Kluci jsou zpět

Nicim zajimavy film. Vlastne byl zajimavy jen tim, jak malo emoci z nej clovek citil. U takoveho tematu bych cekala alespon trochu vic nez nic. Bylo to prazdne a ploche. Maly Artie byl tak nesympaticke dite, ze jsem s nim nedokazala vubec soucitit, a v nekterych situacich bych ho nejradsi serezala. Vztah se strasim synem Harrym uz byl o neco poutavejsi, ale porad je tenhle film nicnerikajici ztratou casu. (04.10.2010)

Já vím, že to jenom fikce, ale často mě napadalo, jak mohl tento muž s emocionálním rozsahem lžičky na čaj vůbec mít smysluplný vztah se svojí (druhou) ženou, nebo s kýmkoliv? Autor memoárů, na kterých je film založený, se někde vyjádřil, že po smrti manželky se ocitl v situaci, kdy se "musel starat o svého syna a sám přitom ani nevěděl, jak vyprat prádlo". What the hell. Tři hlavní herci jsou velmi dobří, ale prostě ten příběh a jeho pojetí... Působí hrozně staře nebo zastarale, nebo možná nerelevantně je to správné slovo. Vypořádávání se se smutkem se přece dokáže obejít bez těch "nejhorších" klišé, ale tenhle film se na ně spoléhá ve velkém. (14.09.2022)

"Just say yes..." C. Owen sa aj produkčne podieľal na snímke, ktorá automaticky žiadny komerčný potenciál ani cieľ nemohla mať. S takýmito "obyčajnými" príbehmi zo života to už tak väčšinou býva. Príbeh je pomerne dobre napísaný, len sa mi nedostal pod kožu tak, ako som si myslel. Napriek tomu ide o slušne pozerateľný štandard, v ktorom ma najviac zarazila výchovný metóda - "Just say yes", ktorú mala rodina napísanú na chladnička. Doprajte deťom takúto hlúpu metódu len na jeden mesiac a nebudete rozkazovať vy im, ale oni vám. "Tati môžem čokoládu?" áno... "Môžem ešte jednu?" áno... "A večer pred spaním a jednu do postele?" áno..."Môžem klapať kladivom po nábytku?" áno..."A môžem ti jednu zajebať po tej plešivej hlave?" no..., áno, udri si...Just say yes! a je po vás, pretože deti bez dozoru a rešpektu - hotoví teroristi! 60%. (09.11.2014)

Po dlhej dobe film, kde ma Clive Owen neiritoval. Plynulo to krasne rychlo, ziadne hluche miesta a obcas som mala pocit, ze by to snad ani sam zivot lepsie nenapisal. Po tragickej udalosti sa otec rodiny rozhodne venovat svojmu mladsiemu synovi tak, aby stratu matky pocitil co najmenej. Do toho ho vsak zacnu strasit hriechy minulosti, ako casto nebol doma, plus sa mu ohlasi syn z Anglicka, ze by chcel prist na navstevu. Zrazu sa musi vysporiadavat s vlastnym smutkom, smutkom syna, zvladanim dvoch synov a do toho narocna praca a komplikovany vztah zo svokrovcami. Naozaj krasny film, ktory ma velmi potesil, pretoze o tomto je zivot. Pokus, omyl, pokus, omyl. Plus moja nadherna Australia, co viac dodat :) (09.01.2010)

Kniha je určitě lepší, protože tenhle film trpí absencí silnější dějové linky, což se dá v knize zaonačit mnohem lépe než ve 100 minutovém filmu (nebo je to chyba scénáře). Na film se docela dobře dívá, občas jsou scény silné, ale občas nechápete chování hrdinů, občas se nedočkáte nějakého vyustění situace, občas se vyřeší sama, aniž byste věděli jak. Clive se snaží to hrát přes charisma, ale hraje otce a to není pro to vhodný charakter. Téma samotné není úplně originální a Hicks nepřišel ani s něčím novým, ani s dost velkou porcí zábavy a tak vzniknul vcelku nemastný-neslaný film, kterým se bude dobře lepit program v neděli odpoledne. Rodina přijde o matku a domácnost se změní v doupě vlků, je před nimi dlouhá cesta, než se jim podaří úspěšně zase vstoupit do světa lidí... 50% (25.02.2010)