Emily Brontëová: Bouřlivé výšiny

Bylo to úžasné. A protože mi poslouží jako skvělé odpaliště Lanarkův komentář, hodlám text vést jako reakci na něj (žádná šikana nebo tak): film jako takový se přeci nutně nemusí ztotožňovat se světonázorem diváka. Nehodnotíme střet námi uznávaného ideálu lásky s tím, který předkládá. A proč vlastně automaticky předpokládat, že nám nějaký ideál vůbec podsouvá? Jestli něco prezentuje, tak, dejme tomu, sílu citu mezi několika konkrétními lidmi na konkrétním místě a v konkrétním čase. "Realitu" (nejen) dobově ohýbanou a reprezentovanou postavami na červenou knihovnu krásně rozostřenými - chápej do běžných stereotypních škatulek jen těžce zařaditelnými - bylo pro mě osobně radost sledovat. On mohl být kretén, ona mohla být kráva. Noa? Hodnocení kompatibility postav se mnou, jako člověkem, mělo na požitek pramalý vliv. Jestli jsem ale někdy viděl film, který uvěřitelně přenesl ozvěnu první lásky náctiletých do světa dospělých, a nevznikla tak nefunkční konstrukce vytržená z času a prostoru, tak zde. Btw, Lanarku, zdá se mi, že jsi v přední řadě ke konci trošku pospával. Nová generace totiž rozbijí i tebou předpokládanou "definici lásky" reprezentovanou snímkem, kterou tak zavrhuješ. Dá se tvrdit, že mluví proti ní a když ne přímo proti ní, tak rozhodně reprezentuje další proměnu, kterými je (nejen) tato doba tak protkána. Už jen takové gesto autora očišťuje od předpokladu, že se pokouší předkládat nějaké neměnné ideály. ___ Druhý důvod, proč mě snímek tak uhranul, stojí čistě na mé deformaci ze zkouškového období. Je ujetý, že jsem polovinu hracího času přemýšlel nad úžasně zachyceným clashem morálky osvícenství a romantismu, nad dozvuky hierarchizace tradiční rodiny, nad ustupující nesmlouvavostí křesťanské morálky, nad motivy reventantů, postavením žebráků a cikánů v stereotypy proměňující společnosti poloviny 19. století nebo nad pomalounku dominujícím motivem manželství založeného na lásce. Škola je někdy nemoc! (26.05.2013)

Kto by bol povedal, že po takej úlohe ako Bronson si Hardy zahrá v dráme z televíznej produkcie. Knihu od Emily som čítala niekoľko rokov dozadu a aj keď si pamätám iba minimum zo všetkých spletitých vzťahov a udalostí, očakávala som, že film to nezvládne všetko zapracovať, nie to ešte zachytiť atmosféru, ktorou celý príbeh dýcha a ktorá mi v pamäti utkvela zo všetkého najviac. Režisér so scenáristom sa pohrali s chronológiou, ktorá takto možno zrozumiteľnejšie vysvetľuje všetky spojitosti, ale hlavne robí celý príbeh ešte dramatickejším. Brontë napísala jeden strhujúci príbeh o pohlcujúcej, nenávistnej a pomstychtivej láske. Heathcliff je jedna z najzaujímavejších filmových aj knižných postáv a Hardymu dokonalo sadla. Búrlivé výšiny sú rozhodne o láske, ale tento film by som nenazývala romantikou...tej sa tu možno nedočkáte tak, ako by ste čakali. Ďalší kúsok, ktorý mi potvrdil. že nemusí byť kniha vždy jednoznačne lepšia. Produkcia itv sa jej rozhodne vyrovnala. Hviezdičku nedávam kvôli stvárneniu Catherine...do tak dôležitej postavy mi Charlotte Riley veľmi nesadla. Zaujímavá informácia na záver - pozerala som to s chlapom a mám pocit, že bol ešte nadšenejší než ja. Takže slečny - nebojte sa pritiahnuť svojich partnerov. ;) (05.06.2017)

Opravdu zřejmě...zatím nejlepší adaptace asi nejvíce fascinující knihy, kterou jsem v životě, četl. Všichni ti Kingové a jiní autoři thrillerů a hororů dodnes, se před Emily B., můžou jíti v klidu zahrabat. Někdo napíše jedinou knihu za život a převálcuje vše na dalších 160 let a nejspíše i dál. Teď k filmu. Ne, je mi fuk, že je tv. Jediná věc, kterou bych zde vytknul, je (jak tady někdo též zmínil) až moc upravený vzhled Vichrného Návrší. Tento název se mi vždy líbil více, než tento, páč to zní jako nějaká pohádka:)))))) Což tedy tedy tato adaptace a už vůbec ne předloha, není ani omylem. Luciferovo vnuknutí, které zapříčinilo obsazení Toma Hardyho (možná jeho životní role), byť to není ten snědý nalezenec, ale pořád raději, bledý a totálně démonický Heathcliff, než totálně nedémonický a vůbec takový nijaký negr z 2011, který je tam proto, že tam prostě býti musí. Jinak ostatní, včetně perfektního Andrewa Lincolna (na kterého jsem pak narazil ke svému překvapení ve Walking Dead:) jsou v podstatě bez chyby a doplňuje to minimalistická a přesto perfektní hudba, jejíž pouze 33min. (snad se někdy dočkáme delší verze) ost, je samoz. pro viktoriánské labužníky, nutností. Při otvíráku kdy zní skladba The Moors mě při prvotním shlédnutí, okamžitě zamrazilo a při letící kameře, skrze krajinu (fascinující) a dům, jsem věděl, že jsem na správné adrese;-) Prostě, scénář (autor očividně knihu četl), režie, kamera, obsazení, dokonalé. A ještě jedno obrovské plus...konečně pořádná délka, do které se mnohem lépe vejde to, co v ostatních (byť sebelepších) adaptacích z pochopitelných důvodů, býti nemůže a tak se zbytečně krátí a stříhá. Což je téměř vždy devastační u jakékoli předlohy. Další důkaz (jako by jich bylo v dnešní době ještě potřeba) že kinofilmy a tzv. Ačkové věci, jsou velmi přeceňované a až na jednu vyjímku max za rok, už skoro zbytečné. Taková blbinka na závěr...ost mi silně připomíná ost The Stand od Kinga.;-)))) Výborný komentář...akisha. (20.08.2020)

Pokud bych měl nějak srovnávat s filmem z roku 1992,( jiné zpracování jsem zatím neviděl), vychází mi tohle o chlup lepší, propracovanější a věrohodnější. Největší podíl má na tom, kromě výborné hudby hlavně herecké osazenstvo. Charlotte, Andrew a potom hlavně Tom Hardy, v roli Heathcliffa, který dal tomuto televiznímu zpracování opravdu ďábelský rozměr se vším všudy. Doufám, že ne naposledy. O tom jsem skálopevně přesvědčen. (24.07.2014)

Nádherný film. U titulků jsem chvíli uvažovala, jestli nakonec není lepší, když je člověk sám, nikoho nemiluje a sám není nikým milován. No ale není. Láska je to nejlepší, co vás může potkat, i když to ne vždycky probíhá jako v pohádce. Radši budu zamilovaná a milovaná takhle, než vůbec. Heatcliffe, tak kde jsi?! Já pořád čekám! (11.01.2012)