Odnikud někam

Po dramatickej stránke mi to nesadlo. Námet duševnej prázdnoty a momentu kedy si človek uvedomí, že má všetko no zároveň však nemá nič by sa dal spracovať aj lepšie. Strašne nevýrazné, pocitovo neutrálne, plytké a hlavne odtažité, dokonca tu výraznejšie nevynikol ani vzťah otca s dcérou. Pár momentov sa podarilo, ale celkovo ma to žiaľ nijak neoslnilo, snímku by sa skôr hodil názov Odnikiaľ nikam. Toto filmové spracovanie mi k téme nič nové ani zaujímavé nepovedalo. 50/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. (11.01.2016)

Už vidím, jak v tom bude plno lidí hledat (ba co hůř - nacházet) hlubokou studnici moudrosti. Což je naprosto mimo mísu. Somewhere je jednoduchý, docela příjemný, atmosférický - ale po hříchu i poměrně zbytečný film. Ta ostentativně nezávislá forma mě zprvu neskutečně štvala, po chvíli jsem se přinutil si na ni zvyknout, neboť jsem pocítil, že mi Somewhere nestojí za stres. Stephen Dorff hraje sympaticky, ale na Oscara to nevidím. 6/10 (22.12.2010)

Sofia Coppola má strašně blízko k posedlosti, značí to její tři předchozí filmy: Vztah otec-dcera, prázdné výrazy herců, mladé dívky hledající své místo ve světě, hotelové pokoje, zajímavý výběr hudby a to vše zabaleno do melancholické nálady. Po Marie Antoinettě se vracíme zpět k nízkorozpočtovému filmu, ale to neznamená, že příjdete o Sofiino estetické vyprávění. Hned na začátku sledujeme v jednom záběru černé Ferrari, které jezdí dokolečka na dráze. Tím nám naexponovala hlavního hrdinu, jehož život se točí pořád dokolečka a nevede nikam (takže název filmu je jasný). Zbytek filmu se nese ve stejném duchu. Sofie beze spěchu vypráví Johnnyho život a svou pomalostí to dovádí až ke komičnosti. Důkazem je scéna odlitku tváře, kde je celý proces a střih jako by tu neexistoval. Minimální počet dialogů ve vás evokuje film Ztraceno v překladu, stejně tak i život v hotelech, který režisérka zná tak moc dobře. Ale celé se to vleče odnikud někam. (30.01.2011)

Jedním slovem - nuda. Oceňuji tu pasáž kde se filmová hvězda stará o svou dceru a budují si tak po letech svůj vztah. Co mi ovšem nejde na mysl jsou tichá a nudná místa plná otázek, která na vás křičí v celém filmu a neustále v každé této scéně hledám jeden jediný smysl. Sofia Coppola mě prostě už podruhé velmi zklamala. Nevím zda-li pak má takový ten dar jako její otec, ale já se v tom zatím nedokážu najít. Neviděla jsem sice všechny její filmy - a pokud tak učiním mám silný dojem, že nebudu o nic chytřejší než nyní. Ano Sofia Coppola točí zajímavě a jinak, ale zatím to není nic pro mě. (22.01.2013)

Zvláštní film se zvláštní atmosférou a zvláštními postavami. Ale asi mám pro podobné filmy slabost, protože i přes všechny ty zdlouhavé statické záběry beze slov a takřka nulový děj jsem nedokázal od filmu odtrhnout oči. Jsem zkrátka odchovaný cyklem "Americké nezávislé léto", který na ČT sleduji někdy od roku 2003, a kde několikrát byly k vidění právě podobně laděné filmy, a i když tenhle film nebyl k vidění v rámci tohoto cyklu, tak mi přesto přišel něčím zajímavý, jen to něco nedokážu pojmenovat. Ale abych byl upřímný, od Sofie Coppoly jsem čekal něco víc, než slabší recyklaci jejího majstrštyku "Ztraceno v překladu". Ač mě prostředí hotelů a téma samoty ve filmech fascinuje, zde byla až moc velká a viditelná snaha o nějakou formu umění, která mi není zase tak blízká. Nevím, jestli bych v tuto chvíli ten film chtěl někdy vidět znovu, ale na první zhlédnutí musím konstatovat, že ten film docela ušel a alespoň na to průměrné hodnocení v mých očích dosáhl, a proto ode mne ty tři hvězdy nakonec získává. (13.07.2014)