Einaym pkuhot
Du sollst nicht lieben
Tu n'aimeras point
Oči doširoka otvorené
Eyes Wide Open
Obsahy(1)
Jeruzalém, semknutá komunita přísně ortodoxních Židů. Aaron má prosperující košer řeznictví a spokojené manželství s Rivkou, s níž má čtyři děti. Sám na všechno nestačí, a tak si na dveře svého krámku vyvěsí ceduli, že hledá pomocníka. Zakrátko na prahu stojí pohledný student Ezri, jenž má o práci zájem, ačkoli řezničině vůbec nerozumí. Ezri je snad až příliš krásný a příliš jemný pro tento svět přísných pravidel, která Aaron, zcela propadnuvší mladíkovu kouzlu, jednoho dne nenávratně poruší a bezhlavě se zamiluje... Režisér filmu říká, že hlavní tragédií tohoto příběhu, který sice není napsán podle skutečné události, ale mohl se stát kdykoli a kdekoli, je fakt, že věřící nepovažují homosexualitu za zločin – je to prostě něco, co neexistuje. „Jak se můžete vyrovnat s něčím, o čem je psáno, že to prostě není? V talmudu stojí, že synové Izraele ani nemohou upadnout v podezření, že by něco takového dělali... Název filmu odkazuje k očím komunity, která nás sleduje na každém kroku, k očím Boha, ale nejen to. Pro mne je to film spíše o vyrovnání s vírou, s vlastním bytím.“ [44. MFFKV 2009] (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (42)
Jistě, je to film z ortodoxní židovské komunity. A je v tom velice přesný a důsledný. Ale je to zároveň silný příběh o zakázané lásce, pokrytectví, tlaku komunity, nerozhodnosti, zodpovědnosti. Kdosi napsal, že je v tom filmu málo zvratů. To je tedy blábol. Nebo už jsme tak zaslepení hollywoodskou povrchní a tupou akčností, že nevidíme kvalitu tam, kde opravdu je? Děsí nás, když je záběr delší než pět vteřin? Když ke všemu nehraje nějaká pompézní odrhovačka a kamera nekrouží kolem líbajícího se páru? Je to úžasný a silný film. Skvělé herecké výkony. Škoda, že takové filmy nejsou k vidění v kinech. Tedy v Plzni určitě ne... ()
Velmi pěkná sonda do komunity ortodoxních židů, která ukazuje ne jen jejich zvyky, ale taky to, že všichni jsme pouze lidé a proti našim pudům a orientacím je těžké se bránit. A pokud se bránit, pak za cenu "mrtvého života". Jednoho dne totiž vstoupí do řeznictví ortodoxního žida Aarona mladý, krásný a také žid Ezri a cosi mezi nimi okamžitě vzplane. Příběh zakázaného homosexuálního vztahu kontra společnost, jejímiž členy jsou oba milenci ... něco co v jejich víře neexistuje .... A závěr? Každé zlo, které do vás vstoupí nakonec můžete smýt v Mikvě....protože Mikva je naděje pro ty, kdo se tváří v tvář setkal se "smrtí živého", Mikva je minulost, přítomnost i budoucnost.... ()
„Byl jsem mrtvý, a teď žiju“ … nádherný film, který má hloubku až na dno lidské duše. Nemá cenu se rozepisovat, kdo chce, pochopí. Nesouhlasím s těmi, co jsou schopni tady dát tak nízké hodnocení za herecké výkony. Výborní herci všichni a obzvlášť ti dva hlavní s civilními jmény Zohar a Ran, skvělá hudba, která právě přesně dokreslila příběh a pocity z něj … skoro mi ukápla slzička … takových filmů víc, co umí sdělit a ještě nastaví milion otázek … 4x10 ()
Sympatická reálná atmosféra, živý problém a skutečné vypořádání se se sebou samým v konkrétních podmínkách jednotlivce určených společenskými mantinely. Film nabízí otázky po hranicích patologie touhy a po způsobu, jakým s touhou pracuje a jak ji formuje společenská cenzura. Vede společenské tabu k její racionalizaci, nebo má schopnost maximalizovat ji vytvořením psychologického exilu až k sebezničení? Nakolik silně se vlastně podílí na duševním vývoji jednotlivce? Nabízí se tu i otázky po rozporu kontrolovaného a povoleného a po roli tradic, snímek reálně ukazuje funkci širšího než rodinného soužití semknutého společnou vírou, která poskytuje člověku možnost směřování a v případě židovských komunit i nezvyklého růstu, navzdory svobodě, kterou tu představuje touha a možnost se jí poddat. Snímek je o hranicích touhy, spíše než o střetu homosexuality s náboženstvím, homosexualita však dává ostrakizaci touhy specifický nádech. Je sympatické, že položené otázky nejsou filmem jednoduše zodpovězeny, což je princip, který je duchu ješivy i židovskému pragmatismu blízký. Vzhledem k převažujícím stereotypům považuji natočení tohoto snímku za odvážný čin: soudy z davu jsou předvídatelné - ortoxodní Židé jako fanatická nesvobodná pakáž a náboženství největším zločinem (jakoby snad naše společnost žádné neměla); i obdivovatelé Třetí říše by mohli mít radost - Žid a "buzerant", to možná potěší. Film sám se naštěstí k žádné takové "hlubokomyslné" výpovědi nesnižuje. ()
Homosexuální Žid v židovské komunitě v Jeruzalémě. Toť téma! V Široce otevřených očích zpracováno velice dobře, nenápadně, ale zcela jasně, brzy divák pochopí, o co se jedná, rozumí tomu, co se děje, vše na pozadí oprýskaného, chladného a velmi strohého košer řeznictví, které však brzy přestane být košer. No, lidé nejsou maso, ale tady se tak s lidskými bytostmi přece jen trochu zachází. Ovšem pod hlavičkou košer náboženství. A zde už bych se pouštěla na tenký led, a mně se vůbec nechce posuzovat, jak to vlastně se všemi náboženstvími je a není, případně která "košer" jsou a nikoliv, což naštěstí takhle škatulkovat nelze. A film? Určitě dobrý, všechno jak má být, herci, hudba, interiéry x exteriéry, dialogy úsporné, ale naprosto vyhovující, pro mě ale možná opět až příliš košer a příliš sterilní a příliš účelné. Zajímavé komentáře: GrooveJump, ghatos. ()
Reklama