Silnice

Existenciálna cesta dvoch kočovných cirkusantov. Kde cesta je sám život, v ktorom je hnev v kontraste s dobrotivosťou, suverénnosť s pokorou, pohŕdanie s láskou. Nehostinné prostredie – spustošená krajina, pusté lúky a špinavé krčmy – je odrazom vnútorného života postáv. Dokonalí herci zachádzajú pod kožu: odpudivý Anthony Quinn, z ktorého cítiť mastnotu a špinu; Giulietta Masina ako postavička akoby z iného sveta prekypuje nevinnosťou a so svojím kukučom je ten najsmutnejší klaun, aké som kedy videl a Richard Basehart (mne známy z amerických/britských noirov) prekvapuje s komickým talentom ako filozofujúci poloblázon a povrazolezec. Aj keď cirkusové postavy zvádzajú k jeho obľúbenému magickému realizmu, Fellini tu naopak inklinuje k neo-realizmu, čo len pridáva na sile jeho výpovede. Motív Nina Roty je pohladením duše... (19.02.2021)

V tomto filmu nam svou vynikajici rezii Fellini ukaze srozumitelny pribeh cirkusaka Zampana a jeho asistentky Gelsominy, kterak kocuji po Italii. Po technicke strance nelze filmu nic vycist, stejne tak hereckym vykonum, kde dominuje Giulieta Masina svou mimikou a charismaticky Anthony Quinn. Slusne vykresleni obou postav a hezka hudba. Mozna filmu chybi nejake vetsi dejove zvraty ve scenari, pro vyse jmenovana pozitiva se vsak nedivim, ze se dodnes jedna o jeden z nejvyraznejsich evropskych filmu vubec. Hezky filmovy zazitek. (06.07.2013)

Poetika mimo mě, bohužel...Obytná trojkolka v které hlavní postavy filmu žijí, je z roku 1950, jedná se o model Guzzi Ercole 500 truck o obsahu 500 ccm. Italská firma existovala od roku 1946 do roku 1980 a specializovala se na motocykly s nástavbami. Trochu matoucí je informace od majitele motorky Zampana (Anthony Quinn), který říká že se jedná o Davidson a je americký. Vozítko je však dodnes v muzeu Enza Ferrariho s označením model Guzzi Ercole. Režisér Federico Fellini tuto značku miloval a uvádí se že je v každém jeho filmu. (16.10.2020)

Zaslouží si žena nepřetržitou dominanci muže? Má právo vzepřít se roli, jaká ji byla přírodou přidělena? V osudech Zampana a Gelsominy lze spatřit alegorii - muž ženu "prodává" na svých kočovných cestách, což je samozřejmě v pořádku a žena svůj úděl přijme (přeje si být atrakcí), ale jen do té doby, než je zabit jiný muž. Pak se stává sobeckou, rozcházejí se a až po letech dojdou k závěru, že si byli vzájemně prospěšní. Fellini v mých očích konečně přestal být kontroverzním šťouralem a pouťovým bavičem zároveň. (04.12.2011)

Pro Carla Carretta prý znamenala postava Gelsominy rozhodující impuls, aby opustil místo předního funkcionáře Katolické akce a slezl z kariérních výšin až do noviciátu Malých bratří Ježíšových na Sahaře, kde mohl sdílet život lidí na samém okraji společnosti. Bůh si používá nejrůznější cesty, jak použít filmů i poměrně sekulárních k tomu, aby zasáhl srdce lidí. Dokážu si představit, které scény musely nejspíš na duchovně otevřeného diváka zapůsobit: noční debatas provazochodcem o tom, že nikdo není zbytečný, Gelsominina rozmluva s mladou řeholnicí o smyslu cesty a stěhování, o opuštění důležitého kvůli Nejdůležitějšímu. Silné jsou i okamžiky, kdy Gelsomina nahrazuje Zampanovi svědomí, a je proto odvržena... a zapomenout nelze ani na slzy v poslední scéně . Rozumím, co asi může oslovit, a sám nevím, proč mě to neoslovilo. S panem Fellinim si prostě nerozumím. Zatím pro žádný z jeho filmů jsem se nedokázal nadchnout a mám potíž cítit s jeho hrdiny. Hledím na vše s odstupem a nudím se. Doporučuji zhlédnout... třeba se nadchnout dokážete. (14.06.2010)