Emily Brontëová: Bouřlivé výšiny

Bylo to úžasné. A protože mi poslouží jako skvělé odpaliště Lanarkův komentář, hodlám text vést jako reakci na něj (žádná šikana nebo tak): film jako takový se přeci nutně nemusí ztotožňovat se světonázorem diváka. Nehodnotíme střet námi uznávaného ideálu lásky s tím, který předkládá. A proč vlastně automaticky předpokládat, že nám nějaký ideál vůbec podsouvá? Jestli něco prezentuje, tak, dejme tomu, sílu citu mezi několika konkrétními lidmi na konkrétním místě a v konkrétním čase. "Realitu" (nejen) dobově ohýbanou a reprezentovanou postavami na červenou knihovnu krásně rozostřenými - chápej do běžných stereotypních škatulek jen těžce zařaditelnými - bylo pro mě osobně radost sledovat. On mohl být kretén, ona mohla být kráva. Noa? Hodnocení kompatibility postav se mnou, jako člověkem, mělo na požitek pramalý vliv. Jestli jsem ale někdy viděl film, který uvěřitelně přenesl ozvěnu první lásky náctiletých do světa dospělých, a nevznikla tak nefunkční konstrukce vytržená z času a prostoru, tak zde. Btw, Lanarku, zdá se mi, že jsi v přední řadě ke konci trošku pospával. Nová generace totiž rozbijí i tebou předpokládanou "definici lásky" reprezentovanou snímkem, kterou tak zavrhuješ. Dá se tvrdit, že mluví proti ní a když ne přímo proti ní, tak rozhodně reprezentuje další proměnu, kterými je (nejen) tato doba tak protkána. Už jen takové gesto autora očišťuje od předpokladu, že se pokouší předkládat nějaké neměnné ideály. ___ Druhý důvod, proč mě snímek tak uhranul, stojí čistě na mé deformaci ze zkouškového období. Je ujetý, že jsem polovinu hracího času přemýšlel nad úžasně zachyceným clashem morálky osvícenství a romantismu, nad dozvuky hierarchizace tradiční rodiny, nad ustupující nesmlouvavostí křesťanské morálky, nad motivy reventantů, postavením žebráků a cikánů v stereotypy proměňující společnosti poloviny 19. století nebo nad pomalounku dominujícím motivem manželství založeného na lásce. Škola je někdy nemoc! (26.05.2013)

Za čtyři poctivé, na pátou mi chybí strašidelnější a pustější Hůrka a rovněž, při některých scénách, kdy Catherine běží do domu, bych zaškrtila její garderobiérku. Co to je, červený kabát a růžové punčochy?! V takové době?! Tyto nedostatky ale přebíjí všechno ostatní, v každém novém zpracování se mi výběr herců líbí čím dál tím víc. V této bych obzvlášť ocenila Andrewa Lincolna, jehož Edgar Linton nebyl takový suchopár a jež byl Heathcliffovi zdatným sekundantem. Tom Hardy JE démonický, při svých příkazech by ani nemusel mluvit, přesto jeho "Speak. --- Speak. --- Speak." zároveň s tím pohledem vydá za celé peklo. Vskutku, kvalita neklesá, jsem zvědavá na nejnovější verzi 2011, na kterou se chystám v nejbližších dnech, snad nebudu zklamaná. (27.05.2012)

Nikdy mě nepřestane udivovat, jak Briti zacházejí se svou literární klasikou, jak neustále točí nové a nové adaptace knih pro nové a nové generace diváků, jak ty filmy inspirují a ovlivňují čtenáře, i jak se literatura a film navzájem inspirují a popularizují. Těžké hodnocení, tento film má spoustu krásných momentů a míst, příjemnou představitelku Cathy, jen mě místy dost iritoval. Každopádně: přinutil mě sehnat další adaptace Bouřlivých výšin, takže dnes znám i verzi japonskou a mexickou, obě silně zajímavé, a už mi doufám schází jen jeden anglický seriál ze šedesátých let. Nejnovější "Bouřlivé výšiny" mě také přinutily vrátit se trochu do historie, znovu se podívat na stařinký záznam televizní inscenace Studia One s Charltonem Hestonem a po několikáté si pustit moji nejoblíbenější verzi od Wiliema Wylera s Laurencem Olivierem.... a konečně zvednout její hodnocení na plný počet hvězdiček, které si zasloužila už dávno, a se kterým jsem léta váhala jen kvůli tomu, že mi nějak nesedí obsazení Merle Oberonové. (16.04.2010)

Nádherný film. U titulků jsem chvíli uvažovala, jestli nakonec není lepší, když je člověk sám, nikoho nemiluje a sám není nikým milován. No ale není. Láska je to nejlepší, co vás může potkat, i když to ne vždycky probíhá jako v pohádce. Radši budu zamilovaná a milovaná takhle, než vůbec. Heatcliffe, tak kde jsi?! Já pořád čekám! (11.01.2012)

Z odposluchu viem, že sused máva búrlivé výšiny hlavne po fazuľovici, takže sa musí pridŕžať dosky, no ale filmové spracovanie po cca desiaty krát toho istého románu už naozaj robí z búrlivých výšin mdlé nížiny a nízky tlak nevyliečil ani inak vždy výborný Hardy, pretože jeho rolu stále lepšie zastal v roku 1992 Ralph Fiennes. Větrná hůrka ostáva po tomto počine pre mňa na dlhé roky odviata vetrom a keď už hůrku, tak radšej tu našu, zabíjačkovú hurku. (23.01.2024)