Široce otevřené oči

Zajímavý malý snímek, který je sondou do života ortodoxních židů. Režisér zde zpracovává velmi ošemetné téma ještě ošemetnějším způsobem a daří se mu to... tak napůl. Vizuální stránka je podmanivá, úžasným způsobem zachycuje Jeruzalém, zvláštní ne-hudba podtrhuje atmosféru a herci snad ani nehrají - ti své role žijí. Bohužel nemá tento film valný příběh, jen tak plyne od nikud nikam a snaží poukázat na odpor židovské (ale i celkové) společnosti vůči homosexualitě, což ovšem není zrovna něco, co bychom už stokrát jinak neviděli. Od absence příběhu se také odvíjí tempo - je velmi pomalé a jinak dramatické téma tak ztrácí na své působivosti. Je to škoda. Ovšem poseltsví, jež nese... já zkrátka nemohu alepsoň trochu neocenit. (29.08.2011)

Těžko oddělit kvality filmu jako takového od kvality námětu. Mne osobně zajímá prostředí ortodoxního judaismu a jsem ráda, že jsem do něj mohla nahlédnout. Ukazuje se, že to není tak jednoduché, prozářené moudrostí, rozjímáním a láskou, jak si naivní čtenář Chaima Potoka může myslet. Komunita ortodoxních Židů je stejně přísná, konzervativní a úzkoprsá, jako jakákoli jiná přísně ortodoxní komunita. Kdokoli se liší, není oblíben. Pro homosexuála je život v takovém prostředí zcela nemožný. Není to Bůh, kdo se dívá přísným okem, je to člověk, který nezná slitování. (13.04.2010)

Je pravda, že to byl příběh o vášni. O vášni a nevěře, jako takové, nemusí to být zrovna homosexuální(vedlejší dějová linka románku nesezdaného páru, který byl také pod "palbou" očí ostatních). Kdo nepřijme zákony silně radikálního náboženství, nebo hnutí,ve kterém má svůj domov, musí počítat s vyhoštěním. Tak to prostě je. Věděl to také Aaron. Měl dvě volby, odejít s rodinou ze svého společenství, to znamená vzdát se své víry, svého přesvědčení ve kterém byl vychován a tak také vychovával se svou ženou i své děti, nebo......Víc* než 3 dát nemohu, zas až tak mne to nezasáhlo. Challenge tour 2015. (12.04.2015)

Sympatická reálná atmosféra, živý problém a skutečné vypořádání se se sebou samým v konkrétních podmínkách jednotlivce určených společenskými mantinely. Film nabízí otázky po hranicích patologie touhy a po způsobu, jakým s touhou pracuje a jak ji formuje společenská cenzura. Vede společenské tabu k její racionalizaci, nebo má schopnost maximalizovat ji vytvořením psychologického exilu až k sebezničení? Nakolik silně se vlastně podílí na duševním vývoji jednotlivce? Nabízí se tu i otázky po rozporu kontrolovaného a povoleného a po roli tradic, snímek reálně ukazuje funkci širšího než rodinného soužití semknutého společnou vírou, která poskytuje člověku možnost směřování a v případě židovských komunit i nezvyklého růstu, navzdory svobodě, kterou tu představuje touha a možnost se jí poddat. Snímek je o hranicích touhy, spíše než o střetu homosexuality s náboženstvím, homosexualita však dává ostrakizaci touhy specifický nádech. Je sympatické, že položené otázky nejsou filmem jednoduše zodpovězeny, což je princip, který je duchu ješivy i židovskému pragmatismu blízký. Vzhledem k převažujícím stereotypům považuji natočení tohoto snímku za odvážný čin: soudy z davu jsou předvídatelné - ortoxodní Židé jako fanatická nesvobodná pakáž a náboženství největším zločinem (jakoby snad naše společnost žádné neměla); i obdivovatelé Třetí říše by mohli mít radost - Žid a "buzerant", to možná potěší. Film sám se naštěstí k žádné takové "hlubokomyslné" výpovědi nesnižuje. (29.06.2014)

Jistě, je to film z ortodoxní židovské komunity. A je v tom velice přesný a důsledný. Ale je to zároveň silný příběh o zakázané lásce, pokrytectví, tlaku komunity, nerozhodnosti, zodpovědnosti. Kdosi napsal, že je v tom filmu málo zvratů. To je tedy blábol. Nebo už jsme tak zaslepení hollywoodskou povrchní a tupou akčností, že nevidíme kvalitu tam, kde opravdu je? Děsí nás, když je záběr delší než pět vteřin? Když ke všemu nehraje nějaká pompézní odrhovačka a kamera nekrouží kolem líbajícího se páru? Je to úžasný a silný film. Skvělé herecké výkony. Škoda, že takové filmy nejsou k vidění v kinech. Tedy v Plzni určitě ne... (19.12.2010)