Ivan Hrozný

Pokud to má být sonda do nitra duševně nemocného cara Ivana Hrozného (značnou část děje tvoří modlitby), pak je to výborně udělané. Herecký výkon obou hlavních představitelů je pak přesný. Nicméně to celé působí tak tíživě, že mi jedno vidění stačilo. ■ P.S. Strašně mi to asociovalo současné dění v Rusku. (23.08.2014)

Kterak královsky klouby zlámat dobrému námětu a zprznit zajímavou látku odpuzujícími postavami, nemajícími v dobrém filmu co dělat, aneb Tsar Ivan Hrozný, aneb spousta plkavých dialogů, které by působili pitomě i u artového Estonského dramatu o neblahém osudu židovských laboratorních myšek - lesbiček. Jak velká škoda, natočené je to totiž poměrně dobře, za poměrně dobré peníze (byť na davové scény s více jak padesáti komparzisty to nestačí) a s trochou snahy by mohl být výsledek výborný, jenže děj je prostě neskutečná pytlovina s debilníma postavama, které ve vážně míněném historickém filmu nemají co dělat a celé to působí zbytečně lacině a lobotomizovaně, což nespasí dobré kostýmy ani ucházející kamera. Zahodit do Dněpru a zapomenout. (30.07.2014)

Pokud má film na ČSFD pod 60 %, obvykle to nevěstí nic dobrého, zvlášť když se spousta komentářů netají svými rozpaky, ale nakonec jsem byl příjemně překvapený. Lunginův snímek považuju v rámci svého žánru za výrazně nadprůměrný a drtivě poráží spoustu slavnějších a ceněnějších žánrových snímků, které si na označení historický jenom hrají. Potíž je částečně v tom, že Lungin není ke svým divákům moc vstřícný, nevysvětluje a hází je rovnou do vody. A taky ukazuje něco, co nám není moc po chuti. Ona ta Rus za panování Ivana byla hodně odlišná od toho, co prožívala západní, ale i střední Evropa. Zatímco tam tehdy vrcholila renesance, zjemňovaly se mravy, tak v carském Rusku se teprve upevňovala panovníkova moc a začínalo se budovat impérium. Budovat prostřednictvím brutálních masakrů, všeobecného násilí, donucování, strachu a manipulace. Jen poznámka ke komentáři GilEstel, Ivan IV. byl pochopitelně car zakladatel a reformátor, ale to se s krvavou stránkou jeho osobnosti nijak nevylučovalo. Výboje a upevňování moci byly prováděné způsobem, který si nijak nezadal s genocidou. Vyvražďování celých rodin, osad a etnik bylo spíš samozřejmostí než výjimkou. Longin vypráví příběh konfliktu panovníkovy moci s intelektuální opozicí vrcholného představitele církve. Příběh, který v light verzi známe i z divadelní a filmové verze Becketa. Znázornění středověkých reálií Ruska a dobového náboženského zanícení stejně jako herecké výkony považuju za velmi dobré. Horší je to se střihem, který je nepřehledný, zejména v davových a válečných scénách. Pokud jde o výpravu, ta je pochopitelně limitovaná ruskými možnostmi, které nedosahují těch, jakými disponují velká americká studia, ale pořád je na co se koukat. Celkový dojem: 80 %. (24.08.2014)

Přesvědčivé herecké výkony a až podmanivá dobová atmosféra jsou, myslím, to nejlepší, co film může poskytnout. 1) V té době již značně šílený car předvádí ve filmu mix primitivní krutosti a fanatické víry. Po první hodině jsem si poznamenal, že film je hnusný a chtěl jsem ho vypnout. Naštěstí jsem tak neudělal a bylo mi tedy umožněno vychutnat si tento zvláštní filmový zážitek až do konce._____ 2) Z díla teče nebo alespoň kape ruskost. Pomáhá pochopit, jak se tvořila současná ruská povaha._____ 3) Tvůrci využívají parametry antické tragédie k zobrazení osudovosti, tak typické pro širokou ruskou duši._____ 4) Příběh se odehrává během krátkého úseku Ivanovy dlouhé vlády, za opričniny. Důraz kladou tvůrci na carovu krutost a pobožnost. Mimo záběr filmu jde carova reformátorská činnost, rozbor carovy povahy a dalších 15 let jeho vlády._____ 5) Jazykový koutek. Přívlastek грозный vedle českého hrozný má v ruštině význam i děsivý, hrůzostrašný, hrozivý, zlověstný, přísný či krutý. Он выглядит грозно - není hrozně, ale spíš drsně. Angličtina si z této přehršle významů vybrala právě to terrible, ale skutečnost je opravdu složitější. Takové je i dnešní vnímání cara Rusy._____ 6) Zasvěcený koment: GilEstel***, Aidan****, Andronikos*****. (22.02.2021)

Ruská variace na téma „despota a arcibiskup“. Tady na Západě ten příběh známe ze dvou výborných snímků – Becketa (1964) a Člověka pro každé počasí (1966). Ve východní verzi však panovníkovu anglickou uhlazenost nahrazuje rozmáchlé apokalyptické běsnění. Ostatně carem tu není žádný z požitkářských Jindřichů, ale fanatický Ivan, ne nadarmo nazývaný Hrozný. Snímek konfrontuje dva typy zbožnosti: v té carově se mísí vize blížícího se posledního soudu s pověrou a adorací vlastní moci, zbožností metropolity Filipa naopak prosvítá evangelium a stále zřetelněji i příběh samotného Krista. Po pomalu již kultovním „Ostrovu“ natočil Pavel Lungin další zajímavý kus, byť výhrad by tu bylo vícero než u předchozího počinu. Obsazení „otce Anatolije“ z výše zmíněného filmu do role Ivana vede k dočasnému prolnutí obou jurodivých postav, z nichž jedna je světcem a druhá šílencem (Možná je to však záměr. Snad se tu režisér zamýšlí nad tím, co může udělat s duchovním potenciálem špatné vedení a moc). Pro našince pak není lehce stravitelný ani ruský mesianismus, který snímkem tu a tam prosvitne – zejména ve scéně, kdy ikona Matky Boží v rukou dítěte pomůže Rusům zvítězit v bitvě proti polské (katolické) přesile. Politizované pravoslaví v lásce nechovám, ale skousl-li jsem je u Dostojevského, skousnu je i zde - druhá půle snímku naštěstí ukazuje, že to s tím poklonkováním samoděržaví a césaropapismu nebude tak zlé. Na závěr tohoto už beztak příliš dlouhého komentáře nelze nezmínit i podobnost s Andrejem Rublevem: středověká scenérie se téměř shoduje. Tarkovského film není tak explicitně křesťanský, zároveň však ve své náznakovosti není ani tak podbízivý. Lungin se po umělecké stránce nemůže kolegovi rovnat a jeho obrazy někdy hraničí s kýčem. I tak jsem za jeho filmy vděčný, protože se – poutavě a nepitomě - dotýkají témat, o nichž se v současné kinematografii obvykle mlčívá. (10.03.2011)