Zoufalci

Jitka Rudolfová je takový mladý Forman v sukni. I jí se podařilo zachytit život ve své celistvé trapnosti. A člověk by ani nevěřil, jak můžou být ty trapné postavičky k smíchu. V mém případě to byl dost tlumený smích, protože jsem se smál vlastně sobě samému. Kousavá výpověď jedné ztracené generace, co zabloudila stejně tak dobře v Praze, jak ve svých životech. Trapné. (13.11.2009)

Dalo by se ocenit mnoho vtipů a nápadů, herce, ale ve výsledku je vše zabito divácky velmi nevstřícnou formou. Pomineme-li, že se v podstatě nic zajímavého nestane a na konci jsme svědky něčeho ve filmové naraci skutečně zvláštního, tak zpracování se jeví být nesnesitelným. Prapodivná kamera (která se mnohým líbila) a střih mě moc nepomáhaly v tom film snést. A nejhorší je dle mého názoru celkový koncept, kdy šest lidí je na podobný způsob vyprávění dle mého názoru moc. To všechno pro mě činilo stopáž nesnesitelně dlouhou. (13.11.2009)

(Obsahuje možné spoilery). Další nejisté, i když velice dobře natočené rozkročení – mezi lehkovážnou stylizací a výpovědí, mezi humorem a upřímnou frustrací. Pohodlným zvolením kompromisu nemají Zoufalci ani na chvíli šanci naplno bodovat ani na jedné z obou front, natož aby měli tvůrci dostatek umu k jejich svázání a schopnost skutečně vyprávět. Naštěstí mají Zoufalci svižnou, nápaditou a profesionální formu v čele s chytře řešenými voiceovery, výborným střihem a náladově vytříbenou hudbou, což sledování vyzdvihuje na více než snesitelný, vlastně docela příjemný level. Ne vždy však jednotlivé aspekty formy dopadnou na správnou půdu (záměrná humorně-epizodická skladba je kamenem úrazu ve vážné rovině, přesněji v momentě finálního emocionálního zlomu postav, který nastává v přesně daném sledu, v jakém jsme si doposud zvykli postavy groteskně po přesně určenou stopáž vídat, čímž vyznívá značně schematicky a zkratkovitě), případně je tvůrci neumí správně použít. To je třeba příklad průběžných prostřihů zpět do fáze plánování, jejíž vyústění se nakonec prokáže býti nespolehlivým. Tento dějový oblouk mohl vlastními chybami zocelené postavy nemilosrdně vrhnout zpět na startovní čáru a divákovi tak naservírovat podvratnou deziluzi z nepříjemného zjištění, že dospíváme mnohem víc v našich představách než ve skutečnosti. Zdůrazňuji „mohl“, protože postavy jsou jen dobře obsazené karikatury určitých typů, stejně tak jejich problémy a za celou stopáž u nich k žádnému vývoji, natož prozření nedojde, čímž nemá nevyzrálost postav žádné dramaturgické opodstatnění a onen zvrat pro film, pro jeho postavy ani pro diváka zhola žádný význam. (23. Finále Plzeň - 22.4.10) (29.04.2010)

Zvedám hodnocení, na podruhé se mi Zoufalci líbí mnohem víc. Jednak je fajn vidět mladou partičku z dejvického divadla, kterou jsem v roce 2009 příliš neznala a za další, Jitka Rudolfová si u mě udělala očko krásnou pohádkou, čili jsem na ni lépe naladěná, než před lety. Domnívám se, že prvně film u diváků trošku "dojel" na mnoho neokoukaných tváří, přičemž ale vůbec není špatný. :) (18.09.2019)

K některým filmům se komentáře píší hrozně špatně, většinou jsou to ty průměrné, ani dobré ani špatné, ty filmy prostě jen jsou a já je viděl. Zoufalci jsou jsou dobrý film, lépe řečeno, není to špatný film, prostě je to film, kurva. Tři hvězdičky a hotovo, rozhodně jsem se nenudil, ale nemůžu říct, že bych se bavil, prostě jsem se díval, kurva! Zoufalci jsou film ze života, reálnej, ale zároveň je to všechno dost přitažený za vlasy a nereálný, no prostě se tam něco děje, něco co se může prožívat každej z nás, ale nikdo to neprožívá, kurva. Ten film je prostě normální, ujde, ok, slušnej, nic extra, neurazí, nenadchne, prostě JE a já na něj koukal a protože jsem si od jednoho dne řekl, ža okomentuji na csfd každý film co uvidím, snažím se tu teď na něj nějak reagovat! (14.09.2010)