Zakázané ovoce

Dlouho jsem uvažoval, kam zařadit tento film. Obsahuje jisté poselství - ukazuje dva typy lidí podle toho, jak se staví k víře První poslušná ovečka držící se toho co jí je vštěpováno dokud neochutná svět... Druhá hledající, ochutná svět a pochopí... Nicméně film nemohu dál doporučit, protože místy zabíhá do detailů až příliš. A protože je psáno: Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili veliký mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině. (Matouš 18:6) jsem nucen zařadit film do "rádobykřesťanských". O několik scén méně a film mohl být čistý a krásný. Tak mě napadá - jaký byl vlastně autorův záměr...? (31.05.2012)

----- "Svět je zrádné místo. Slabé duše skončí v zatracení - na věky věků.“ ----- O konfrontaci dvou světů, o hledání vlastní pravdy - a vlastní cesty. O víře, která sice může (za vhodných podmínek) i hory přenášet, ale pokud je svázána nesmyslně přísnými pravidly, která mají udržet stádečko věřících v poslušnosti a v bázni Boží, stává se svou vlastní karikaturou. Snímek nemá tak promyšlenou koncepci a nezasáhne cíl s takovou razancí a přesností jako „Domov šedých motýlů“, přesto zůstal pevně vězet někde v mé hlavě, takže svůj účel splnil … 3,5* (11.10.2010)

Laskavost bez lásky činí člověka pokryteckým, spravedlnost bez lásky činí člověka tvrdým, vlastnictví bez lásky činí člověka lakomým, povinnost bez lásky činí člověka mrzutým, pravda bez lásky činí člověka kritickým, víra bez lásky činí člověka fanatickým. Základem veškerého lidského štěstí je prostě láska ve všech podobách a kdo jí nejsme schopni, stáváme se spotřební nádobou s děravým dnem a je celkem jedno, jakým extrémem jsme masírováni, nakonec si stejně musíme vybrat sami, kterému z vlivů, jež na nás útočí po celý život, podlehneme. Ani příběh Marie a Raakel nepřináší rozhřešení, jen dá za pravdu úvodním slovům - zatímco jedna prahne po zakázaném ovoci a hledá jen zážitek pro zážitek, druhá jej začne prožívat - a to je sakra rozdíl - to je ona prázdnota, co nezaplní, jen proteče a pak je jen dobře, že je kam se vrátit... Nicméně okusit dřív, než řeknu fuj a následně chuť zhodnotit, se zdá být rozumnou a zároveň i třetí možnou cestou, a to se patrně, ač dost nešikovně a nepřesvědčivě, snažil tento snímek sdělit... Jen by mě ještě zajímalo, jestli pro role duchovních byl výběr takové skvadry nechuťáků záměrem. Dávám za dvě - nejen proto, že jsem u projekce dostala obrovskou chuť na Frisco a doma jako naschvál žádné nebylo. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (16.04.2015)

Moja fascinacia finskou kinematografiou /teda eeuropskou, a teda mimohollywoodskou/ nadalej uspesne pokracuje. Film je to sympaticky : sympatacka Maria ide z finskej dediny do velkomesta spoznavat zivot a ludi naokolo. Nasleduje ju aj Raakel, ale aby ju priviedla spat. na rozdiel od dalsich Karukoskiho diel /Domov sedych motylu, Leijonasydan/ je Kiellety Hedelma len taky znesitelny priemer : 70 % (23.09.2014)

Od té doby, co Eva otrhala všechna jablka v rajské zahradě, už žádné zakázané ovoce není. A hříchy jsou každému odpuštěny, pokud ho netrápí pocit viny. Indoktrinace dětí je špatná věc, lepší je se občas spálit. Nejsem příznivcem "co tě nezabije, to tě posílí", ale tímhle prošel skoro každý a lecjaký šrám si z toho odnesl... I hodnotu výpovědi filmu považuji za poměrně nízkou, přestože  pointu má: Kdo se neúspěšně pokusí zbavit se otroctví, dostene se do ještě většího, stejně jako ten, kdo za ní nemá čím zaplatit, protože svoboda není nikdy zadarmo. Za druhé všchny tyto sekty mají zákaz "rytmické hudby" (jsou o tom i knihy), čímž popírají kultovní obřady našich prapředků, na které stejně nevěří. Všechno se to točí kolem záhadné věty v Pater noster: "neuveď nás do pokušení". Kdo ale uvádí do pokušení, ke komu je to modlitba? (05.11.2021)