Barneyho ženy

Barneye Panofskyho budete nenávidět a budete ho milovat.. Barney je sobecký alibista a floutek, který si neváží žen, dokud nepotká svou femme fatale.. Paul Giamatti má nádhernou roli, kterou jako vždy ztvárnil bravurně.. Krásná Rosamund Pike se zde blyští jako naleštěný diamant.. A Dustin Hoffman opět ukázal, že si opravdu dokáže střihnout roli otce, za kterého je potřeba se stydět.. Kdo má rád "americký" nehollywoodský film, jen do toho :-))) (14.04.2012)

Ja nevim, proste mi prislo, ze Paul Giamatti celej film neutahne... on je dobrej herec, zvlastni typ ale tady do ty role mi uplne nesed, hlavne do prvni pulky filmu (mladejch let)... nemocnyho starika sem mu veril vic... ale rozhodne to neni spatnej film, spis naopak... btw... proste vsechny jeho zeny byly mimo jeho ligu :_) (22.08.2012)

Filmy, které se snaží zachytit lidský život, často selhávají na neschopnosti vyhmátnout a sdělit to podstatné, zaznamenat životní zastávky a zachytit osudová rozhodnutí, úspěchy a pády svého hrdiny. V případě Barneyho žen se to myslím povedlo na jedničku díky kvalitnímu scénáři a především díky osobě Paula Giamattiho, který Barneymu dokázal vtělit přesvědčivost a lidskost. Budí pochopení tam, kde by jiný vyvolal pohoršení, umí dojímat bez laciného sentimentu, dokáže rozesmát, věříte mu vášeň, naivitu, bolest i nejistotu. Je to mé opakované setkání s Giamattiho charakterním herectvím, kdy uznale zdvihám palec nahoru. Snímek sleduje milostné tápání muže, který ve svém životě stihl tři sňatky, dva rozvody a jedenkrát si krátce vyzkoušel roli vdovce. Při všech životních kotrmelcích ho provázela touha po osudové velké lásce a získání ideální partnerky na celý život. S Barneym se divák seznámí v jeho bohémském období a následuje ho až k trpkému konci naplněnému chorobou a opuštěností. Přesto je to ve výsledku pozitivní, optimistický kousek, který ocením na 85 % celkového dojmu. (26.01.2016)

dobrý film.Nementoruje,neohromuje a z hlavního hrdiny dělá blbce hned od začátku.A zmizení nejlepšího přítele bylo opravdu vymyšleno originálně.Kdo se chce pobavit pobaví se .Dobré hlášky které vás rozchechtají.A navíc zážitek jsem si vychutnala protože neotravovaly reklamy.Což je další plus.Na film se podívám ještě někdy jindy.U mě dobrý (22.09.2015)

Životopisný příběh muže, hledajícího lásku a činícího chyby. Kdo není dítě ví, že o tohle v životě jde, a podaří-li se to dobře vylíčit, můžeme očekávat silný zážitek. Tohle se podařilo, jinak se o tom nedá mnoho napsat. --- Povolím svojí zálibě v morálních dilematech a pozastavím se nad zlomovým momentem filmu. - Zde se asi sluší varovat před spoilery. - Tak tedy, jak řešit Barneyho nevěru? Pravda, Miriam ho hned na začátku jejich vztahu varovala, že to nesnese. Jenže reagovat takto nekompromisně po dvaceti letech šťastného manželství? Polehčujících okolností je spousta: Šlo o tu nejbanálnější a nejpitomější ze všech nevěr, jaké si lze představit. Barney se evidentně a upřímně kál a hned se přiznal. Navíc byl zmatený, žárlivý a nešťastný, a to právě přičiněním Miriam. Žárlil na Blaira, se kterým jeho žena trávila dovolenou. Ve vší počestnosti? Čemu říkáme počestnost? Miriam nemohla nevědět, že Blair jenom čeká na svou šanci. V takové situaci bylo pro Miriam o poznání snazší být zásadová. Však od Barneyho šla rovnou k Blairovi. Nevěra je ovšem odsouzeníhodná, ale za daných okolností jsem s Barneym cítil. Tohle bylo vůči němu kruté. --- A k tomu konflikt se synem. Dvacetiletý cucák, který ví o těžkostech a složitostech života excrementum magnum, vidí, že otec matce způsobil bolest, i paušálně a hrubě se otce zřekne. Později vidíme, že se vztahy urovnají, ale kdo komu vlastně odpustil? Příběh ztraceného syna je námět prastarý, přímo biblický. Až do moderních časů nebylo zvykem soudit otce, vždy jedině syna. A většinou se kaje a je mu nakonec odpuštěno. Jak to však řešit dnes, kdy neplatí Desatero a jsme oblaženi tou novinkou, že dospělým hňupům i mutujícím chlapcům je soudit a odsuzovat cokoli a kohokoli nejen dovoleno, nejen to nevzbuzuje pohoršení, ale nezřídka jsou k tomu přímo vybízeni? Je to zapeklitý problém, hodně jsem se o něm napřemýšlel, však se mě týkal i v mém reálném životě. A víte k jakému řešení se přikláním? Neodpouštět. Jakmile si fracek osvojí právo rozhodovat se jako dospělý, může mu otec poskytnout už jen jedno, poslední naučení: že coby dospělý musí jednat s vědomím odpovědnosti, že jeho činy mají následky, a že tyto následky musí nést i když se mu přestanou líbit. (30.10.2011)