Malá z rybárny

"Haló, mohla bych rezervovat dva lístky na zítřek?" "Mohla, ale musíte zavolat do poklady a ta není otevřená, to bude až za hodinu." Druhý pokus nevyšel, zas bylo moc pozdě, na třetí pokus mi to nebrali. Zoufalství, opravdu jsem to chtěla vidět. Jenže se mnou celý svět, který je schopný příčetně telefonovat. A to jsem ještě vytáhla do kina elfí princeznu, vládkyni zlatého deště. Jak se ukázalo v hodině lámání chleba, lístky byly a s jedinými prodanými lístky jsme si ve volném sále vybraly sedadla. Už začátek, s naprosto podmanivou hudbou rybího symfoňáku, dával tušit, že to, co nás čeká, nebude úplně tuctová podívaná. Tenhle animák není přívětivý, na oko líbivý a podbízivý. Má v sobě jemnou, skoro bolestivou, poetiku, která mi k tomu, ve své podstatě strašně smutnému, příběhu ladí. Před cestou do kina jsem udělala tu chybu, že jsem si poslechla hodnocení profi kritiků, kteří odvážně palcovali a Malé z rybárny vehementně dali palce dolů. Asi viděli úplně jiný film než já. Budu polemizovat s jejich výhradami. Ano, postavy neoplývají živou mimikou, mořští lidé mají s rybami mnoho společného, ještě nikdy jsem neviděla smát se kapra, mračit lososa, nebo otráveně ksichtit makrelu a není to tím, že z té si zpravidla kupuji jenom filé. Mořský král prodával ryby, v čem by se taky vyznal lépe? Co by měl dělat? Opravovat televize? Chválené živé vlasy Nejstarší a Prostřední jsou geniální a zdaleka ne jen jednou z mála drobností. Těch drobností tam je mnoho. Od růžového discmana, přes kolečkové křeslo babičky a všechny šperky a jejich zřejmou či tušenou symboliku, až po tančící figurínu u tyče a neustále se opakující motiv srdce v kosočtverci, jako symbol ústředního bordelu (myšleno veřejný dům). Malá mořská víla je dílo, které poprvé v životě mnoha lidí nastoluje otázku, zda je lepší milovat a ztratit, nebo nikdy nemilovat. Troufám si říct, že na to neexistuje jednoznačná odpověď. Jisté je, že je lepší před smrtí, která je jediná jistá, milovat aspoň chvíli. A určitě je dobré žít tak, aby si nad pěnou, která z vás zbude, mořská ryba utřela slzu, která jí kradmo stéká po tváři. (30.05.2015)

Perfektní kombinace melancholie a nádherně špinavého loutkového vizuálu. Pozměnění příběhu malé mořské víly je svěží a originální a stejně tak si režisér zaslouží zatleskat za to, jak nekompromisně k látce přistupoval a lajny koksu, děvky a chlast dávají jasně najevo, že tohle není pohádka, ale animace pro dospělého diváka. Trochu škoda, že tempo je občas až moc rozvleklé a smysl vypravěče nejasný - pořád je to ale jeden z nejlepších českých animáků v tomhle století. (05.06.2018)

Milá Jezinko, jsem opravdu ráda, že jsem vůbec netušila, na jaký film že mě to chceš dneska vytáhnout, a vůbec nelituji ani těch rozedřených nohou, které sice s filmem souvisejí jen velmi nepřímo, ale souvisejí. Aspoň jsem se mohla lépe vžít do role Malé s rybíma očima. Andersenovy pohádky jsou někdy kruté a přiznám se, že Malá mořská víla nikdy nepatřila k mým favoritům. Chtělo se mi napsat, že tahle poněkud autentičtější verze už ani není pohádkou (taky se tady mezi pohádky neřadí), ale není to pravda. I když v pohádkách láska zpravidla bývá odměněna, přesto je na tomhle příběhu hodně pohádkového. Princům, i když jsou to ve skutečnosti sobecká, samolibá, ješitná a leckdy i arogantní hovada, se zkrátka vyplatí přinášet oběti, už jen pro ten krátký okamžik pocitu štěstí. Asi je nakonec jedno, jestli mají na sobě brokát a drahokamy, sportovní dres, oblek a kravatu nebo černou koženou bundu. Jestli kralují honosnému zámku nebo zaplivanému bordelu v ještě zaplivanějším přístavním městě. Na tenhle zážitek uprostřed prázdného pidikinosálu budu asi ještě dlouho vzpomínat. Na skvělou atmosféru, loutky, naprosto dokonalou hudbu, smích Prostřední a tvoje neodmyslitelné hlášky. Jo a vlastně jsem ti chtěla říct, že i když jsem už pár romantických filmů viděla a žádný mě o ničem nepřesvědčil (snad jen o tom, že láska existuje jenom ve filmu), tentokrát asi dávám panu vypravěči za pravdu. Konec konců rozplynout se v mořskou pěnu není zase taková tragédie. (30.05.2015)

Po hudební ani výtvarné stránce nemám téměr žádné výhrady, ale to modernější a poněkud drsnější pojetí klasického příběhu Hanse Christiana Andersena mi popravdě úplně nesedlo. Pohádka Malá mořská víla mě vždycky dojímala, což bohužel nemohu říct o tomto animovaném filmu. Je mi to líto i z toho důvodu, že hlas Oldřicha Kaisera v roli vypravěče je nesmírně podmanivý. (65%) (22.06.2023)

Malou z rybárny jsem viděl na třeboňském anifilmu a byl jsem svědkem typického nedorozumění, kdy rodiče malých dětí zatvrzele předpokládají, že animovaný film je určený především dětem, takže se na promítání dostavili v hojném počtu s malými ratolestmi. Následně jsem viděl hluboké znechucení, když zjistili, že děj se odehrává v nevěstinci. Malá z rybárny může diváky odrazovat ze dvou důvodů. Za prvé je to pokus o aktualizaci Malé mořské víly zasazenou do kulis špinavého přístavu současnosti, což každý nerozdýchá. Za druhé, výtvarná stránka je všechno možné jen ne líbivá. Kdo si malou mořskou vílu spojuje s křehkostí, romantikou a krásou, žalostně ostrouhá. Na druhou stranu, právě výtvarné pojetí je tím, co funguje na Balejově filmu nejlíp. Pokud máte rádi zajímavý výtvarný styl, který vybočuje z mainstreamu, tak jeho kousek oceníte. Ten úžasný začouzený industriální styl, ty temně groteskní prvky jsou kouzelné. Po dramaturgické stránce film trochu pokulhává a jak už v jednom komentáři zaznělo, není to z hlediska scénáře film ani pro dětského diváka, ani vyloženě pro dospělého, ale závěrečná scéna odchodu víly ze scény je brilantní. Celkový dojem: 60 %. (07.05.2016)