Zoufalci

Bože, bože, zač mne trestáš, proč si ten blázen vymyslel, že musíme chodit na čechiše póvl, proooč? Během celého filmu jsem si připadal, že sleduju záběry marťanského vysílání. Byl tam někdo normální? Já za sebe říkám, ne! Všichni by se měli nechat jít zavřít na 22 do šaškecu, evidentně by jim to pomohlo. Takový sračky dostanou normální kina hned, novýho Emmericha až za půl roku, až to dostatečně vošmirglujou multiplexy. Jediný pozitivum vidím, v tom, že jsem dal jenom 80kč, místo 129kč studenstkých v multi. (17.11.2009)

Docela jsem se zapotil. Jen nevím, jestli za to může moje angína nebo banda zoufalců. Nemám rád přesně tenhle typ paskvilů, které jsou někde na hraně mezi filmem a dokumentem. Ono vlastně se vším, co je někde mezi, bývá kříž. Jedinou výjimku svírají dámská stehna, čemuž se ovšem Zoufalci ani náhodou nepřiblížili. (24.07.2013)

Hm, co na to říct? Slabé výkony úplně všech, jakési nepochopitelné pokusy o generační zpovědi, střihlé looserským pláčem a buzíckým kvíkotem, které nemají ani smysl, ani konec. Jednu hvězdu dávám za představy toho, co asi zažila ta vylízaná tlustá bloncka, než ji banda Umarů a Kárimů vykopla na nábřeží ze svého ošuntělého auta:-))))). Druhou za návrat Helgy Čočkové, kterou jsem vždycky upřímně nesnášel a jako jediná absolutně nezklamala, nesnáším ji dál! (25.06.2010)

Má zoufalá snaha po zhlédnutí nového a současně dobrého českého filmu se naplnila, a to kupodivu Zoufalcema. // Příběh postavy Simony Babčákové a jejího manžela se mi líbil nejvíce, skvělá rodinná atmosféra, ha! A příjemným překvapením byla postava Lucie Žáčkové (naprosto úžasné herečky od Bezručů) - sice neměla tolik prostoru k vyjádření, kolik by si zasloužila, ale i tak je okouzlující. (09.07.2010)

...Přiznám se, že tohle je první komentář, u kterého bych si snad i tajně přál, aby přišel autorům do ruky... Velice dobrá hořkosmutná nekomedie, jejíž valnou (tu bezobsažnou) část nejspíš zažil každý, kdo v dospělosti měl nějakou "partu". Dokumetnární, pravdivý styl mi i při několikérém sjetí přišel fascinujícím způsobem hypnotickej. A ta parta? My se třeba známe už od vejšky, nacházíme se ve stejném věkovém rozmezí, slejzáme se na statku... a všichni do jednoho žijou zcela nefunkční, rozbitý životy. Vím, proboha. Jsem taky zoufalec. Poznal jsem se. Stejně jako jsem "poznal" celou řadu lidí z užšího i širšího okruhu. Možná proto mě tohhle "zrcadlo" ztracené generace, která fakticky nedokáže s nikým žít, tolik bavilo. A dost už moudra, pro dnešek. Teď už jenom trocha toho bulvárního žvatlání: ... Taky mám kamaráda, kterej seznámil svou ženu s většinou svých milenek. Říká jí žabičko a sluníčko a ťuťuťu a pak s ní řeší, že se zamiloval někde "vedle". S oběma děvčaty jezdí společně na výlet, přičemž legitimní manželka i milenka o sobě vzájemně prohlašují, že "ta druhá je f-a-j-n." Manželka s takovým smutným pohledem někam do středu Zeměkoule. Zoufalství. Zvlášť být na tom výletě s nima. uF... (23.03.2016)