Sbohem, pane profesore!

Toto je příběh lásky. Nikdo neví, proč pociťujeme náhle neodolatelnou náklonost k určitému člověku bez rozumné příčiny a pro jiné máme v lepším případě jen lhostejnost. Je to jakési souznění duší, které trvá a nemůže je změnit nic, často ani smrt. Koho potká takováto láska, má v životě velké štěstí. Tento film popisuje, jak se takový cit rodí mezi dvěma lidmi z naprosto odlišných prostředí, nelogicky a proti všem pravidlům. Příběh plyne pomalu, tiše a nenápadně se rodí hluboký cit mezi profesorem a subretou. Zdánlivě se nic neděje a přece se děje všechno. Umět vyprávět strhující příběh bez velkých slov a kulis je projevem velkého filmového umění. Pro mě jeden z naprosto nezapomenutelných filmů, který mohu vidět vždy znovu a znovu, protože je lidsky pravdivý a uvěřitelný. (21.11.2012)

Loučení se s oblíbeným profesorem, je těžký okamžik v životě studenta. Nepochybně si ho takový student oblíbil skrz jeho předávání informací o životě, o oboru, který učil a kdoví proč ještě. Zde, i když název k tomu přímo vybízí jde ale o příběh učitele, který se zamiluje do maldé studentky - a já nechápu, není mi to dostatečně vysvětleno - proč právě do ní! Ale hlavní jsou písničky, jde o muzikál, není špatný, ale operetky českého skladatele PICKÁČKA jsou mi bližší. A libreta přesvěčivější. (24.07.2010)

Až nepochopitelně "britský" americký muzikál o lásce subrety a profesora. Škoda, že ho hodnotí i kolega Wandrwall, který ho neviděl. Jinak by si nemyslel, že Petula Clark hraje studentku a hlavním tématem příběhu jsou písničky. A také by, a to hlavně, nemohl dát filmu tak nízké hodnocení. Film má vše, co by správný film o profesorovi měl mít: lásku se špetkou ironie, nezlomnost vůle v dobách válečných, slizkého sponzora školy, podrazácké a zbabělé členy školské rady i roztomile infantilní zástupce umělecké scény. Tenhle remake původně britského filmu "Sbohem, pane Chipsi" z roku 1939 se velmi povedl. A všichni herci v něm byli naprosto fantastičtí. (30.07.2011)

Očakával som niečo trochu iné, ak má film už v názve pána profesora. Teda film o vzťahu študentov a profesora a všetky zápletky okolo toho sa točiace. No ale bol to skôr milostný nemilostný príbeh, trochu čudný, ako bol čudný pán profesor a všetko to trvalo veľmi dlho, aj keď by nemuselo. Na nervy mi išli tie rovnaké obleky, rovnaké klobúky (používané snáď celé storočia) a neustále odpočítavanie žiakov podľa mena, ktorého zmysel a spôsob realizácie som doteraz nepochopil. Celkom priemerný film, ktorý si dlho pamätať nebudem. –––– Mají mě za suchara a jsem pro ně jen nudný hňup. (09.01.2024)

Naprostý vrchol filmového umění - od námětu o smyslu klasického vzdělávání, přes prostředí konzervativní britské školy, přes promyšlenou stavbu příběhu, až po naprosto dokonalého Petera O´Toola. Po dvou a půl hodinách jsem litoval, že to skončilo, klidně bych si dal ještě jednu stejně dlouhou stopáž. (20.11.2011)