Coco Chanel & Igor Stravinsky

Stravinského hudbu často nevyhledávám, ale "Svěcení jara" se mi líbí moc, tím pádem také vrchol filmu - původní baletní inscenaci přesycenou symbolikou a folklorními motivy v Nižjinského famózní choreografii - jsem měla za sebou celkem brzy. Mads se na postavu Igora hodil perfektně, snad ještě Ralpha Fiennese bych si v té roli chtěla umět představit, ale podobně jako většina herců a práce kostýmních výtvarníků zůstal jen trestuhodně nevyužitý. Skvělý úvod se brzy překlopil do zbytečného filmu. Snad že ruské postavy mluvily rusky, to kvituji a za tu krásnou titulkovou scénu, která překvapivě odrážela i dílčí dějové obrazy, zaokrouhlím nahoru. (24.04.2012)

Dear Jan, i saw your last movie. I was glad to see that you still use psychedelic substances. You chose great actors, your Coco was most sexy of all the three Cocos this year. Thanks for photography, great camera drive, but the only thing I carry off after the projection is that Igor wanted to fuck, so much, so much. (10.08.2011)

Nebezpečí ano, přitažlivost ani omylem. Scénář spáchal deprivant, jenž o ničivé vášni a přitažlivosti ví akorát to, že prý existují a realizují se sexuálním aktem. Čím déle jsem na film koukala, tím méně jsem chápala skutečnou (!!!) motivaci jednání ledově studené Coco a trpně fungujícího Igora. Jedinou opravdu zajímavou postavou s pochopitelným morálním rozměrem tak pro mě zůstává Stravinského žena Jekatěrina. Oč lepší a závažnější by byl příběh vyprávěný z jejího úhlu pohledu! A přitom tento trojúhelník skýtal obrovské možnosti - těžká morální a existenční dilemata, strhující konflikty... Nic z toho se tam však neobjevilo. nanejvýš povrchně či v mdlém náznaku. Nakonec z toho byla výtvarně nádherně vypulírovaná, obsahově však ubohá slátanina. Křečovité vyprávění o tom, jak si Coco (až příliš dobře znající ponižující vztahy majetkové a sexuální závislosti) zakoupila po smrti svého milovaného Boye výstředního umělce Stravinského i s celou jeho famílií. A koupě, kterou si chtěla kompenzovat jak ztráty a šrámy, tak získat vstupenku do světa skutečného umění, se ukázala nakonec jako ztrátová. Sám Stravinskij z toho pro mě vyšel jako hodně ostudná figura. A to určitě nikoli kvůli jeho hudbě, která mě neoslovuje (na rozdíl od jeho vrstevníků Prokofjeva, Šostakoviče, nemluvě o Rachmaninovovi). (07.05.2011)

Kounen v tom svůj rukopis nezapře a hned z kraje diváka ukolébá krásnými, až psychedelickými titulky aby pak mohl rozjet vyprávění pod taktovkou krutopřísné obrazové estetiky tak trochu na úkor příběhu, který je už sám o sobě jen pro hodně labužnickou filmovožroutskou smetánku.......Něco lehce okouzlujicího na tom příběhu je ale nevím jestli to stačí na strhující divácký zážitek.....65% (07.05.2011)

Tento film je jedním z důvodů, proč má HD smysl. Ne, že by tu šlo o speciální efekty, jde jen o zobrazení interiérů, ale oprvdu skvělé. Záběry ve vile, kde Stravinsky pracoval byly impozantní, místy až kýčovité. Samotné drama bylo lehce nadprůměrné, ovšem opět se silnou kamerou v zádech a oběma hlavními protagonisty před objektivem. Mnoho zůstalo nevyřčeno a mnohé nepochopeno, ale pozor, tak to mělo být, a tak to také zůstalo. Komu se to nelíbí, holt musí příště sáhnout do jiné přihrádky. Já dávám 80%, 20% z toho za obrazové zpracování. (15.09.2011)