Sladký život

Sladký život není jednoduchým, přehledně čitelným filmem. Jeho struktura je jakoby těkavá a velmi otevřená, působící dojmem náhodnosti a libovolné zaměnitelnosti scén. Nelze příliš hovořit o nějaké výrazné gradaci nebo budování děje. Vlastně je s podivem, že se právě tento film stal filmem doslova ikonickým, neboť ani délkou, ani způsobem své výstavby, ani ne zcela jednoznačně vyznívajícím poselstvím, rozhodně nenadbíhá běžným diváckým očekáváním. Samozřejmě jej můžeme číst, a jistě nikoli chybně, jako svědectví o bezcílném, ztraceném, promrhaném životě příslušníků vyšší společnosti, ale to je jen nejmarkantnější a rozhodně ne jediné sdělení filmu, minimálně proto, že zde Fellini neukazuje žádnou rozumnou alternativu a pak také proto, že mnohé z postřehů lze chápat univerzálně, jako svědectví o lidském životě obecně... Fellini zde ovšem nepíše pouze nebo především "mravoučný traktát". Sladký život je film nabytý atmosférou, skvělým herectvím a také neuvěřitelnou intimitou. Nenabízí odpovědi, spíše řadu otázek... Je jako mihotavé světlo pronikající do hloubi zrcadlového bludiště, s milionem drobných lesklých fasetek ale bez cesty k východu, jímž není ani náboženství reprezentované na jedné straně kněžnou jdoucí na ranní mši a na druhé straně náboženským blouzněním mariánských zjevení, ani zdánlivě spořádaný život přítele Steinera... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: kinej, Pan Filuta, sportovec, Marigold, Matty, určitě i spousta dalších... (07.01.2012)

Myšlienku filmu výborne vystihol Marigold, rovnako ako text distribútora. Absolútne s nimi súhlasím a absolútne nemôžem dať filmu vysoké hodnotenie ako väčšina... Asi nemám pochopenie pre "problémy" smotánky a morálnu pokleslosť zhýčkaných boháčov či hviezdičiek, naháňačkou bulváru za zmedializovaním čohokoľvek a promiskuitu ambicióznych novinárov, ale tento film ma nechytil za srdce ani za nič iné. Možno by som dala celkovo za film 3*, ale niektoré pasáže ma neskutočne nudili a tak dávam len 2. --- Marcello je akýsi novinár a hlavne smotánkový "groupie". Niekedy sa stavia do úlohy leva salónov, inokedy sa tvári ako unavený intelektuál. Nedokáže sa však zo "sladkého života" vymaniť a ani nechce. Baví ho zamieňať pretvárku za presvedčenie, vrhať sa do každej svojej role naplno a prostituovať vyššej spoločnosti... Jediný možný výsledok je taký, aký mu prorokovala jeho snúbenica (ktorá predstavuje ďalší extrém v snahe za každú cenu si ho pripútať): "Skončíš sám ako pes." Možno je Sladký život aj ukážkou sebazničujúcej filozofie, z ktorej bohužiaľ Marcello vyjde horšie ako jeho celebriťky, lebo na rozdiel od nich nebude mať do konca života hŕbu prachov, ktorá by ho aspoň vytrhla z duchovnej prázdnoty a nahradila ju hmotným dostatkom... (06.04.2005)

"Víte, kde je Váš problém? Máte moc peněz!" Tak konečně mi někdo otevřel oči. Mám moc peněz. Ale já nemám moc peněz, takže nemám ani žádný problém? Sláva, jsem vyléčený. Takovou moc má tohle jedno z nejvýznamnějších děl světové filmové produkce, které jsem moc nepobral, ale to se v případě mého čelního střetu s Felliniho mravním rozkladem vyšších společenských kruhů kapitalistické Itálie tak nějak dalo očekávat. Dovolím si tedy pouze konstatovat, že dámy vypadaly skvěle, Old Shatterhand uměl rozdávat facky již v černobílé podobě a paparazzi byli před půl stoletím snad ještě otravnější než dnes. Víc jsem si toho neodnesl. (18.04.2016)

Názov, kultovosť a popularita tohto diela môže potenciálneho diváka klamať. Rozhodne nejde o film, ktorý by mohol bežať v sobotu večer v tv, aj keď obrázky Anity Ekberg by tomu mohli nasvedčovať. Ide o veľmi nepríjemný, pravdivý film o smotánke ako takej, v ktorej prežívate sladké chvílky, ale určite nie život. V podstate to isté ako Celebrity Woodyho Allena, ale dlhšie a bez humoru. Hlavnej postave by som nafackoval ešte viac, ako Lex Barker. (05.08.2009)

I tento Felliniho film snad poprvé v časovém sledu celku jeho díla nastoluje s otázkou nedějově dějovosti - fakticky dalším záběru neorealistického proudu - problém srozumitelnosti a sdílnosti na jedné a sebevzdělávání-sebezušlechťování-autokultivace na straně druhé. Proč mají mít děj a vzruch životy, které svým směřováním i utonutím v konzumní absurditě, to všechno popírají. A proč by měly být následováníhodné? Poprvé tyto otázky začaly nabývat na vážnosti právě v okamžiku zřetelnějšího zvyšování a projevů hmotného blahobytu. Nejživotnějším momentem filmu je rána pěstí, kterou budoucí představitel Old Shatterhanda uštědří Mastroianniho redaktorovi v okamžiku, kdy užuž přestupuje hranice cizího teritoria. Fellini se vůbec vedle Sicy stane dalším osudovým režisérem tohoto italského suveréna stříbrného plátna. (26.08.2007)