Osm a půl

Musím se opakovat, a za nejvýstižnější, prohlásit repliku "Já vím, o čem chceš vyprávět. O zmatku v nitru člověka. Ale musíš to říct jasně, aby tomu lidi rozuměli.“ Hodinu jsem totiž zvládal tenhle artový guláš sledovat a jakš takš si ho uvnitř sebe uspořádávat. Jenže v hodině druhé jsem se přistihl, že už pouze tupě koukám a vnitřní smysl Felliniho "filmu ve filmu" je někde v háji a rozhodně ne v mé hlavě. Zajímavý a stylový film, který je snad ale téměř nemožné zvládnout myšlenkově v plném rozsahu. A musím se ještě pozastavit nad špageťáckými postsynchrony. Z těch se mi chtělo zvracet od začátku do konce a je mi velkou záhadou, že celému filmovému světu nevadí tak laciná a odflinknutá práce, kdy máte pocit, že byste to sami s vymšleným italským přízvukem nadabovali líp. 8 a 1/2? Ne, raději Synecdochu. 4/10 (30.09.2014)

Šmarja pane! Takhle vám to řeknu. Ježto jsem člověk, který ve skutečném životě nesnáší neukončené záležitosti a nezodpovězené otázky, první půlku filmu jsem si masochisticky užíval. No a jakožto pseudoumělec, který ví, zač je toho tvůrčí krize, jsem si užíval i tu druhou polovinu. No a jako člověk, který se toho nad prázdnými (ne)symboly už něco napřemýšlel, bavil jsem se i u snových sekvencí. Jen jednu tu vadu to má, že můj zrak text číst nestíhá, aneb sláva ukecaným Italům a jejich zatracený rychlý řeči. (03.02.2013)

Slovy dneška: Ten trapný moment, kdy slova přestanou fungovat k vyjádření a režisér je ze své pozice nucen vyjadřovat film slovy. Přehlcenost, nesoustředěnost, neuzrálost či přezrálost a neustálé motání v každodenním surreálném chaosu, který se kolem něj točí v přípravě na další trhák od uznalého génia. A tak zatímco se Guido snaží vrátit do kolébky a v tichosti se zbavit odpovědnosti za cokoli, na široké pláni vystupuje gigantická konstrukce pro jeho nejnovější film, se kterou on za boha neví, co bude dělat a která tak nějak charakterizuje jeho samotného - přerostlá, nesmyslná a pouze na jedno použití. Intelektuální porno od Felliniho, které vytvořilo milník uznalým stárnoucím režisérům v tom, jak se vyrovnat sami se sebou. EDIT po festivalové projekci na LFŠ 2024: Zatímco při domácí osamělé projekci spíš budete uznale pokyvovat hlavou nad přesným vykreslení bolestivé stagnace velkého zasmušilého umělce, při projekci veřejné, plné 20+ lidí, co ten film vidí poprvé, ho teprve zažijete tak, jak ho Fellini plánoval dle své proslulé poznámky, kterou měl při natáčení nalepenou na kameře: "Nezapomínej, že to je komedie." Náhle uvidíte perfektně načasovanou bžundu o otravnym ufňukanym křivákovi, jehož velkopanství mu do každodenního okolí přivedlo bizarní galerku podivných osobností, kteří ho pořád obtěžují svými vlastními kreativními tanečky, zatímco starý pán by chtěl akorát pofoukat bebí, položit pod peřinku a celou dobu se čvachtat v obdivných pohledech žen. Timing téhle komedie pak dává nafrak většině současných veseloher a spontánní výbuchy škodolibého smíchu u publika, nezatíženého cinefilní pietou dokazovala, jak se na vykreslování velkých osobností vznešené kultury pořád nic moc nezměnilo a postava Guida je stále stejně komická jako byla před padesáti lety. (14.06.2016)

"Já vím, o čem chceš vyprávět. O zmatku v nitru člověka. Ale musíš to říct jasně, aby tomu lidi rozuměli.“ NIc nevystihuje Felliniho film tak dokonale jako tenhle citát. Vážím si "osmapůlky", že se nebála bordel v mysli jen vnějškově, nýbrž celou svou podstatou. Porozuměl jsem jí, fascinovala mě... ale nebavila. Hlavně proto, že Felliniho celoživotní motivy a elementy (dětství, ženy, sny) považuju po zhlédnutí několika režisérových filmů za vyvětralé. (21.09.2006)

Vyprávěl vám někdy někdo svůj sen, který mu přišel nekonečně zajímavý a krásný, ale vy jste u jeho povídání s každým jeho slovem stále více a více usínali? Přesně takhle jsem se cítil já, když mi Federico vyprávěl o Marcellovi a Claudii a Anouk a Barbaře..., a tak jsem se raději vznesl, ve svých snech sám, vstříc své vlastní fantazii. (30.08.2007)