Robot Chicken: Star Wars Episode II

" Tohle ale není můj kufr, tenhle má pruhy a můj je bez pruhů. To je snad nějakej vtip ? To tady budu srdět tejden v jedom hábitu ? " ~~~ " Dobrý křeslo. Super na záda z výhledem na nekonečnou temnotu. Děláš si prdel ? Sem přímo pd větrákem a křeslo je přišroubovaný k podlaze ? " Další parodie na SW .... až mi tekly slzy. (07.12.2014)

Pro fandy jasná záležitost, pro ty co film jen vyděli by to taky mohla být sranda ale né asi taková jako pro ty blázny, ke kterým taky patřím, co tohle žerou. Ale ano zkopíroval jsem komentář z prvního dílu protože hodnocení a úroveň srandy zůstává stejná tak proč by nemohl být stejný i komentář, že :). (20.02.2012)

Nerad tu kazím hodnocení tohoto dílka, ale dám pouze za lepší 3*. A to hned z několika důvodů. Robot Chicken miluji, ovšem ve Star Wars univerzu jsem jen "letmým návštěvníkem," a proto jsem si oba díly nechal až po všech dílech. A věděl jsem proč. Celý seriál se vyznačuje tím, že k jeho sledování musíte mít výbornou znalost parodovaného materiálu a tu já tu jednoduše neměl. A u Star Wars skečů PERFEKTNÍ znalost platí dvojnásob. Nicméně scénka "bring your daughter to work day" je bezkonkurenční. Pro SW fans povinnost... (16.08.2009)

Na rozdíl od prvního parodického počinu je tohle mnohem víc ve stylu Robot Chicken. Vkrádá se otázka, proč tedy dělat celý speciál. Krom toho mi neseděl ani rámcový příběh lovců odměn, což zase podněcuje otázku, k čemu je podávaný ve formě sketch show. To původní kouzlo nápadu se zkrátka trochu vytratilo a dostaví se mírný pocit monotónnosti. Myslím, že bych hodnotil stejně, i kdybych neviděl první díl, jelikož dohnání situací do absurdna je tu podstatně méně, celé je to víc při zemi a jak jsem řekl, rámcový příběh škodí formátu. Jsou tu ale i dost solidní fóry, viz například Dr. Ball nebo „not crazy about the name.“ (31.01.2016)

,,Dady! You’ve not even trying!“ Druhý díl si u mě vedl podobně jako ten první. Některé scénky jsou podařené, ale opět naprosto převažují ty natahované a nudné, jako například telefonní rozhovory či večeře v Oblačném městě. Taneční čísla taky nejsou dvakrát zajímavá, jen trapná podobně jako moderní parodie. Exkurze v polovině stopáže do zákulisí natáčení pak trochu působí jako režisérská a scénáristická nemohoucnost. (22.07.2013)