Nanking! Nanking!

Vizuálně úžasné. Jde vidět preciznost v každém záběru. Asijská válečná událost je srovnatelná v krutosti třeba se Stalingradem. Nanking stojí vidět už jen s toho důvodu, jak je jinak natočený. Násilí s bezpráví je zobrazeno, to se však odráží ve formě psychologické agónie oběti. Americké heroické eposy, ruské epochální bitvy nebo evropské realistické snímky - každý přináší originální pohled na 2. světovou válku. Na to, že jde o válečnou tématiku, tak je děj lyričtější (i když dějová linka tam je). Co se týče brutality a explicitního násilí, tak to není tak hrozné. Třeba sovětský film Jdi a dívej se je daleko drsnější. Příběh je někdy táhlý a skoro nudný, nedokáže udržet tempo dvě hodiny. Čisté 3 * . (11.06.2009)

Je zcela správné, že se točí filmy jako Nanjing! Nanjing!, protože lidé zvyklí žít v přepychu dnešní doby si vůbec neuvědomují, co si některé generaci před nimi museli vytrpět.Nanking Nanking je film po kterém se musí každý minimálně zamyslet, proč Japonci jednali až nepochopitelně brutálním způsobem.Je až neuvěřitelné čeho všeho se byli schopni dopustit na lidech (čínských civilistech), kteří se provinili jenom tím, že byli v nesprávnou dobu na nesprávném místě a byli čínské národnosti.No a k samotnému filmu: skvěle natočený, místy velmi brutální a některými scénami velmi silný film, na který jen tak nezapomenete a asi už se nerozhodnete k jeho opakované projekci.Jedinou vážnější výtku bych měl k faktu, že film nemá kromě zvěrstev, které Japonská armáda v Nankingu napáchala, žádnou informační hodnotu.Moc se toho o konfliktu jako takovém (Japonsko - Čínská válka) nedozvíme.Taky vám asi žádná postava vyloženě nepřiroste k srdci, film spíš chladně ukazuje kolotoč řádění se spoustou postav, ale to až tak nevadí.Slabších *****. (05.01.2011)

Síla,síla,síla.... něco jako asijský Schindlerův seznam.... dech beroucí kamera a k tomu černobílá... jak já říkávám.. méně barev, více emocí a tady to sedí jak prdel na hrnci.... šílené scény... silné momentu kterými je film prošpikovaný už od samotného počátku.... Velice zajímavé postavy a zajímavý kontrast, kdy to člověk vidí chvíli z pohledu číňanů a poté z pohledu japonců... místy se snaží ukázat že i oni jsou jen lidé, aby záhy tyhle myšlenky zadupal do země nějakým brutálním činem zúčastněných. Rozhodně všem doporučuji.... (09.02.2016)

Působivé zejména pro ty diváky, kteří rádi sledují bojující pěchotu a masové vyvražďování. 1) Vidíme masové vraždění a rozsáhlé přesuny pěchoty, tvořené "žlutými" vojáky - chvíli trvá, než nám dojde, kdo je Číňan a kdo Japonec. Až ve druhé polovině dostane divák příležitost alespoň trochu si vytvořit vztah k některým postavám. Ale dříve, než to stihne, je po nich._____ 2) Vysvětlením historických souvislostí či motivací se režisér nezdržuje. Oprávněně předpokládá, že diváci (přinejmenším čínští) vědí, na co do kina jdou. Už označení samotné události je pro pochopení přístupu k dějinám signifikantní: čínsky jde o nankingský masakr, japonsky o nankingský incident. Podle závěrů Tokijského procesu (analogie Norimberského procesu v Evropě) bylo vyhlazování v Nankingu úmyslné a plánované._____ 3) První půlka snímku na mě působila spíše jako ilustrační obrazy k encyklopedickému heslu: masové vyvražďování, než jako umělecký film (z estetických důvodů černobílý, jak říká režisér)._____ 4) 38letý režisér a scénárista Chuan Lu udělal kus dobré práce, zejména v historické osvětě. Vášnivé reakce vzbudil film nejenom v Japonsku (které odhalení různých kostlivců ve skříni teprve čeká), ale i na domácí čínské publikum, které jen stěží skouslo fakt, že film je vyprávěn z pohledu japonského vojáka a že jedna z hlavních postav filmu je čínský kolaborant. (25.12.2014)

Černobílá podoba je OK a docela tomu přidává na realističnosti. Zobrazení násilí (na to, co se v údajně mělo všechno v Nankingu dít) je sice drsné, ale někdy jako by se tvůrcům až do "echt humusu" nechtělo - což je pro film škoda, protože Nanking je učebnicový příklad válečného zločinu. Dokud jsou zločiny anonymní, je film obrovsky působivý. Jakmile se děj ale přesune do bezpečné zóny, ztrácí dost na tempu a uvěřitelnosti, někdy je to až křečovité (byť v pro mně nejsilnější scéně, kdy japonský voják zabije jedno z dětí z banálního důvodu a vlastně mimochodem, jsem tomu věřil naprosto). Paradoxní je, že nejzajímavější individuální postavou filmu je japonský desátník Kadokawa...... Vizuálně fantastická je i scéna japonského vítězného tance. Celkově je to ale docela povedený film a už kvůli pro Evropana neobvyklému námětu stojí za zkouknutí. Čistě pro dokreslení jeden dialog z filmu, který mi dost připomněl Společnost mrtvých básníků. Berte pls s rezervou:"Nyní potřebujeme sto dívek, které půjdou a nechají se tři dny brutálně znásilňovat Japonci. Vím, že je to kruté, ale není zbytí." "Tak já půjdu." "Tak já bych taky šla." "OK, já taky." (09.01.2010)