Osm a půl

Slovy dneška: Ten trapný moment, kdy slova přestanou fungovat k vyjádření a režisér je ze své pozice nucen vyjadřovat film slovy. Přehlcenost, nesoustředěnost, neuzrálost či přezrálost a neustálé motání v každodenním surreálném chaosu, který se kolem něj točí v přípravě na další trhák od uznalého génia. A tak zatímco se Guido snaží vrátit do kolébky a v tichosti se zbavit odpovědnosti za cokoli, na široké pláni vystupuje gigantická konstrukce pro jeho nejnovější film, se kterou on za boha neví, co bude dělat a která tak nějak charakterizuje jeho samotného - přerostlá, nesmyslná a pouze na jedno použití. Intelektuální porno od Felliniho, které vytvořilo milník uznalým stárnoucím režisérům v tom, jak se vyrovnat sami se sebou (a byl by to geniální double-feature s Menzelovými Donšajny!). Osobně je pro mě potvrzením bravury 8 a 1/2 to, že jakkoli je mi italský ženský temperament odporný a u většiny ženských postav (krom vždy překrásné a nebezpečné Anouk Aimée) se mi kroutily prsty u nohou, vypil jsem to až do dna a užíval si takřka každý, neuvěřitelně komponovaný záběr. (14.06.2016)

Asi najpreceňovanejšia klasika vôbec. Mňa netrápi to, o čom film je (myslím, že toto je celkom zjavné od samého začiatku, dokonca si myslím, že u Felliniho nejde o "čo", ale "ako"), ale spôsob, akým sa s problematikou vysporadúva režisér. Kombinácia patetického a subtílneho symbolizmu by mi nevadila, pokiaľ by filmové rozprávanie malo elementárne poetické dimenzie. Vulgárne sexy buchta z Guidovho detstva figurujúca ako zhmotnená spomienka v jeho súčasnosti plus zopár ďalších "vzletných" ťahov je všetkým možným len nie excitujúco magickou oslavou filmu a života (hoci i života zbabraného). Nemám nič proti felliniovskej či altmanovskej koncepcii masovej exploatácie ľudí a ľudkov, vadí mi však, keď je ich tam x na piatu a ešte tárajú 145 minút o "nesmrteľnosti duše". Poetické dimenzie par excellence má pre mňa "A loď pláva". Možno som príliš vzdialený od skutočnosti, ale je mi fajn. Boh stvoril svet za sedem dní, Fellini svoj film pravdepodobne za osem a pol dňa. Obaja urobili obrovské chyby, pánboh ale aspoň nefiguruje v titulkoch. (13.04.2005)

Fellini předvedl zajímavý způsob, jak využít osobní a profesní krizi ku svému prospěchu. Netěším se na věk, kdy si budu připadat tak prázdný a nenaplněný jak to zde líčí pan režisér. Ale asi to čeká každého, hledání něčeho, co nelze najít. Výborné expresionistické záběry dokonale ladí s černobílou formou, sny provázející a dotvářející děj jsou také ztvárněny mistrovsky. Ze začátku filmu je možná trošku obtížné "chytit" děj, ale jakmile se přistoupí na hru, může se divák nechat unášet charismatickým tápajícím Mastroiannim a překrásnou usměvavou Claudií Cardinale. Jednu hvězdičku dolů, za možná přílišnou zdlouhavost. (16.06.2005)

Môj prvý a na dlho aj posledný maestro Fellini. Tento film som pozeral s asi desiatimi prestávkami počas dvoch týždňov, lebo keby som to mal skúsnuť na jeden krát, tak by som to fakt nezvládol. Už takto to bolo riadne sebatýranie, aké by som neprial ani väzňom v Guantaname. Nepokladám sa za blockbusterového diváka, mám rád umelecké filmy aj európsku produkciu, no na film mám jednu základnú požiadavku, aby mal nejaký dej, aby to o niečom bolo a niekam to smerovalo. Toto je jedna veľká nuda bez hlavy a päty, tých 138 minút pôsobilo ako 1380 minút. Ak toto niekto považuje za umenie... ja teda nie. Za hercov a formálnu stránku 40%. (17.04.2004)

Filmová bolest hlavy a duše složená do mozaiky eruptivních nápadů a myriády filmařských postupů, přesto brutálně ubíjejících. Krizová migréna (hrdinova, autorova) se dokázala přenést i na mně, a to po necelých dvaceti minutách filmu. S 8 1/2 mám totiž jeden seriózní problém - podle mého nefunguje jako celek, ani trochu. Snění v bdělém stavu, surreální výjevy, symbolika, to všechno dokáže upřímně nadchnout (té mazané nápaditosti!), ale brzy se začne celé tohle pouťové schéma opakovat, filmu díky tomu dojde dech a ze zbytku se tak stává jen mistrovsky podané potácení se od desíti k pěti - lakonicky řečeno: nuda. (27.07.2008)