Barneyho ženy

Ja nevim, proste mi prislo, ze Paul Giamatti celej film neutahne... on je dobrej herec, zvlastni typ ale tady do ty role mi uplne nesed, hlavne do prvni pulky filmu (mladejch let)... nemocnyho starika sem mu veril vic... ale rozhodne to neni spatnej film, spis naopak... btw... proste vsechny jeho zeny byly mimo jeho ligu :_) (22.08.2012)

Ztotožnil bych se s tím, co již uvedl VERBAL. Obtloustlý chudý židák, si na své svatbě (s topmodelkou) vyhlédne ještě větší kus, přičemž tuto jalovici bude během své svatební noci nahánět po vlakových nádražích ve VELKÉM JABLKU. Extrémně protivní židák maří, na co šáhne, což alespoň divákovi dodá jistou dávku škodolibosti. Na hlavu postavené, těžko zapomenutelné. 67% (14.09.2016)

Poměrně dlouhý snímek plyne hladce, což je důvod, proč se dá téměř bez potíží usledovat až do konce. Milostné a nemilostné peripetie jednoho nenápadného chlapíka jsou o kousínek víc než realistické, takže se divák nemusí utápět v přílišné depresi (i v momentech kdy příběh není zrovna veselý) a mohl by si užívat zábavnou nenáročnou podívanou. Nebýt Barneyho postavy. _______ Barney je totiž odporný sebestředný hajzl, který se o svou první ženu nezajímá, druhá ho otravuje a ze třetí - údajně životní lásky - udělá domácí otrokyni zavřenou za dveřmi luxusního bytu, kde jí zbývá jediné: pečovat po všech stránkách o Barneyho a uctívat ho jako božstvo. V jeho konkrétním případě jako božstvo obtloustlé, nechutné, věčně ožralé, překouřené, necitlivé a protivné na všechny kolem. A já si říkám: Proč? On ji nedal nic, ona jemu všechno a přesto jejich manželství hodnotí jako šťastné?! _____ To, že předlohu napsal chlap, a to ještě dost misogyní exemplář, z filmu čiší na sto honů. /7. 10. 13./ (07.10.2013)

Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, protože film občas sklouzává do průměru a nudy. Dobrých momentů a scén je však více, proto za 4*. Úsměvné drama o židovském "Donu Juanovi", který je podváděn svýma dvěma manželkama, a když konečně najde tu pravou, tak ji podvede zase on. Ale to je jen zkratka. Snímek toho nabízí mnohem více. Rozhodně jsem se většinou bavil a kvůli tomu smutnému a dojemnému závěru si tu čtvrtou hvězdu jistě zaslouží. (01.11.2011)

Životopisný příběh muže, hledajícího lásku a činícího chyby. Kdo není dítě ví, že o tohle v životě jde, a podaří-li se to dobře vylíčit, můžeme očekávat silný zážitek. Tohle se podařilo, jinak se o tom nedá mnoho napsat. --- Povolím svojí zálibě v morálních dilematech a pozastavím se nad zlomovým momentem filmu. - Zde se asi sluší varovat před spoilery. - Tak tedy, jak řešit Barneyho nevěru? Pravda, Miriam ho hned na začátku jejich vztahu varovala, že to nesnese. Jenže reagovat takto nekompromisně po dvaceti letech šťastného manželství? Polehčujících okolností je spousta: Šlo o tu nejbanálnější a nejpitomější ze všech nevěr, jaké si lze představit. Barney se evidentně a upřímně kál a hned se přiznal. Navíc byl zmatený, žárlivý a nešťastný, a to právě přičiněním Miriam. Žárlil na Blaira, se kterým jeho žena trávila dovolenou. Ve vší počestnosti? Čemu říkáme počestnost? Miriam nemohla nevědět, že Blair jenom čeká na svou šanci. V takové situaci bylo pro Miriam o poznání snazší být zásadová. Však od Barneyho šla rovnou k Blairovi. Nevěra je ovšem odsouzeníhodná, ale za daných okolností jsem s Barneym cítil. Tohle bylo vůči němu kruté. --- A k tomu konflikt se synem. Dvacetiletý cucák, který ví o těžkostech a složitostech života excrementum magnum, vidí, že otec matce způsobil bolest, i paušálně a hrubě se otce zřekne. Později vidíme, že se vztahy urovnají, ale kdo komu vlastně odpustil? Příběh ztraceného syna je námět prastarý, přímo biblický. Až do moderních časů nebylo zvykem soudit otce, vždy jedině syna. A většinou se kaje a je mu nakonec odpuštěno. Jak to však řešit dnes, kdy neplatí Desatero a jsme oblaženi tou novinkou, že dospělým hňupům i mutujícím chlapcům je soudit a odsuzovat cokoli a kohokoli nejen dovoleno, nejen to nevzbuzuje pohoršení, ale nezřídka jsou k tomu přímo vybízeni? Je to zapeklitý problém, hodně jsem se o něm napřemýšlel, však se mě týkal i v mém reálném životě. A víte k jakému řešení se přikláním? Neodpouštět. Jakmile si fracek osvojí právo rozhodovat se jako dospělý, může mu otec poskytnout už jen jedno, poslední naučení: že coby dospělý musí jednat s vědomím odpovědnosti, že jeho činy mají následky, a že tyto následky musí nést i když se mu přestanou líbit. (30.10.2011)