Giulietta a duchové

Tenhle film je takový... filmový. Výprava a kostýmy jsou přímo k sežrání, zbytek stravitelný. Akorát se musím přiznat, že když jsem si začala vychutnávat závěr, zjistila jsem, že je to teprve polovina. Výraznější vývoj hlavní hrdinky nebo zajímavější dialogy by pomohly. Ale ne... Já jsem jenom moc pohodlná a málo odvázaná. (29.08.2007)

Konecne! Prodiral jsem se vychvalovanou Felliniho filmovou sbirkou a stale ne a ne narazit na neco, co by potvrdilo jeho status legendarniho rezisera.. dokud jsem nevidel tohle! Extremne umelecky, kreativni, metaforicky, symbolicky film, prvni kousek Felliniho v barve a ze si to dukladne vychutnal - nadherny vizual, pestrobarevne lokace, kostymy a k tomu take poprve soundtrack Nino Roty o kterem muzu prohlasit, ze je vylozene kvalitni, protoze u jeho tvorby jsem take zatim jen nevericne kroutil hlavou a rikal si "co jako?". Stale jsem se divil, proc je Fellini jeden z nejoblibenejsich reziseru Davida Lynche, po tomhle kousku jsem to pochopil. Urcite hodne silna inspirace treba pro Twin Peaks, nebo i pro misty podobne ladene Kubrickovo Eyes Wide Shut. Ve zkratce - jednoznacne nejlepsi Felliniho film! Mam jedinou vytku - Giulietta Masina, ktera vypada vic jako prosla tetka a protivna ucitelka cestiny, nez herecka hvezda, ktera by mela utahnout cely film v hlavni roli, ale tim, ze je to cele pomerne haluz podobny detail brzy prestanete vnimat. 9/10 (23.09.2011)

Felliniho první barevný film nezapře svou experimentální uměleckou vizi. Snad nikdy jsem neviděl barevnější film. Vyžívání se v barevných kontrastech v kombinaci s nekonečnou nápaditostí kostýmů a scén, vytváří z filmu výtvarné dílo. Nenáročný a jednoduchý děj je kompenzován náročnou formou obrazu, libujícího si v abstraktních představách a spiritistických vizích. Prolínání skutečného a duchovního světa, jako zhmotnění ženské psychiky, podvědomí hlavní hrdinky. Giulietta Masina je středem dění. Její zdejší postava má jen málo z dřívější Gelsominy nebo Cabirii. Klaun a smíšek se téměř vytratil. Místo toho tu máme vážnou dramatickou roli, která je již ve své podstatě mnohem více depresivní. Prolínání snových představ traumat z dětství a nových traumat spojených s manželovou nevěrou, vytváří nekonečné bludiště vězeňského labyrintu, ve kterém je zamčen život Giulietty jako ve zlaté kleci. Samotný konec považuji za optimistický únik a cestu k novému začátku, stejně jako dříve závěrečný průvod muzikantů v Cabiriiných nocích. Snímek se zároveň vyznačuje dokonalou symbiózou obrazu a hudby. Spolupráce Nino Rota – Fellini zapůsobila znovu velmi silně, zde možná dokonce nejsilněji. Ačkoli je film beze sporu kvalitním hodnotným dílem, mně osobně zůstává bližší příběhová struktura Silnice nebo Cabiriiných nocí. 79% (06.09.2011)

Zaujímavé, ako sa Federico Fellini, môj obľúbenec z mladších rokov, postupne prepadá každým ďalším filmom dolu. Pritom nepochybujem, že je to veľký umelec, len mu nerozumiem a nedokážem sa s ním stotožniť ani v maličkostiach. Všetko mi pripadá síce hravé, snové, ale tiež samoúčelné. Tie tri hviezdičky sú vlastne iba za Giuliettu. (10.11.2012)

Typický Fellini, který soustřeďuje svoji pozornost na dekorace, kostýmy, bizarní postavy a obrovské množství symbolů na plátně, zatímco samotný děj je nepodstatný. Do historky ženy v domácnosti, která se vyrovnává s manželovou nevěrou, Fellini zasadil autobiografické prvky. Je to výrazně osobní film. Pro diváka je to pastva pro oči, byť vzhledem k množství snových scén a volnému tempu to určitě není film pro každého. Celkový dojem: 80 %. (17.05.2009)