Coco Chanel & Igor Stravinsky

Stravinského hudbu často nevyhledávám, ale "Svěcení jara" se mi líbí moc, tím pádem také vrchol filmu - původní baletní inscenaci přesycenou symbolikou a folklorními motivy v Nižjinského famózní choreografii - jsem měla za sebou celkem brzy. Mads se na postavu Igora hodil perfektně, snad ještě Ralpha Fiennese bych si v té roli chtěla umět představit, ale podobně jako většina herců a práce kostýmních výtvarníků zůstal jen trestuhodně nevyužitý. Skvělý úvod se brzy překlopil do zbytečného filmu. Snad že ruské postavy mluvily rusky, to kvituji a za tu krásnou titulkovou scénu, která překvapivě odrážela i dílčí dějové obrazy, zaokrouhlím nahoru. (24.04.2012)

Filmy o osudech slavných skladatelů mám moc rád a Kounen se to pokusil pojat opět trochu jinak, což byla možná chyba. Obě hlavní postavy jsou zde totiž jenom tak lehce načrtnuty a když už se zdá, že režisér půjde víc do hloubky, tak zbytečně odbíhá k několika zbytečným scénám-jako je třeba ta s Chanelem No.5. Jinak jde ovšem o příjemně tichý film s množstvím hudby a krásnou "plovoucí" kamerou. (22.06.2011)

Není 63% trochu moc?! Prvních 20 minut bylo úmorných a vůbec mě nebavily.. A popravdě nechápu, jak někoho může bavit sledovat trapné divadelní vystoupení, při kterém lidé hromadně opouštěli sál a bučeli.. Pak nastala pro mě jediná zajímavá část filmu, kdy se Coco seznámila s Igorem, ale potom už to šlo z kopce.. To mi autor opravdu chce tvrdit, že Coco Chanel byla robot naprogramovaný jen na 3 věci - šití šatů, čichání k voňavkám a sexu? Absolutně žádné city, byla chladná a nevěřila jsem jí absolutně nic, co udělala.. To měla být láska?! Kde? Pokaždé, když byli s Igorem sami (bez jeho ženy), rozepla mu kalhoty a prostě si to s ním rozdala.. Žádná romantika, vášeň, nic.. Bylo to vulgární a hnusné.. Ty hvězdičky jsou pouze za Igorovu manželku, která podle mě byla ve filmu jediná normální, lidská a sympatická.. Jinak se mi film sám o sobě vůbec nelíbil.. (30.01.2012)

Už od počátečních tiulků se jedná o vizuálně velmi promyšlený a bezchybně nasnímaný příběh. Příběh, který je o to silnější, máte-li nějaké povědomí o tom, kdo byl Igor Stravinskij a co znamenal pro soudobou vážnou hudbu. Dějová linie se sice zaobírá postupně doutnajícím a v jisté chvíli i velmi vášnivým vztahem mezi Coco a Igorem, ale pro mě osobně to bylo jen příjemné a opravdu smyslně natočené zpestření, které obohacovalo téma příběhu - umělec, jenž je nepochopen svou dobou. Stravinského Svěcení jara muselo být jistě pro většinu lidí zjevením. Novátorské hudební postupy, důraz na rytmus, odklon od melodiky - to všechno muselo na Čajkovským odkojeném publiku působit jako ledová sprcha. Div je, že ještě za svého života Stravinskij vůbec došel nějakého uznání. Ale to na síle a emoční působivosti jeho děl nic neubírá. Naopak. V tomto pro mě Kounenův snímek funguje naprosto přesně. Využívá Stravinského skladeb, vkomponovává je do děje, a když náhodou sáhne mimo Stravinského repertoár, je to vkusné a vhodné. Hudební obrazy se snoubí s krásnou výtvarnou stylizací a vytvářejí tak pomalé, ale působivé celky, které dýchají atmosférou doby a tu a tam (snad i nevědomě) se dotýkají opravdového umění. Umění žít, umění milovat a tvořit. (17.05.2011)

"Musíte se zcela ztratit v hudbě..." "Ztratit" se ve Stravinského hudbě nemuselo být pro jeho posluchače ve své době docela takový problém :D Úvodní poměrně dlouhá scéna z velmi kontraverzní premiéry Stravinského Svěcení jara to jasně dokladuje. Na konci filmu můžeme naopak vidět Stravinského úspěch při druhém provedení tohoto díle o pár let později. Hezky je zde tak ukázáno na to, jak proměnlivý bývá umělecký vkus lidí. Faktem totiž je, že "lidé se vždy bojí něčeho nového". I tento životopisný film je v něčem jiný. Vlastně to klasický životopisný film ani není. Spíše jde o zajímavou vizuální koláž s minimalistickými dialogy.... To mi asi brání dát filmu 5 hvězdiček, i když ty vizuální vjemy v kombinaci se Stravinského vášnivou hudbou jsem si jinak užíval plnými doušky. (13.01.2020)