Režie:
Federico FelliniKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Nino RotaHrají:
Pupella Maggio, Armando Brancia, Magali Noël, Ciccio Ingrassia, Nando Orfei, Maria Antonietta Beluzzi, Nella Gambini, John Karlsen, Ted Rusoff (vypravěč) (více)Obsahy(1)
„Každý film má vztah k určitému období mého života," říkal Fellini. A film Amarcord (1973) to má přímo v názvu: „a m'arcord" v romagnském nářečí, neboli „io mi ricordo" italsky, znamená totiž „vzpomínám si". .. Malé přímořské městečko 30. let minulého století je obrazem Felliniho rodného Rimini. Ve volném toku vzpomínek a asociací se režisér v jednotlivých epizodách vrací do dob svého dětství a dospívání. Po velkorysém obrazu slavného a velkého města ve filmu Roma, který natočil o rok dříve, se v Amarcordu vrací do důvěrnějšího prostředí malého městečka zalidněného ve své jedinečnosti a bizarnosti nezapomenutelnými postavami. Hrdina filmu Titta nám představuje na pozadí čtyř ročních období svůj malý svět – svéráznou rodinu v čele s otcem a jeho odbojným přístupem k fašistickému režimu, bláznivého strýce Tea, spolužáky z gymnázia, kadeřnici Gradiscu (Štěstíčko) i převyvinutou trafikantku. Amarcord však není jen příjemně nostalgický – v Tittově / Felliniho vyprávění jsou i bolestné vzpomínky na ztrátu blízkých, neuskutečněné sny a něco, co už je nenávratně pryč. Amarcord je film o setkávání a loučení, o poznávání a ztrátě iluzí, v jedinečné poetice kombinující reálné obrazy městečka a jeho obyvatel s fantastickými obrazy. Snímek byl oceněn Oscarem pro nejlepší zahraniční film a mnoha dalšími cenami. (Česká televize)
(více)Recenze (232)
Živé, hravé, krásné, smutné, nostalgické, střeštěné i zaražené. Prostě celkem komplexní záležitost. Kdo neví, jak tento poem číst, tak se v něm asi ztratí. Ale každopádně jde o příjemnou podívanou plnou života. ()
Italský autobiografický film inspirovaný vzpomínkami na dospívání slavného režiséra Felliniho. Děj je situován do Rimini někdy okolo roku 1935 a zabývá se vztahy s rodiči mladého muže a samozřejmě také prvními citovými vzplanutími a erotickými zážitky. Film se vyznačuje jakousi zvláštní poetičností, laskovastí a idylickým životem, avšak také absencí jakéhokoliv příběhu, snímek se v podstatě skládá z útržkovitých vzpomínek na režisérovo mládí. Mezi těmito jednotlivými vzpomínkami a iluzemi lze nalézt velmi pozoruhodné scény, například mě velmi zaujalo odpoledne s "naprosto normálním" strýčkem Teem (italský komik C. Ingrassia), návštěva Duceho včetně jeho gigantického obskurního portrétu a na tomto portálu zřejmě oblíbená scéna s trafikantkou (vnadná M. A. Beluzzi). Na druhou stranu některé části filmu byly velmi nevýrazné až nudné, mám na mysli zejména scénu v mlze. Nejvýraznější postavy snímku představují cholerický, ale dobrácký otec, poté zbytek režisérovi rodiny a nakonec mladíkovy erotické fantazie. Ač naprosto uznávám filmografické kvality tohoto snímku, obávám se, že první setkání s Fellinim nedopadlo nikterak oslnivě, neboť absence děje se ukázala být pro mě závažným problémem, občas bylo těžké udržet pozornost a dokonce ani obří odhalená ňadra mě nepřesvědčila k vyššímu hodnocení. ()
Atmosféra Talianska, tamojšieho života a dospievania sa mi páčila, inak mi film prišiel zvláštny a ako keby bez nejakého ucelenejšieho deja a pozostával iba so scénok. Nie zlé, ale tvorba Paula Sorrentina ma baví viac. 7,1/10. ()
hravé, silné, zábavné, skutočné a hlavne felliniovské. viac nepotrebujem. ()
Vyzerá to na ďalšie potvrdenie tézy, že Fellini a Bergman sú dvaja najpreceňovanejší režiséri svetovej kinematografie. Veľký problém nezaspať, ešte väčší dopozerať. Žiaľ. ()
Jedna z najlepších fellinioviek. ()
Tento "skvost" je pro mě nekoukatelný. Dívat se a poslouchat tu uřvanou odpudivou pakáž bylo nad mé síly. A jenom doufám, že se nejedená o výstižnou sondu do italské společnosti. Protože Itálii mám rád ()
Amacord je životom a humorom pulzujuce filmove dielo.Mozaikovity dej sa odohrava okolo dospievajuceho Tittu,jeho rodiny a kamaratov.Vo filme vystupuju desiatky svojraznych postav ktore naplnaju serie spomienok na rôzne udalosti v meste.Film obsahuje aj niekolko nezabudnutelnych scen ako vzbura choromyselneho Tittovho stryka ktory nechce zliest zo stromu ,sledovanie obrovske zaoceanske lode,scena s mohutnou trafitankou pri ktorej TItto stracca dych alebo biely byvol ktory sa vynori z hmly.Hudba Nina Rotu je nostalgicka ,a skvele zapada do filmu.Amacord je dalšim Felliniho filmovych veldiel ktore sa oplati vidiet aj niekolkokrat a nikdy vas nepredstava fascinovat. ()
První srážka s Fellinim; a jistota, že žádný z jeho dalších snímků vidět nepotřebuji. Jeho poetika je mi naprosto cizí a nechápu ji (stejně jako třeba Hrabalovu/Menzelovu), stejně jako italský naturel. Nedokážu hodnotit. ()
Na první ani na druhý pokus jsem film nedokázal dokoukat do konce, říkal jsem si, že větší blbost jsem snad neviděl. Nicméně z ničeho nic jsem dostal hroznou chuť to s Amarcordem ještě zkusit a páni, seděl jsem jak přikovaný a nenechal si utéct jedinou minutu. Pro mě neobvykle zpracovaný film, historky obyvatel městečka poskládané jak puzzle, a mnoho scén co utkví v paměti. Jsem rád, že jsem si k filmu našel cestu. ()
Tutto Fellini!!! ()
Umná skládačka příhod mnoha lidí v italském přímořském městě, které se stanou během jednoho roku. Oku lahodící kupa historek úsměvných i směšných (naprosto dokonalé jsou např. školní scény), ale úsměv na tváři diváka trochu tuhne, protože ví (na rozdíl od filmových postav bezstarostně uctívajících Mussoliniho), kam to všechno povede a dospěje...Malá poznámka k distribuci filmu u nás: vypadá to, že existují 2 verze filmu. Já jsem viděla bohužel tu kratší, zcenzurovanou ještě minulým režimem. Pouze z doslechu znám slavnou větu, která zazní ve vystřižené scéně, kdy je vytahován z odpadu šperk patřící šlechtické dcerce (nebudu reprodukovat, stejně nevím přesné znění, ale docela ráda bych ji slyšela na plátně). ()
Od Amarcordu jsem asi díky jeho slávě a stínu mistra Felliniho v pozadí čekal až příliš. Ano, bylo to humorné, odlehčené, výstižné, nostalgické, nezbedné, hravé i smutné. Ale já jsem se spíše nudil. Nějak mě to nezasáhlo. Možná protože je film opravdu lehoučký jako poprašek sněhu a já mám hroší kůži, vypěstovanou z jiných filmů. ()
Nechte se unášet s otevřenou pusou. ()
Tenhle geniální film se vzpírá verbálnímu hodnocení. ()
Jeden z Felliniho nejdůležitějších filmů mi definitivně ukázal,že tento klasik italské kinematografie jde zcela jistě mimo mě.Amarcord je poetický,zachycuje nostalgii po dětství velmi hmatatelně,ale zároveň svou vypravěcí strukturou nedokáže udržet pozornost a oblíbit si alespoň některou ze všech těch podivných figurek,které se ve zdejším maloměstském panoptiku pohybují.Plus za krásnou hudbu Nina Roty. ()
Nemůžu si pomoct, ale tenhle film mi k srdci nepřirost. Dobrá, možná úplný konec se sněhem a pohřbem má určitou zajímavou atmosféru, jinak jde ale o směsici scének nedávajících vždy smysl, film plný uřvaných Italů a žen vypadajících tak o 20 let starší než mají asi být..Asi je tenhle snímek pravdivý a proto není tolik akční, ale mě to prostě nebavilo... ()
Film jsem viděl kdysi jako kluk (sledovali jsme ho tenkrát celá rodina v TV na tatínkovo doporučení - on ho měl rád a nám se samozřejmě taky líbil) a pak až dnes v kině, takže i pro mě návrat do dětství. Některé scény jsem zapomněl (třeba tu s výslechem otce těmi fašisty - přitom mi dnes přišla velmi silná) a některé jsem si pamatoval jinak (fakt jsem byl přesvědčen, že bláznivého bratra nakonec dostali ze stromu tím, že mu přivezli prostitutku). A sledování to bylo krásné a příjemné, ale sentimentu jsem zas tolik nepropadl - odešel jsem z kina půl hoďky před koncem, abych stihl trening. A nelituju - zaboxoval jsem si dobře. ()
Federico Fellini vzpomíná na mládí, na školu, blbnutí s partou, první protosexuální zážitky i na zjitřenou atmosféru největší slávy fašistického režimu. Z druhé fáze Felliniho filmografie jde dost možná o divácky nejpřístupnější film, v němž Fellinimu kompoziční exhibování trochu zastínil resentiment, přesto jde o unikátní záležitost a prvotřídní film, který patří ve výčtu díla velkého Itala k těm nejlepším kusům. ()
Oscar 1 : Cizojazyčný film (1975) + 2 nominace (1976) ZA CO? Niektore filmy zreju ako vino na Sicilii, vekom su stale chutnejsie a chutnejsie. Rozvod po Italsku mozem viac krat, ale to ukricane 2 hodinove *umelecke* dielo, urcite nie. Mozno v 73 v case sex revolty to mohla byt bomba, najma v Eastern EU, ale dnes. hmmm.... ()
Reklama