Podvodník

Nevím čím to je, ale Podvodník mi svým provedením nesedí k Fellinimu a sedí k srdci. Možná jsem tohoto bláznivého Itala (stačilo by napsat prostě Itala) odsoudil příliš brzy - po Amarcordu. V Il Bidone skutečně bravurně vykresluje a rozebírá postavy. Ty jsou výrazné, svým způsobem charismatické a hlavně skutečné. To na vás nedýchne ten vyparádíčkovaný patos z mainstreamu. Dostanete mokrým hadrem reality přes ksicht. MFF Karlovy vary 2010 (26.07.2010)

Jednoduchí vidiecki roľníci, príležitostní robotníci a povaľači, žijúci v slumoch na kraji Ríma, či naivní makajúci majitelia drobných obchodíkov a púmp. Z príslušníkov týchto vrstiev žije trojica podvodníkov. Nie sú im sväté žiadne morálne pravidlá, či zľutovanie sa nad tvrdou drinou za málo peňazí alebo telesným postihnutím okradnutých. Ich nepísaný šéf Augusto s prehľadom ošmekne kohokoľvek, no k nejakému veľkému blahobytu seba ani kumpánov neprivedie. Snaha vymaniť sa z bludného kruhu drobných podvodov vyjde však Augusta veľmi draho. Trpká sociálna dráma zo života talianskych nižších vrstiev zaujme nápaditým skĺbením hudby, deja a réžie, zaručujúcim, že na tejto jazde na okraji spoločnosti sa divák nudiť nebude. (15.10.2012)

Taliansko 50tych rokov zachytené na kameru bude mať vždy svoje neopakovateľné čaro, až má človek pocit, že netreba pozorne sledovať dej. Ten je v Podvodníkovi divácky príťažlivý a zrozumiteľný, takže pokiaľ vám nesadli niektoré majstrove antidejové filmy, netreba mať voči Podvodníkovi žiadne predsudky. Je totiž z rovnakého súdka, ako tu spomínané Cabiriine noci a Cesta. Pokiaľ ste podvodníkom, tak sa z tohoto filmu dozviete, že skĺbiť takúto kariéru s rodinným životom je takmer nemožné, ale kľudne sa o to môžete pokúsiť. Ďalej si treba dávať pozor na občasné záchvevy vo svedomí, ktoré vás nesmú nikdy prevalcovať, inak ste nadobro skončili. Celkom vynaliezavé, až vtipné podvody sa tu stretávajú so sociálnou kritikou. (09.10.2013)

Oproti očekávání hodně tragická věcička, které nechybí názvuky Felliniho „psychosociální“ (pardon, lepší slovo mě nenapadá) magie povědomé z předchozí Silnice a následujících Cabiriiných nocí, ale celek vyznívá mnohem studeněji, úsečněji, odtažitěji, v důsledku prázdněji a schematičtěji. Možná je na vině zkrácená verze z FilmXovského DVD, možná je to můj subjektivní dojem daný tím, že je tentokrát hlavním hrdinou chlap, možná to prostě projednou nevyšlo. (29.05.2013)

Kdyby někdo navrhoval pět Felliniho filmů, které obklopují Podvodníka, na nejlepší filmy všech dob, určitě bych měl vlastní nápady, ale bez velkých protestů. Darmošlapové (1953), Silnice (1954), Cabiriiny noci (1957), Sladký život (1959), 8 a 1/2 (1963) mají hluboký otisk ve filmové historii, zatímco Podvodník (1955) je "chybným krokem" (Bosley Crowther, New York Times). Hodně se jim podobá ("Fellini ... donekonečna opakuje, co vymyslel"), ale ještě více se od nich liší, dokonce bych pověděl, že v jejich společnosti je skutečným "odpadem!", nicméně člověk je soudný a ví, že filmy nenatáčel jenom Fellini a jenom na přelomu 50. a 60. let. Při mém prvním shlédnutí film zachránila druhá polovina (snímek je rozdělen na dvě divné půlky). Při druhé projekci, kdy už byly všechny karty na stole, jsem trpěl. Vůbec neútočím na "špatný vkus" (ač se producenti po úspěchu Silnice o režiséra prali, De Laurentiis řekl po přečtení námětu ne), protože dokážu přát i antihrdinům, i když není úplně jasné, o jakého "podvodníka" tu jde. Scéna, kdy se Masinová a Basehart objeví ve filmu naposled, mi přijde vystřižená někde v půli. Režisér tyhle postavy nechal zmizet (nenechal je umřít, prostě zmizely), protože mu byly úplně fuk. Na chybějící části ukazuje skutečnost, že při svém prvním veřejném uvedení na benátském festivalu 9. září 1955 trval film přes dvě hodiny. Že jsme na druhou stranu o nic nepřišli, dokládá tamní výsledek. Jedna z dobových kritik: "Naprosto nezdařený film, patřící mezi nejhorší a nejnešťastnější díla dějin filmu, navíc hloupě namyšlený." (29.09.2014)