Koncert

Taký disidentský príbeh o popoluške v mužskom vydaní. To zháňanie osadenstva pre nový Baľšoj ťiátr po všetkých čertoch nemalo chybu a k tomu burácajúca hudba, to bol naozaj zážitok. Hudba a celý zvuk je silnou stránkou filmu, ako inak keď ide o koncert, výnimočne som si film musel pustiť nie na sluchátka, ale na externú reprosústavu pre maximálny zážitok. Hľadanie konečnej harmónie sa podarilo a našiel som ju aj ja v tomto filme. Prispela aj krásna huslistka, to nebudem zapierať. –––– Andreji, já se s tebou rozvedu...! Jestli tam nepojedeš. –––– Obchodovat, to je jako jezdit na kole. To se nedá zapomenout. –––– Moje babička říkala: Slunce vychází ráno. Vždycky ráno, nikdy né večer. –––– Ruský prezident je pozván na mou daču. Máme západní Evropě zarazit plyn?! (13.09.2014)

Moje první setkání s panem režisérem, kterého už mám dávno v hledáčku. Žel jeho filmy nejsou v televizi tak často, kéž by nahradili tu horu rádobyvtipných komedií, které se omílají neustále dokola! Už po prvních deseti minutách jsem byla plně v ději a nadšeně očekávala, co se vynoří jako další. Byť se film jeví jako jakási osobní satisfakce, působí uvolněným dojmem a vládne skvělou atmosférou. (28.04.2019)

Ve snímku je celá řada podivných věcí, až druhé zhlédnutí cítím o poznání příznivěji. Koncert chce být filmem hudebním, dramatickým i vtipným, a to komedií ostrou, satirickou, ironickou, drzou, ale i hloupou - prvky scénáře do sebe naráží a pokusy o dojetí na mě znovu nefungují. Jejich příchutě jsou však dobré a stojí na kvalitně napsaných dialozích. 75 % (12.01.2024)

Přenádherný film jednoho z mých nejmilejších režisérů. 5 hvězdíček nejen pro to, že jsem milovnice vážné hudby (i té méně vážné). Smích přes slzy, slzy přes smích, takový je film Radu Mihaileanu a nekonečné emoce- v kontextu celého filmu- v závěrečném Čajkovského houslovém koncertu D dur. https://www.youtube.com/watch?v=aOPGepdbfpo (12.04.2014)

Marigold má sakra pravdu, ja som bol ale sakra dojatý. Z Koncertu totiž sála obrovská dávka ľudskosti, predstavuje cieľ, ktorý (nie bez komplikácií) spája nepredstaviteľné - žid tu sedí vedľa cigána, novodobý oligarcha vedľa drobného priekupníka, nehovoriac o predstaviteľovi bývalého režimu, ktorý dodnes neprestal veriť myšlienke komunizmu, no vydáva sa na dobrodružnú cestu s umelcom, ktorého ponížil a ktorému zničil kariéru a v závere sa bez váhania a nezištne modlí k bohu. Čo začalo ako cesta za vlastným prospechom, končí sa ako pieta za jednu dávnu tragédiu... Taký prenikavý je teda Koncert a že mu kombinácia bláznivej komédie a drámy vychádza tu viac a tam menej je jedno, možno tým chcel autor niečo ďalšie naznačiť, možno to pri druhej projekcii do seba zapadne. Tých slovanských emócií, od obdivuhodných až po smiešne, je tu toľko, že s návratom nebudem mať najmenší problém. (Bonusom sú dialógy v ruskej francúzštine, ktorou rozprávajú takmer všetci, vrátane toho, čo vie po francúzsky "lepšie ako Molière".) (14.07.2011)