Einaym pkuhot
Du sollst nicht lieben
Tu n'aimeras point
Oči doširoka otvorené
Eyes Wide Open
Obsahy(1)
Jeruzalém, semknutá komunita přísně ortodoxních Židů. Aaron má prosperující košer řeznictví a spokojené manželství s Rivkou, s níž má čtyři děti. Sám na všechno nestačí, a tak si na dveře svého krámku vyvěsí ceduli, že hledá pomocníka. Zakrátko na prahu stojí pohledný student Ezri, jenž má o práci zájem, ačkoli řezničině vůbec nerozumí. Ezri je snad až příliš krásný a příliš jemný pro tento svět přísných pravidel, která Aaron, zcela propadnuvší mladíkovu kouzlu, jednoho dne nenávratně poruší a bezhlavě se zamiluje... Režisér filmu říká, že hlavní tragédií tohoto příběhu, který sice není napsán podle skutečné události, ale mohl se stát kdykoli a kdekoli, je fakt, že věřící nepovažují homosexualitu za zločin – je to prostě něco, co neexistuje. „Jak se můžete vyrovnat s něčím, o čem je psáno, že to prostě není? V talmudu stojí, že synové Izraele ani nemohou upadnout v podezření, že by něco takového dělali... Název filmu odkazuje k očím komunity, která nás sleduje na každém kroku, k očím Boha, ale nejen to. Pro mne je to film spíše o vyrovnání s vírou, s vlastním bytím.“ [44. MFFKV 2009] (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (42)
„Byl jsem mrtvý, a teď žiju“ … nádherný film, který má hloubku až na dno lidské duše. Nemá cenu se rozepisovat, kdo chce, pochopí. Nesouhlasím s těmi, co jsou schopni tady dát tak nízké hodnocení za herecké výkony. Výborní herci všichni a obzvlášť ti dva hlavní s civilními jmény Zohar a Ran, skvělá hudba, která právě přesně dokreslila příběh a pocity z něj … skoro mi ukápla slzička … takových filmů víc, co umí sdělit a ještě nastaví milion otázek … 4x10 ()
Velmi pěkná sonda do komunity ortodoxních židů, která ukazuje ne jen jejich zvyky, ale taky to, že všichni jsme pouze lidé a proti našim pudům a orientacím je těžké se bránit. A pokud se bránit, pak za cenu "mrtvého života". Jednoho dne totiž vstoupí do řeznictví ortodoxního žida Aarona mladý, krásný a také žid Ezri a cosi mezi nimi okamžitě vzplane. Příběh zakázaného homosexuálního vztahu kontra společnost, jejímiž členy jsou oba milenci ... něco co v jejich víře neexistuje .... A závěr? Každé zlo, které do vás vstoupí nakonec můžete smýt v Mikvě....protože Mikva je naděje pro ty, kdo se tváří v tvář setkal se "smrtí živého", Mikva je minulost, přítomnost i budoucnost.... ()
Zajímavý malý snímek, který je sondou do života ortodoxních židů. Režisér zde zpracovává velmi ošemetné téma ještě ošemetnějším způsobem a daří se mu to... tak napůl. Vizuální stránka je podmanivá, úžasným způsobem zachycuje Jeruzalém, zvláštní ne-hudba podtrhuje atmosféru a herci snad ani nehrají - ti své role žijí. Bohužel nemá tento film valný příběh, jen tak plyne od nikud nikam a snaží poukázat na odpor židovské (ale i celkové) společnosti vůči homosexualitě, což ovšem není zrovna něco, co bychom už stokrát jinak neviděli. Od absence příběhu se také odvíjí tempo - je velmi pomalé a jinak dramatické téma tak ztrácí na své působivosti. Je to škoda. Ovšem poseltsví, jež nese... já zkrátka nemohu alepsoň trochu neocenit. ()
Už během prvních minut šlo poznat, že se jedná o výborný minimalistický snímek. Vše je postaveno na zvláštní atmosféře a perfektních hereckých výkonech. Filosofické, etické a náboženské konskvence vytvářejí exceletní směsici napětí. Díky tomu je divák svědkem čisté filmařiny. Nevidí laciné zjednodušování, kýčovitý balast, moralizování nebo vulgarizaci. Nahlíží do světa, kde platí tuhé společenské zákony. Ty ovládají svobodu jednotlivce. Ten se musí vyrovnat s rigidním životem. Co když se však objeví najednou něco, co nabourá niterné stereotypy...? Široce otevřené oči - černý kůň roku 2009 - 4,5*. ()
Sympatická reálná atmosféra, živý problém a skutečné vypořádání se se sebou samým v konkrétních podmínkách jednotlivce určených společenskými mantinely. Film nabízí otázky po hranicích patologie touhy a po způsobu, jakým s touhou pracuje a jak ji formuje společenská cenzura. Vede společenské tabu k její racionalizaci, nebo má schopnost maximalizovat ji vytvořením psychologického exilu až k sebezničení? Nakolik silně se vlastně podílí na duševním vývoji jednotlivce? Nabízí se tu i otázky po rozporu kontrolovaného a povoleného a po roli tradic, snímek reálně ukazuje funkci širšího než rodinného soužití semknutého společnou vírou, která poskytuje člověku možnost směřování a v případě židovských komunit i nezvyklého růstu, navzdory svobodě, kterou tu představuje touha a možnost se jí poddat. Snímek je o hranicích touhy, spíše než o střetu homosexuality s náboženstvím, homosexualita však dává ostrakizaci touhy specifický nádech. Je sympatické, že položené otázky nejsou filmem jednoduše zodpovězeny, což je princip, který je duchu ješivy i židovskému pragmatismu blízký. Vzhledem k převažujícím stereotypům považuji natočení tohoto snímku za odvážný čin: soudy z davu jsou předvídatelné - ortoxodní Židé jako fanatická nesvobodná pakáž a náboženství největším zločinem (jakoby snad naše společnost žádné neměla); i obdivovatelé Třetí říše by mohli mít radost - Žid a "buzerant", to možná potěší. Film sám se naštěstí k žádné takové "hlubokomyslné" výpovědi nesnižuje. ()
Reklama