Annie Hallová

K tomu abych uznal slečnu Annie Hall za řádně "hustou" konverzačku, potřebuju nějaký větší zvrat. Nebo aspoň scénu, která by mi utkvěla v mozku. Woody Allen to rozjel výborně (rozmlouvání do kamery je neuvěřitelné, skoro až geniální), ale po příjezdu do Beverly (nebo dřív, fakt si nevzpomínám) mě to odpoutalo. Nemůžu říct: nudilo, ale popravdě v tu chvíli jsem byl mimo. Zřejmě nesprávně naladěn, ale to není omluva. Woody Allen mě totiž VŽDYCKY dokáže dostat do nálady a nepotřebuje k tomu megalomanský scény. Velká škoda! (05.04.2009)

" "Přijde chlapík k psychiatrovi a řiká : můj bratr je blázen, myslí si, že je slepice. Tak proč ho nepřivedete? Rád bych, ale potřebuju vajíčka". A to mi připomíná vztahy. Jsou totálně nesmyslné, bláznivé a absurdní, ale stejně do toho vždycky jdeme, protože většina z nás potřebuje vajíčka." " .......... milý Woody, to nelze než podepsat!!! (12.04.2005)

Při sledování filmu Annie Hallová jsem konečně i já pochopila, že Woody Allen je génius humoru - a to humoru v jeho nejvyšší osvobozující funkci, ve které dokáže změnit tragickou situaci v komickou a kdy vás nutí se smát, abyste nemuseli plakat. Smutek nad obtížností překonávání samoty a složitostí vzájemného dorozumění je hýřivě převálcován sérií nápaditých "gagů" = netradičních filmových postupů. Woody Allen nás marnotratně zaplavuje množstvím svých nápadů, v rámci nichž neustále porušuje zavedená pravidla filmového vyprávění. Hlavní hrdina filmu komunikuje nejen s chodci na ulici a osobnostmi, které doslova vtahuje na plátno, ale i se samotnými diváky. Allen nás nechává nehlédnout i do myšlenek svých hrdinů. Také dovolí Dianě Keatonové (alias Annie Hallové) vystoupit ze svého těla a Alvy Singerovi (ztvárněnému jím samotným) vrátit se do školní třídy a vést se spolužáky freudovský dialog. (Neruší ani to, že mnohé z těchto "gagů" byly ještě mnohokrát ve filmech využity a citovány, a to i samým Woody Allenem.) Absorudita těchto situací je vyvážena všedností až banálností samotného příběhu. "Proč nám to nevyšlo?", ptá se Woody Allen a s ním i divák. "Proč naše láska neobstála ve zkoušce časem? A měla vůbec někdy šanci?" (25.05.2004)

"Nechci patřit do klubu, který by mě chtěl za člena." Postmoderně rozbíhavá kronika jednoho vztahu, která funguje jako studnice vtipně zaobalených hořkých životních pravd i jako rozchodová psychoterapie. Přes absenci pevného dějového jádra neuvěřitelné zábavný, upřímný a chytrý film, v němž se nacházím rok od roku víc, což mě těší i děsí zároveň. 90% Zajímavé komentáře: Oskar, Cimr (06.10.2005)

Poprvé jsem Annie Hall viděl v Projektu 100. Z kina jsem vyšel jako zfetovaný, naprázdno jsem otvíral a zavíral hubu, prostě jsem nedokázal pochopit, že Allen dokázal natočit něco tak vtipně opravdového, tak tragicky krásného. Nechci to moc rozmazávat, pro mě nejlepší Woody. Asi dva roky potom mě takhle nic nesmetlo (do Kauffmanova opusu jménem Eternal sunshine of spotless mind)... 100% (18.06.2006)