Režie:
Ján RoháčKamera:
Jiří LebedaÚčinkují:
Miloslav Šimek, Luděk Sobota, Petr Nárožný, Zuzana Burianová, Pavel Bobek, Jana Robbová, Zdenka Lorencová, Jana Giergielová, Miroslav Paleček, Michael JaníkObsahy(1)
Z pořadů, které zaznamenala televize v divadle Semafor, jsme tentokrát vybrali ten s trojicí protagonistů. Po úmrtí J. Grossmanna (1971) si M. Šimek přizval ke spolupráci dva komiky – excentrického Luďka Sobotu a tehdy neherce Petra Nárožného. V představení Ze Soboty na Šimka aneb Návštěvní den v divadle Semafor vytvořili různé typy – L. Sobota svého typického popletu a P. Nárožný rtuťovitého a vzteklého nápovědu. Vytvořili tak zábavné představení, kde kromě scének tradičně zazní písničky v podání P. Bobka (Vincent, Dík, že smím pár přátel mít), dua M. Janík a M. Paleček a dalších. (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Zlaté časy českého humoru, všichni tři pánové ve formě a s nimi vtipy, které mě rozesmějí vždy a všude, úžasný Pavel Bobek zpívající dvě mé nejmilejší písně, celá ta hezká semaforská atmosféra... Prostě pohlazení. Snad jen bez potrhlé Jany Robbové bych se obešel.__P.S. Scénka s Lucernou je v audioverzi ještě delší a ještě lepší. ()
Jako předěl mezi dvěma (geniálníma) Šimkovýma érama u mě tohle prostě nemohlo obstát, sorry. Na jevišti se v tý ani ne půlce stopáže, kterou komikum zpravidla přenechávaj zpěváci, páchá povětšinou nekontrolovanej a hlavně nevtipnej bordel. Šimek jako by si dával tvůrčí pauzu a stále se vzpamatovával ze smrti kamaráda; prim hrajou hlavně stále stejní Sobota s Nárožnym. Za mě teda stokrát radši tu výběrovku i s pozdější, kvalitnější tvorbou tohohle tria. ()
Vtipná zálažitost z dob těžké normalizace velmi osvěžila tehdejší zatuchlý socialismem načichlý vzduch. Trio Šimek, Sobota a Náročný dokazovala roky, že spolu jim to šlape a mají divákoví co nabídnout a zároveň ho pobavit. I po desítkách let stále velmi dobrá záležitost, kterou by možná dnešní generace náctiletých už nevzala, ale to je mi celkem fuk. ()
První roky trojice Šimek/Sobota/Nárožný byly skvělé. Semaforské pásmo sice muselo povinně stát na leporelu scének, hudebních vstupů a různých výplní, ale i tak hlavní trojice brzy vyrostla mezi krále českého humoru a statečně převzala štafetu po milované dvojici Š + G. Sobota původně z Ypsilonky následně zaujal Cimrmany, zatím ale bylo nutné v pauzách přetrpět afektovanou Robbovou a povinnou blondýnu v mini Burianovou. ()
Jsem velkým fanouškem Šimkova humoru, ale tohle období jeho tvorby mi připadá nejméně vtipné. Inteligentní humor tu jaksi schází, je to úplně jiná liga, než jakou Šimek dělal s Grossmannem a později s Krampolem a Bubílkovou. Některé scénky se Sobotou ještě ujdou (i když těch povedených není zrovna mnoho), ale s Nárožným je to vyloženě nudné. Nárožný zkrátka humorista a bavič nikdy nebyl a je to na něm znát, ve scénkách i dialozích zde působí vyloženě jako rušivý element. I těch zpívaných pasáží bylo na můj vkus až moc, daleko víc, než mluveného slova, takže víc jak 2 * a 45% dát nemůžu. ()
Reklama