Velký šéf

Z nostalgie ponechávám hodnocení tam, kde je, neb si velice dobře vzpomínám, jak jsme na Velkém šéfovi kdysi ujížděli, znali jsme ho nazpaměť a smáli se u každého vtípku.. S odstupem dvaceti let jsem si dala opáčko a dopadlo to dobře, sice už to nevnímám jako absolutní pecku, ale pořád je to nadprůměrná záležitost se spoustou vtipných momentů a herci to také táhnou nahoru, Jean-Paul Belmondo tvoří s Bourvilem parádní dvojku, prostě Artur s Anatolem jsou nezapomenutelní.. (07.04.2021)

Francouzský humor jakoby ustrnul v dobách grotesky, v lepším případě konverzace bratrů Marxových. Nad únosnost protahované scénky a scénečky se plní ohromným množstvím gagů, ale z toho jen pár zasahuje cíl. Zdá se mi, že frantíci tentokrát zatoužili trošku se přiživit na úspěchu Růžového pantera a přijít s něčím podobným. Silné **. (15.04.2013)

Francouzské komedie mám velmi rád, a proto jsem šáhl i po další z nich. Pro mě dosud neznámý film Velký šéf mě ale zklamal. Možná jsem měl velká očekávání díky hvězdnému obsazení (Belmondo, Bourvil, Niven). Možná byla chyba, že jsem film viděl až jako dospělý a nebyla žádná nostalgie. Možná jsem viděl už mnoho lepších bláznivých francouzských komedií. Čert vem všechna možná, zkrátka jsem se pobavil jen trochu. Mám pocit, že z podobné zápletky a zejména s podobným obsazením se z toho dalo vytřískat mnohem více. Nejvíce mě rozesmála „krtečkova“ finta - ucpání výfuku auta salámem (Krtek ve městě). Zajímalo by mě, jestli to odkoukal Krtek od Belmonda, nebo Belmondo od Krtka. :-) (19.12.2022)

Další z velkých vlakových loupeží, tentokrát provedená Velkým šéfem, mužem s tak velkým mozkem, že ho páteř stěží unese a naklání mu hlavu na stranu. :-) Gérard Oury věru natočil i lepší kousky, ale z těch bez Louise deFunés je Velký šéf minimálně druhý nejlepší. Jeho humor je někde mezi klasickou podvodnickou komedií á la Zlaté věže a infantilně bláznivými fórky Casina Royale. Pokud jste - tak jako já - podobně silné nadsázce nakloněni, pobavíte se. Ale film pro prime-time to tedy není. 70% (28.12.2005)

..... a nejvíc jsem milovala scénu, jak se krásná Italka elegantně spouští po laně z balkónu v černých plavkách a klobouku, přes rameno tranďák, z kterého se line tklivá píseň (Cento Giorni zpívá Caterina Caselli), a zatímco se na vysokých podpatcích přesune pod sprchu, chlapum v bazénu padaj brady a .... tak tomu řikám antré...... teď ještě mít to lano a ten tranzistór...... :-)) (06.07.2005)