Osm a půl

KINO Scala/// Obsazení 8/10 Děj 3/10 Hudba 6/10 Kamera 5/10/// PLUS: Jednoznačně zaujme obsazení, počínaje hodně obsazovaným Marcellem Mastroiannim, který se objevil po boku několika krásných hereček tehdejší doby, líbila se mi hudba, pokud zazněla mělo to své kouzlo MÍNUS: film musí bavit a měl by být pochopen, v mém případě se to nestalo, nudil jsem se a nechápal jsem co se to na plátně odehrává, snové sekvence byly opravdu mimo mé chápaní./// Shrnutí: Na Felliniho Osm a půl jsem se těšil. Navíc vidět film v kině v rámci Projektu 100 je zajímavá příležitost jak si obohatit znalosti jeho tvorby. Bohužel se očekávaný zážitek nedostavil. Pro mě těžko uchopitelný děj. Přesto jsem brzy pochopil, že Mastroianniho postava režiséra žádný film netočí, pouze o tom mluví a tváří se tajemně, což vyvolávalo jistou dávku napětí./// Celkem 49%/// (05.03.2016)

Nemám na to. Ne snad inteligencí, vkusem nebo rozhledem, nýbrž zcela jednoduše nedostatkem zkušeností a let. Tento film je, pokud mohu usuzovat, tou nejtrpčí fackou pozitivisticko-hedonistickému přístupu k životu, ale nejen tomu - vlastně vší intelektuální práci a námaze, která sama o sobě nejspíš nakonec nebude cílem, i když by se zaň tak ráda prohlásila a je mnohými tak často prohlašována. To není prázdnota nicoty, ba ani prázdnota nesmyslně překypělého rozletu. To je ta nejsmutnější prázdnota plného života inteligentního člověka, jež musela Felliniho stravovat stále neodbytněji. Pryč s ní! Tenhle film ať mi navždy zůstane jenom neobyčejně působivou výstrahou! (04.06.2005)

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. (18.09.2009)

Po formální stránce geniální. Řečeno za pomoci největšího klišé - Fellini kamerou maluje. Kontrasty černé a bílé, krásné kostýmy a extreriéry, snová atmosféra; co vteřina filmu, to obraz, který by mohl viset v galerii. Proto vlastně ani film nestačí za 139 minut nudit - scény se zajímavě přelévají jedna do druhé za pomoci asociací bez logické návaznosti a je potěšením to sledovat. Fellini míchá realitu, představy, sny a vzpomínky na dětství a nakonec to vše vytryskne do obrovského karnevalu. Problém mám ovšem s obsahovou stránkou, která mi nepřišla zdaleka tak zajímavá. Slavný a trochu nafoukaný rejža má špatné období - mizerné vztahy se ženami a tvůrčí krize, navíc krize středního věku.. Jenže si tak trochu říkám - a co já s tím? Je poznat, že film je do značné míry autobiografický, takže mi nějak nesedí, že mi autor předkládá dílo o tom, jak strašně složitě ono dílo vznikalo. Jako bych tento komentář napsal stylem ,,Vůbec nevím, co sem mám psát o filmu, co je tak dobře známý, ale vidíte? Nakonec přece jen něco píšu. No nic, uf, už to bude skoro hotové, ale byla to fuška, to vymyslet, to vám teda řeknu." Nicméně možná to časem pochopím. Až mi bude čtyřicet a přijdou všechny ty krize, pak bude 8 1/2 zřejmě první film, po kterém sáhnu. // To jsem napsal v roce 2013 ve svých dvaadvaceti letech, a filmu dal čtyři hvězdičky. Nakonec jsem nemusel čekat ani na krizi středního věku, stačily čtyři roky a jedna projekce v kině Aero a já měním na hodnocení absolutní. Když jsem ty obrazy viděl na velkém plátně, naprosto mě to dostalo. A řekl jsem si - autorská krize je přece téma jako jakékoli jiné. No ne? (28.05.2013)

Tenhle film je pochopitelný především těm, kteří někdy prožívali pocity bezvýchodnosti, nesmyslnosti či nevysvětlitelné prázdnoty. Myslím, že je zbytečné řešit co znamenají jednotlivé výstupy, či scény, které mají stejně v první řadě velice soukromou a intimní povahu. Co je mnohem podstatnější, je celkové vyznění filmu, který vás může přes svoji tragiku překvapivě dobře utěšit právě v neutěšených chvílích. V těchto pomáhá paradoxně nikoliv povrchní optimismus, či všední banality lidí, kteří jsou „v pohodě.“ Pomoc přichází spíše ve vědomí, že v temnotě nejste sami, že jsou jiní, kteří prožívají zatracení. Umění nespočívá primárně ve vyjádření všelidských témat, na tomto omylu už ztroskotala hromada tvůrců (např. Coelho, Aronofsky, apod.), spíše jde o to, vyjádřit ty nejhlubší a nejsoukromější pocity, protože právě v nich je jádro lidství, které je společné nám všem. Veliké umění nemůže vzniknout na povel, jako pouhý konstrukt, povětšinou vzniká hlubokou potřebou umělce. V tomto smyslu je právě tvůrčí krize velice vděčná. Umělec má obrovskou potřebu tvořit, ale nemůže. Tudíž se uchyluje k tvoření o tvůrčí krizi, která je z podstaty velmi blízká krizi životní. Aneb jak řekl jednou jeden spisovatel. „Pokud máte tvůrčí krizi, pište o tom, jak nemůžete psát...“ (27.11.2015)