Satyricon
Satyricon
Satyricon
Fellini Satyricon
Režie:
Federico FelliniKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Nino RotaHrají:
Martin Potter, Hiram Keller, Salvo Randone, Magali Noël, Capucine, Alain Cuny, Lucia Bosé, George Eastman, Ennio Antonelli, Carole André, Gordon Mitchell (více)Obsahy(1)
Na počátku 60. let měl za sebou Federico Fellini osm a půl filmu (ta "půlka" se vztahuje k filmu Boccaccio 70, u něhož se o režii dělil s V. De Sicou, M. Monicellim a L. Viscontim). A taky velkou tvůrčí krizi. Paradoxně právě ta mu pomohla k dalšímu triumfu: vypovídal se z ní totiž ve filmu 8 1/2 (1963) tak originálně a působivě, že mu vynesla v roce 1964 Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. V příštím roce byla uvedena ještě Giulietta a duchové.
Satyrikon (1968) natočil Fellini podle fragmentů antického románu Gaia Petronia Arbitera. Na scénáři s ním spolupracoval nový "člen týmu", Bernardino Zapponi, který je podepsán i pod filmy jiných režisérů (Nová strašidla, Horalka).
V osobité alegorii lze najít jak prvky společné s obrazem společnosti v Sladkém životě, tak velké výtvarné vize jako v pozdějším filmu Roma. Jakási starověká road movie o putování mladíků Encolpia a Ascylta nás provádí v prvním plánu zároveň surrealisticky i často až naturalisticky viděným antickým světem hostin, orgií, úchylek a výstředností, v druhém pak oťukává skryté oblasti lidské mysli. Bortící se hodnoty římského impéria symbolizovaného zříceným obrovským nevěstincem, zvrácené hodnoty, únik před novým tyranem do neznáma na moře... Felliniho Satyrikon překypuje obrazy a významy, na rozdíl od předcházející tvorby je nezakrývaně stylizovaný v hereckém projevu i ve výpravě (z velké části natáčený výjimečně v ateliérech, podle skic samotného režiséra).
Satyrikon je první z trojice velkých dobových fresek (ony druhé dvě jsou Casanova Federica Felliniho (1976), A loď pluje (1983) - a zahájil tak režisérovo druhé tvůrčí období. Byl nominován na Oscara za Nejlepší režii. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (95)
Hudba a výtvarná stránka filmu skvělá. Ale do poslední scény filmu jsem myslel, že to bude opravdu jen přehled dekorací a pokus o ukázku starověké Evropy tak jak byla : bez dnešních hodnot a tradic, které se vyvinuli po několika staletích působení křestanské víry na evropskou civilizaci. A pak poslední scéna, kdy "filosofové"(nebo kdo) musí sníst starého básníka, aby zdědili podle závěti jeho majetek, dává uplynulým dvěma hodinám smysl a nečekanou pointu. Hrdina pochopí, že život není jen o jídle, pití, sexu a bohatství a odjíždí s kýmsi kamsi, distancujíce se od dosavadního života a s myšlenkou začít jiný (teda aspoň jsem to tak já pochopil...) ()
80% - Trochu nižší hodnocení pro vizuálně překrásný film "obávaného mistra" k jehož úplnému pochopení mi asi chyběl jistý druh vzdělání, zejména pak znalost Petroniovy předlohy. Díky tomu jsem si z filmu odnesl jen nárazové nadšení z některých scén, a spíše surrealistický celkový dojem, což si nejsem jist, že bylo hlavním účelem filmu. Třeba do Satyriconu časem dorostu ;o) ()
Někteří lidé při vyslovení jména Federico Fellini upadnou do extáze, mě spíš popadne hrůza z toho co to zase uvidim za šílenost. Satyrikon mě v tom jen utvrdil. Je to nehorázná blbost bez příběhu, která sice může mít miliardu filosofických narážek a myšlenek, jenže to je mi úplně jedno, když jsem je vůbec nepochopil. Furt jsou tam jen naolejovaný gayové, nebo ženská který šlehá z vagíny oheň. BOŽE!!!!!!!!!!!! Scéna, když hlavnímu hrdinovi nestojí, a proto dostává spanking kvůli vyléčení a potom navíc (promiňte sprostotu ale to fakt už nejde) vomrdá nějakou padesátiletou bachyni, mě opravdu dostala a už jsem se tomu jen smál a řval jsem jaká je to blbost. Na druhou stranu musím pochválit skvělý casting (když uvidíte ty držky tak pochopíte). Hudba je taky hodně dobrá a dost podtrhuje tu dekadentní atmosféru. Jinak, ale fakt kentus, člověk nejspíš musí bejt na Felliniho intelektuálním levelu, aby se mu to líbilo a to já ani nechci. Toť vše. ()
Je pro mě těžké, velmi těžké bodově ohodnotit Felliniho SATYRICON. Snad to zvládnu alespoň slovně. Na jedné straně mě tento opus uchvacuje formou zpracování - geniální hrou obrazu i zvuku. Mozaika jednotlivých příběhů je perfektně pospojována a skvěle vyvolává pocit "životního putování" - přemítání nad životem či uměním, úvahy o zklamání, bolesti, smrti, radosti, rozkoši, rozbor různých etických problémů/dilemat atd. Nesmírně jsem se takto předloženou "obrazovo-zvukovou formou" kochal. Na straně druhé zde však je tu více, tu méně kontroverzní "obsahová složka filmu". Nejsem kritický vůči celému obsahu. Některé/mnohé úvahy byly perfektní. Nedá mi to nevyzvednout pojednání o umění (viz například sekvence typu: "Nebuď překvapen, že umění malby je ztraceno, když nalézáme víc krásy v hrnci plném zlata než v pracích Apella nebo Phydiase." atd.). Nemohu také nezmínit hluboké filozofické zamyšlení nad smrtí, ochotou/neochotou udělat něco nestandardního/"nenormálního", úvahy o hranicích společenských norem a jejich překračování etc. Toto vše by bylo v pořádku. To, co mi však "drhne", jsou určité preference a hodnoty, které vyznávají hlavní postavy a které mi byly/jsou cizí. Zbytečně to kalilo můj dobrý pocit z filmu. Celková má "vnitřní rozpolcenost" vzhledem k tomuto snímku a jeho kontroverznost mi jaksi brání tento snímek ohodnotit bodově - ohodnocení formy a obsahu se prostě nedá zprůměrovat. Shrnuto a podtrženo: Nelituji ani minuty sledování tohoto filmu - jde o perfektně zvládnuté dílo, co se formy a částečně i obsahu týče... na můj vkus je však zbytečně kontroverzně vyznívající. Mnohé se dalo předložit i méně výstředně. ()
Galerie (83)
Photo © United Artists
Zajímavosti (8)
- Na otázku, proč obě hlavní role hrají cizinci a ne Italové, Federico Fellini odpověděl: "Protože v Itálii nemáme žádné homosexuály.“ (džanik)
- Z původního antického románu "Satyricon" se zachovaly pouze nepatrné zlomky 14. a 16. knihy, které nám v dnešní době dávají jedinečnou možnost nahlédnout do tehdejší společnosti, a to zejména díky nejdelšímu zlomku - Hostině u Trimalchiona. (džanik)
- Gian Luigi Polidoro si název Satyricon pro svůj film nechal zapsat jako první. Federico Fellini usiloval o totéž, ale prohrál. Jeho film byl pak uveden jako "Felliniho Satyricon". (džanik)
Surrealistické podobenství dnešní doby. 1) Film mě přiměl, abych si Petroniovy zápisky znovu po létech otevřel. A vskutku, leccos z knihy se do filmu dostalo. Ovšem kniha sama je sbírkou fragmentů mnohokrát přepisovaných, upravovaných, vzájemně pospojovaných a rozmanitě překládaných a interpretovaných. Hovořit o filmovém přepisu tedy není na místě. Spíš jde o Felliniho volnou fantasii na antické motivy._____ 2) S tím souvisí otázka, jak moc odpovídají zvyky, oblečení, jídlo, tance, hudba, hovory antické skutečnosti. K tomu říká sám režisér: Petroniův Satyricon je tajemný především proto, že je fragmentární. To symbolizuje neúplnou povahu antického světa, jak si ho dnes představujeme. Proto je text a svět, který představuje, tak fascinující. Během natáčení jsem stál před neznámou krajinou. Mlha byla tak hustá, že se vždy vytratila jen ně několik sekund a umožnila mi uvidět scénu. Antický svět je pro mě ztraceným a neznámým světem. Mohu se k němu přiblížit jedině prostřednictvím tvořivosti a obrazotvornosti, aniž bych se uchyloval k historickému backgroundu či podobným informacím. Federico Fellini, Un regista a Cinecittà, Mondadori, Milan, 1988, strana 127._____ 3) Stylizace i chování postav jako z cizí planety je tedy součástí režisérova vnímání nám nepříliš známé antické reality. Nejde o historický film. Režisér nabízí jakousi surrealistickou poesii, fantaskní obřady a obrazy a komunikuje s našimi emocemi a podvědomím. Co jiného je umění?_____ 4) Spoiler. První část snímku se odehrává v Římě v noci či za soumraku v interiérech. Poté, co dva "studenti" projdou bizarním prostředím města, nacházíme je v další části filmu jako otroky na lodi a sledujeme jejich únik v řadě pikareskních dobrodružství. Tato část filmu je odehrává ve volném prostoru, na moři, plážích a pouštích často pod pražícícm sluncem._____ 5) Spoiler. Noční polovina filmu se často vztahuje k umění. Vidíme divadelní představení, postavy diskutují o malířství, deklamují básně, nabízí se spousta delikátních jídel, sochy jsou rozváženy po městě, architekti hovoří. Druhá část filmu je naopak plna válek a bohů, kteří se nakonec ukáží být falešnými. Unesený polobůh je nemocný hermafroditní albín umírající na žízeň. Minotaurus je prostě muž s býčí maskou. Vládu tvoří řada vzájemně se hašteřících Caesarů, kteří zemi přivádějí do chaosu. V předkřesťanské éře neexistuje pro tyto postavy žádná spása._____ 6) 48letý Frederico Fellini sáhl pro představitele hlavních rolí do zahraničí._____Pro 24letého Angličana Martina Pottera (Encolpius, který bojuje o svého miláčka Gitona) je to filmový debut stejně jako pro 24letého velmi přitažlivého bisexuálního Američana Hirama Kellera (Askyltos, Encolpiův přítel a soupeř v milostných vztazích). Toho Fellini objevil v New Yorku v muzikálu Hair._____17letého Angličana Maxe Borna (Giton) našel Fellini v Chelsea a popsal ho jako this little whore with an angel's face._____Civilní fotografie herců je zde. Zaujal mě i Mario Romagnoli (Trimalchio)._____ 7) Titulky uvádějí rok vzniku filmu 1968._____ 8) Výstižný koment: Ekdahl*****._____ () (méně) (více)