu to však svým způsobem sedí. Nad technickou kvalitu, hudebním doprovodem či efekty tedy žasnou nelze, ten hlavní problém je ale někde jinde. Samotná hlavní zápletka o propojení dvou světů také není vůbec špatná. Ani její pozadí a motivace jednotlivých postav. Vůbec však nefunguje dramatická skladba a příběhový oblouk. Opravdovým selháním jsou zejména veškeré části, ve kterých dochází k vysvětlování děje. Děje se tak v podivně sepsaných a zbytečně dlouhých monolozích. ()
Hodně pro a proti... Libil se mi nápad, ale provedení už bylo horší. Monstera a honičky paráda... ale imperátor jeho vsuvky, to bylo něco strašného. Nevím, jestli v maskérně byli jednou na nějakých opiátech a měli dobré nápady a vznikly Monstera, potom vystřízlivěli a stvořili Imperátora. Herci hrůza. Ve chvíli, kdy jsem se na to díval, se mi tam toho líbilo a nelíbilo více... s odstupem času už se mi ten film ztrácí. Ale dám tomu čistý průměr určitě za nápad a nějaké drobnosti. ()
Tsubasa Sato skáče mezi paralelními světy, a utíká před šílenými zabijáky v černých uniformách, kteří mají místo očí dvě baterky, na ruce GPSku a z ruky jim vystřeluje nůž. Jo. No a pak ještě utíká, pak taky utíká, sem tam utíká a zcela mimořádně se i pere. Přirozeně, následuje zběsilý útěk... Vše je provázeno soundtrackem, což je asi dvouminutová sklatba v nekonečný smyčce. A nejzajímavější na tom všem je, že to funguje. Je to bláznivý, ale funguje to. ()
Odpad se mi tomu dávat nechce, protože zase nějak zvlášť moc mě to neiritovalo nebo neznechucovalo. Bylo to tak nudné, suché a nezáživné, "monstra" skoro až komická, imperátor doslova tragický a zápletka tuctová, že když jsem u toho popáté usnul (cca 12 minut před koncem), už jsem si to ani nepřetáčel zpátky, nedokoukával a rovnou to vypnul. S paralelními světy je v příbězích nejednou svízel, tohle je ukázka, jak by se to dělat nemělo a nebo, jak to udělat co nejnezáživněji. Rozhodně se nenechte navnadit tím horrorem v žánru, s horrorem to není ani ve společné sluneční soustavě. ()
Sato zdrhá a monstum s maskou smajlíka je mu v patách, potom Sato utíká a za ním běží monstrum s maskou smajlíka. Jinak taky Sato letí jako o život a stíhá ho monstrum s maskou smajlíka ... a tak dál a tak dál. Do toho se prolínají paralalní světy, impéria a jiné. Horor ? Ani omylem. Sci-fi ? No takový zvláštní. Ale koukat 98 minut na utíkajícího Sata je drsný. Přesto se na to koukat dalo. 55 % ()
Reklama