8 1/2
8½
Huit et demi
8 1/2
8½
8½
8½
8½
8½
Režie:
Federico FelliniKamera:
Gianni Di VenanzoHudba:
Nino RotaHrají:
Marcello Mastroianni, Claudia Cardinale, Anouk Aimée, Sandra Milo, Rossella Falk, Annibale Ninchi, Barbara Steele, Madeleine Lebeau, Jean Rougeul (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Guido je úspěšný filmový režisér na prahu čtyřicítky. Má slávu, kterou si chce uchovat, má výkonný, úslužný štáb, velkorysého producenta, trpělivou manželku a poněkud tělnatou milenku. Je obklopen ochotnými vykonavateli, honěn prosebníky, zbožňován herečkami a přáteli. Má natočit film, na který již bylo vydáno sto milionů, byla postavena odpalovací rampa, zajištěna mezinárodní zvučná jména i statisté. Guido však prochází těžkou myšlenkovou krizí a ztrácí sebedůvěru, stává se vězněm rozběhnutého stroje. Spásu a odpočinek odjíždí hledat do lázní. Lázeňská krajina se však pro introvertního, egocentrického umělce mění v bílý, průsvitný kraj, zalidněný přeludy lidí, snů a vzpomínek, popelavý kraj, z něhož vystupuje minulost, zatímco skutečnost nabývá fantasmagorických, groteskních forem.
Do role režiséra Guida obsadil Fellini svého celoživotního přítele a spolupracovníka Marcella Mastroianniho, o němž v jednom rozhovoru řekl: „Je mým přítelem, kamarádem, někým, koho opravdu dokonale znám. Pomoc, kterou mi poskytuje Marcello, netkví pouze v jeho profesionálních schopnostech, ale i v jeho důvěře, s jakou se odevzdává do mých rukou a která mě zároveň inspiruje i k uskutečňování mnohých smělých experimentů". Po boku Mastroianniho si ve filmu zahrály Anouk Aiméeová (manželka Luisa), Claudia Cardinaleová (Claudia) a Sandra Miloová (milenka Carla).
(Česká televize)
Videa (2)
Recenze (234)
Myslím, že po dnešku můžu s jistotou říct, že nejsem fandou Felliniho. Silnice byla o něco lepší, ale taky nic z čeho bych byl na větvi, vzhledem k obecnému hodnocení těchto jeho filmů. V Osm a půl se mi líbily postavy, obzvlášť hlavní herec. Všichni měli charisma, možná to dělají ty italské povahy, taky bych pochválil klasickou hudbu a kameru, kterou umí Italové udělat dost zajímavou i bez jakýchkolik efektů. No a abych nezapoměl scéna s harémem byla jediná, která mě opravdu bavila. Ta byla super. Ale jako celek bych to shrnul jako dvou a půl hodinovou intelektuální nudu a jeden z nejslabších filmů IMDB TOPky. Jednoduše jsem tomu intelektuálně nestačil. 50% ()
Skvostné. Jen opravdový génius je schopný tvůrčí krizi přetavit v takový film. O čem ten film je? O čem ten film bude? To je otázka, která nepřestává hlavního hrdinu Guida Anselmiho pronásledovat až do jeho konce... A on ten film JE skutečně pouze o tom, o čem ten film bude. O čem bude Anselmiho film, který v samém závěru je i není. "8 1/2" patří k nejkomplexnějším narativním filmům, jaké jsem měl tu čest vidět; natolik se v něm prostupuje "realita", "sen" a "vzpomínka", že je takřka nemožné určit jejich přesnou hranici. Ale právě o to tu běží – jsem přesvědčen, že Marcello Mastroianni a jeho postava je ve filmu jakousi vizualizací samotného tvůrce, který sžírán pochybami usiluje o všeobsahující film. O skutečně zásadní dílo. A cítí, že cesta k tomu nevede skrze "zástupný" příběh, ale skrze přímé pojmenování a vyprávění svých vzpomínek, vizí, tužeb... Tuto domněnku potvrzuje unikátní vypravěčský postup, kdy Fellini "předvede" scénu z rodícího se filmu Guida Anselmiho a vzápětí ji nechá komentovat buď samotného Guida, nebo některou z postav. Vzniká tak dojem, že "8 1/2" je filmem, který vypráví sám o sobě. V žádném případě to však není film sebestředný – nebyl by to Fellini, aby ze svých pochyb nedokázal stvořit univerzální obraz tvůrčí nejistoty, marnosti (zde tematizované gigantickou konstrukcí kosmické lodi) i vzepětí. "8 1/2" chápu jako film, který popisuje svůj vlastní vznik, který nahlíží do nitra svého tvůrce, který si geniálním způsobem hraje s fenoménem "filmu ve filmu". Pokud si za Anselmiho dosadíte Felliniho a za jeho těžce se rodící dílo film "8 1/2", dostane se do komplexní a strhující hry symbolů, náznaků a imaginativních momentů, které dohromady tvoří nádherné a vizuálně neobyčejně pitoreskní dílo, jaké mohl stvořit jen jediný člověk... To, oč usiluje Anselmi, se Fellinimu zdařilo. Lépe řečeno, zdařilo se jim to oběma. Věčná škoda, že dnešní filmaři nemají takto plodné deprese... ()
No já Felliniho prostě až zas tak nemusim. U jeho filmů mě vždycky fakt hodně baví pár scén, ale zbytek je jen k prokousávání se dál. 8 1/2 se opět neobešel bez tradičních Felliniho figurek a existencí. Marcello Mastroianni je opravdu pan herec a jeho výkon je nezpochybnitelný. Dále je suprová scéna s bičováním pak stepující námořník je dobrej ale vrcholem filmu je Rumba taneček, něco takového jsem viděl asi jen v Glen or Glenda. Jinak některé záběry jsou opravdu pěkné a hudba je na jedničku, ale přesto jsem tento film asi úplně nepochopil a proto jen tak "nízké" hodnocení. ()
,,NEMÁM VÔBEC ČO POVEDAŤ, ALE AJ TAK TO POVIEM." __ ...povedal si Fellini, keď hľadal námet na ďalší film, ktorý by ho vyviedol z profesnej krízy a ako svoje dokonalé alter ego doň obsadil dvorného Marcella Mastroianniho. Som presvedčený o tom, že vo svojej dobe muselo ,,8 1/2" predstavovať veľký štúdijný materiál pre Juraja Jakubiska, ktorý mnohé z Felliniho prvkov neskôr uplatnil vo viacerých svojich filmoch. Tiež však súhlasím s tým, že dnes už ide o prežitý film, síce zručne nakrútený s pomerne zrozumiteľnými metaforami a pozoruhodnými kulisami (veža z lešenia), avšak napriek univerzálnosti jeho námetu zastaralý a zaujímavý skôr iba pre študentov filmovej vedy a iných zasvätených. ,,8 1/2" ma vôbec neoslovilo ako ,,Sladký život", už teraz si však trúfam napísať, že napriek priemernému hodnoteniu si ho niekedy predsa len ešte raz pozriem. ,,NIE JE TO ANI NÁMET NA AVANTGARDNÝ FILM, AJ KEĎ MÁ VŠETKY JEHO VADY." (2859. hodnotenie, 220. komentár k filmu) ()
Galerie (78)
Photo © Francinex
Zajímavosti (42)
- Prvý taliansky film, v ktorom Claudia Cardinale nebola dabovaná. Ako uviedla: "Hrám tam samú seba, tak ma nemohli dabovať." (Arsenal83)
- Počas scénky na skúške sa zdá, že na klavíri zaznieva ľúbostná téma z Krstného otca (1972). V skutočnosti je to téma z Fortunella (1958). Nino Rota zrecykloval svoju hudbu z bývalého filmu pre film Krstný otec. Keď to vyšlo najavo, jeho nominácia na Oscara za Krstného otca bola stiahnutá. (Arsenal83)
Související novinky
Zemřela herečka Anouk Aimée
Přihází smutná zpráva pro celý filmový svět. V úterý ve svém domě v Paříži zemřela jedna z ikon francouzské kinematografie, herečka Anouk Aimée. Bylo jí obdivuhodných dvaadevadesát let. Zprávu… (více)
Daniel Day-Lewis zpívající?
Je to vskutku podivná, svým způsobem zábavná představa zejména po roli nenávistného mrzouta v Až na krev, za kterou Daniel zaslouženě získal Oscara. Svérázný představitel právě rokuje o hlavní roli… (více)
Další muzikál pro Nicole
V Moulin Rouge byla neodolatelná a ukázala kromě podvazků a hereckého talentu i to, že je docela nadanou zpěvačkou, takže režisér Rob Marshall neváhal ani chvilku a obsadil Nicole Kidman do jedné z… (více)
Remake Federica Felliniho!
Kdopak že si to troufnul sáhnout na jednu z největších legend světové kinematografie? Tím pohanem je Rob Marshall (režisér veleúspěšného Chicaga) a abychom byli spravedliví, tak se jedná o remake z… (více)
Nádych...výdych...nádych...výdych.. Dusíš sa. Po čele ti steká pot. Tvoja koža sa napína. Celé telo zvierajú kŕče. Pociťuješ stúpajúcu nervozitu a stiesnenosť. Strecha auta klesá, steny sa nebezpečne rýchlo približujú. Dostávaš strach a hrdlo ti zviera úzkosť. Skáčeš pohľadom po mužoch za volantom, ženách na zadných sedadlách. Nikto ti nepomôže, všetci len nehybne vyčkávajú a sledujú, ako to divadlo pred ich očami dopadne. Otváraš okno a súkaš sa von, z úst sa ti derie priškrtený výdych... Musíš, MUSÍŠ to zo seba dostať von! ////////// Čo je známkou dobrého rozprávača? Vedieť vypovedať celistvý príbeh, alebo silnými myšlienkami prepojené fragmenty? Nezáväzne baviť, alebo predostrieť čosi nejasne uchopiteľné ako umenie? Uprednostniť mimesis, alebo fikciou nepoškrvnenú realitu? Felliniho veľké zamyslenie nad filmom, príbehom a autorským údelom nie je také jednoduché. Je to bolestná báseň, veľké kritické povzdychnutie, ohliadnutie sa za životom a dielom. Výkrik v temnotách, ktorý sa však netopí vo vlastnoručne vyhĺbenej studni, ale derie sa na povrch za mihotavým svetlom spásy. Utkaný zo spomienok, minulosti, prítomnosti. ////////// Fellini a jeho ženy, Fellini a jeho filmy. Felliny a jeho postavy, Felliny a jeho koncepty. Uhrančivo magické otváranie zadných vrátok do mysle veľkého autora, ktorý si nastavuje vlastné zrkadlo. Sebakritická spoveď s nesmiernou hĺbkou, ktorá podrobne odhaľuje skúmanie integrity osobnosti. Ak je 8½ filmom o ničom, floskulou, potom Fellini ani umenie nejestvujú. Naopak - je to film, skrze ktorý sa nám dáva spoznať režisér i médium ako jeho nástroj. Na jarmoku márnosti talianskej pozlátkovej spoločnosti zmieta sa uprostred mužov a žien, ktorí sa charakterizujú prázdnymi frázami zničený, sám seba nenávidiaci človek - tvorca. Uprostred sveta, ktorý žije a ktorý s bujarou veselosťou tak často opisuje i oslavuje necháva sebe i nám zakúsiť jeho materiálnu upätosť a prázdnotu. Neznačí to však, že by sa zmietal v otázke toho, čo chce vyjadriť, pretože tie najdôležitejšie myšlienky sú jasnejšie, ako pohľad priamo do slnka. ////////// Výnimočná obrazová vycibrenosť a krehká rovnováha s významom, i medzi ťaživosťou a humorom sú základom tohoto majstrovského diela. Film rozplieta mnoho otázok a spytuje sa sám seba, čo je jeho zmyslom existencie. Prečo sa naň chceme dívať, čo chceme vidieť? Najvzácnejšia je však práve ľahkosť, s akou dosahuje tých najvyšších mét. Sila, s akou na mňa dopadla komplikovanou psychologizáciou Guida Anselmi, Felliniho alter-ega je hravo vyrovnaná vtipom, krásou a filmárskou genialitou. Kamera ladne pláva od postavy k postave, nie však ľahkovážne od motívu k motívu. Portrét súboja ateura so spoločnosťou, ktorá naň kladie vysoké nároky, je zachytená dôkladne a do najmenších podrobností. No predsa nie je filmom len deprimujúcim a ubíjajúcim, a v závere dokonca jasne vraví, že niečo sa síce skončilo, no niečo nové práve začína. Vyjadruje vieru v to, čo prinesie budúcnosť, a s týmto pozitívnym posolstvom odchádza do neznáma, za zdolávaním vyšších cieľov a napĺňaním ambícií. ////////// Možno to La Dolce Vita zmení, ale práve 8½ považujem v tejto chvíli za Felliniho možno najlepší, určite významný, no predovšetkým môj najobľúbenejší film. Nie je gestom, ale vraví skutočne veľa a treba mu skutočne pozorne načúvať. Tak, ako pozorovať Mastroianniho neopakovateľný, úctu vzbudzujúci fenomenálny herecký koncert. Och, a nazdávam sa, že v žánroch chýba psychologický a komédia. 100% Týmto sa chcem poďakovať Projektu 100, ktorý nám film priniesol v zreštaurovanej podobe na veľkom plátne. Tento jedinečný skvost som si vďaka tomu naplno užil a ani chvíľu sa pritom nenudil (i keď som už mal jeden film za sebou). Nehovoriac o tom, že závan dámskych parfémov v sále dokonale doplnil lahôdkovú atmosféru. () (méně) (více)