Zoufalci

Nezaujal mě příběh, ale vykreslení jednotlivých postav už ano. Hádání se manželů v autě po cestě na dálnici, nebo bouračka dodávkou jsou povedené scény, jiné zas byly horší. Tento příběh třicátníků je prostě místy realita, místy mě to zas nebavilo. Herecké výkony se mi líbily, akorát jim občas ublížil scénář s přiblblými dialogy. (20.06.2011)

Podobnost s filmem Clerks mi nepřijde ani minimální. Jediné co se mi opravdu líbilo na tomto filmu byla myšlenka sbalit se někam s pár přáteli a nebo sama a odjet daleko kde mě nikdo nenajde a zaručeně hledat nebude...Takže jako myšlenka super...Ale jako perspektivní zábavný nebo jakkoliv poutavý film?to ne děkuju.. (14.03.2012)

Některé postavy sice vypadají jako zbytečné karikatury (manžel Dagmary a ten zženštilejší z gayů obzvlášť), ale jinak Zoufalci působí až pozoruhodně autentickým dojmem. Člověk má místy opravdu pocit, že sleduje nelichotivý dokument o lidech, kteří stále něco chtějí, ale pořádně neví, co vlastně, a tak utíkají (do "tý Prahy", na "tu chalupu"...) a utíkají... Je to určitě stejně tak velká zásluha scénáře, který režisérka poskládala ze skutečných příběhů jejích známých, jako chytré režie, přehledně míchající několika časovými rovinami, a sympatického týmu neokoukaných herců, jimž tu partu prostě věříte. Vtipů není mnoho, ale když jsou, tak jsou opravdu vtipné, což se také cení. (23.12.2011)

(Obsahuje možné spoilery). Další nejisté, i když velice dobře natočené rozkročení – mezi lehkovážnou stylizací a výpovědí, mezi humorem a upřímnou frustrací. Pohodlným zvolením kompromisu nemají Zoufalci ani na chvíli šanci naplno bodovat ani na jedné z obou front, natož aby měli tvůrci dostatek umu k jejich svázání a schopnost skutečně vyprávět. Naštěstí mají Zoufalci svižnou, nápaditou a profesionální formu v čele s chytře řešenými voiceovery, výborným střihem a náladově vytříbenou hudbou, což sledování vyzdvihuje na více než snesitelný, vlastně docela příjemný level. Ne vždy však jednotlivé aspekty formy dopadnou na správnou půdu (záměrná humorně-epizodická skladba je kamenem úrazu ve vážné rovině, přesněji v momentě finálního emocionálního zlomu postav, který nastává v přesně daném sledu, v jakém jsme si doposud zvykli postavy groteskně po přesně určenou stopáž vídat, čímž vyznívá značně schematicky a zkratkovitě), případně je tvůrci neumí správně použít. To je třeba příklad průběžných prostřihů zpět do fáze plánování, jejíž vyústění se nakonec prokáže býti nespolehlivým. Tento dějový oblouk mohl vlastními chybami zocelené postavy nemilosrdně vrhnout zpět na startovní čáru a divákovi tak naservírovat podvratnou deziluzi z nepříjemného zjištění, že dospíváme mnohem víc v našich představách než ve skutečnosti. Zdůrazňuji „mohl“, protože postavy jsou jen dobře obsazené karikatury určitých typů, stejně tak jejich problémy a za celou stopáž u nich k žádnému vývoji, natož prozření nedojde, čímž nemá nevyzrálost postav žádné dramaturgické opodstatnění a onen zvrat pro film, pro jeho postavy ani pro diváka zhola žádný význam. (23. Finále Plzeň - 22.4.10) (29.04.2010)

K některým filmům se komentáře píší hrozně špatně, většinou jsou to ty průměrné, ani dobré ani špatné, ty filmy prostě jen jsou a já je viděl. Zoufalci jsou jsou dobrý film, lépe řečeno, není to špatný film, prostě je to film, kurva. Tři hvězdičky a hotovo, rozhodně jsem se nenudil, ale nemůžu říct, že bych se bavil, prostě jsem se díval, kurva! Zoufalci jsou film ze života, reálnej, ale zároveň je to všechno dost přitažený za vlasy a nereálný, no prostě se tam něco děje, něco co se může prožívat každej z nás, ale nikdo to neprožívá, kurva. Ten film je prostě normální, ujde, ok, slušnej, nic extra, neurazí, nenadchne, prostě JE a já na něj koukal a protože jsem si od jednoho dne řekl, ža okomentuji na csfd každý film co uvidím, snažím se tu teď na něj nějak reagovat! (14.09.2010)