Dread

Jsem velkým fanouškem Clivea Barkera a vždy uvítám filmové zpracování jeho románů nebo povídek. Clive Barker je géniem horroru a proto není jednoduché jeho příběhy zfilmovat tak, aby přesně odrážely filosofii jeho díla. V tomto případě se to povedlo velice dobře, což ale může ohodnotit opravdu jen člověk, který povídku s názvem "Strach" (Clive Barker - 2. kniha krve) četl. Až tedy na výjimky bylo dílo celkem věrně zpracováno. Hlavně v závěru byly úlohy postav pozměněny, hlavní filosofická linie tím však dotčena nebyla. Nevím, jak to bylo s právy na zfilmování, ale každý režisér si chce dát do díla něco svého. Takže bych to neodsuzoval. Důležitější pro mě byla audiovizuální stránka filmu, která byla opravdu temná a trochu svazující. Perfektní kamera + velmi dobře zvolená hudba, to celé dalo filmu punc obrovské autenticity. Postavy byly zvoleny výborně, kde každá jedna přesně zahrála charakter, který jsem očekával. Mimochodem Jackson Rathbone mi připomínal Johna Deppa. Musím se ale zastavit u scény, na kterou jsem se obzvlášť těšil, a tou je pojídání zkaženého masa, ve kterém už byla nakladena muší vajíčka. Musím říct, že toto jsou ty syrové scény, které - aniž by ukápla kapka krve - jsou daleko drastičtější než scény např. z mnou nedávno viděného filmu "À l'intérieur ". PS: Vzhledem k tomu, že je zde zatím jen 34 hodnocení, věřím, že později půjde hodnocení výš. Protože se k němu připojí i ti, co tuto povídku skutečně četli. (26.02.2010)

Průměrný horor nebo spíše thriller, který vyčnívá ve své myšlence, která je poměrně zajímavá, a také v několika opravdu povedených momentech, které dokáží velmi slušně znechutit. Bavil jsem se solidně, sice to není žádná bomba, úvod je poměrně roztahaný, ale celkové vyznění filmu je dobré. 60% (02.12.2011)

Těch 90 minut se zdály delších, než ve skutečnosti byly. Dobrou hodinu trvalo, než konečně přišlo to, na co divák celou dobu čekal. Tahle část už však nabídla několik pochutin v čele hladomoru a návodu, jak rychle a účinně se zbavit podstatné části své pokožky (tahle scéna mi, bohužel, připomněla jednu podobnou příhodu v mém blízkém okolí). Úplný závěr nečekaně přitvrdí a nabídne "fucked up" scénku alá první Saw. I díky ní vytahuje moje hodnocení z mělkých vod do těch průměrných, i když stále slabších. Potěšili ale The Veils a jejich temná balada Vicious Traditions. P.S. Právě jsem dočetl Barkerovu povídku a je fantastická. O to víc zamrzí její filmová verze. (28.01.2014)

"Trauma v hlavě díru leptá, psychopat se ze tmy chechtá." Když nebudeš čelit své bestii, příjde si ona pro tebe. Strach tě sežera zaživa, skvrny na duši nevycídíš ani pěti litry Sava a orální sex s mrtvolou (v pase rozpůlenou) bude mít své mouchy. Chudák Quaid, noční můry měl par excellence a ke všemu i ucpané umyvadlo, jak do něj vysypal a spláchnul půl kýble prášků. Místo šikovného instalatéra a lepšího psychiatra však sháněl dobrovolníky pro studentský experiment, balil flekatou příslibem kvalitního sexu a zlomeného srdce a nakonec si hrál s revolverem a nedobrovolným dobrovolníkem na tichou poštu. A kdyby nebyl takový škrt a vegetariánce Cheryl ten trauma steak každý den vyměňoval za čerstvý, rozboural by mě jak řezník kýtu, za 5 hvězd.  Ale červy prolezlé, zelené až rosolovité cosi? To se nepapá. To by neskousli ani kluci z ragbyového týmu v Andách (kamarády žvýkali, ale čerstvé, resp. čerstvě zamražené). Žádné jídlo, žádné dilema. Ten shnilý kus scenáristovy prdele smrděl křečovitou snahou Anthonyho DiBlasi (či Cliva Barkera, nečetl jsem) šokovat co nejvíc, bez ohledu na uvěřitelnost. Tichá pošta a péče o pleť ocelovým rejžákem, ty byly top. (15.03.2023)

Každý má z niečoho strach a aj niekto zo superhrdinov z Marvelu, alebo DC. Takže vlastne nieje ťažké pochopiť aj tých ´´obyčajných´´ jedincov. Báchorka, ktorá je predvídateľná, ale nie až tak doslova, ako si niekto bude predstavovať. Graduje to a má to nejaké to atmosférické plus a gore, a to sú tie pozitíva, ktoré by som podčiarkol. (01.04.2020)