Annie Hallová

K tomu abych uznal slečnu Annie Hall za řádně "hustou" konverzačku, potřebuju nějaký větší zvrat. Nebo aspoň scénu, která by mi utkvěla v mozku. Woody Allen to rozjel výborně (rozmlouvání do kamery je neuvěřitelné, skoro až geniální), ale po příjezdu do Beverly (nebo dřív, fakt si nevzpomínám) mě to odpoutalo. Nemůžu říct: nudilo, ale popravdě v tu chvíli jsem byl mimo. Zřejmě nesprávně naladěn, ale to není omluva. Woody Allen mě totiž VŽDYCKY dokáže dostat do nálady a nepotřebuje k tomu megalomanský scény. Velká škoda! (05.04.2009)

"Nikdy nechci patřit do klubu, který by chtěl někoho, jako jsem já, za člena." Neurotický newyorský intelektuál Alvy je mi sympatický. Taky bych se chtěl umět v takovém poklidu rozejít se ženou svého života, rozdělit si knížky ("ty o smrti jsou tvoje, poezie je moje") a utíkat si užívat. Jenže já už vím, že to není tak jednoduché a tak mě bavilo sledovat Alvyho, jak by najednou rád hrál s Annie tenis, navštěvoval psychiatry a sledoval na plátně filmy s kompletními švédskými titulky. Však on na to přijde, že ptát se korzujících lidí a obracet se se zoufalým výrazem na diváka je zbytečné. Do té doby mě Alvy bav, protože v tom jsi opravdu dobrý. (11.10.2017)

Preslávená (samo)spoveď plodného auteura a intelektuála. Hravá, humorná, pravdivá, univerzálna a teda dokonca aj širokej verejnosti prístupná. "Well, I guess that's pretty much how I feel about relationships. You know, they're totally irrational and crazy and absurd and ... but, uh, I guess we keep goin' through it because, uh, most of us need the eggs...." (05.03.2009)

Scénář: Woody Allen, Marshall Brickman .. Roztěkaná obrazová kompozice a střih, prostřídávají dlouhatánské záběry přeplněné výbornými hereckými výkony. Nervózní, zbrklé, nesoustředěné a afektované dílo, plné hutných dialogů a stále pravdivých životních hlášek. Ano, velmi zajímavé dílo! Paranoik Woody Allen jednoduše mluví o svém (převážně milostném) životě a stojí to za pozornost. „Začíná tu nový román.“ (10.10.2006)

Ty vztahové Allenkovy jsou všechny jako vejce vejci, hromada intelektuálních odkazů odkudkoli kamkoli, břitký humor, několik vrstev emocí, oblíbení herci a oblíbená témata ke konverzaci a k zamyšlení. Často mám pocit, jakoby to nebyly jednotlivé filmy, ale epizody seriálu "Woody a jeho názory na ženy". Chce to mít náladu a nadhled nad vlastními vztahy, aby to člověk mohl sledovat. Navíc ty "legrační" formální vychytávky a promluvy k divákovi a ještě jednou ta nekonečná hromada odkazů na Bergmana, Felliniho, McLuhana, Chaplina, Groucho Marxe, Freuda, Viscontiho / Manna… Komentovat tyhle filmy připomíná spíš sport a nejvíc bodů získává ten, kdo si udělal čárku pokaždé, když se měl zasmát, dojmout nebo říct "aha, tohle jsem taky pochopil". Mentruace v konverzaci je taky naprostý top. Pokaždé. Vždycky. (30.05.2017)