Anděl u moře

Anděl u moře aneb co dělat, aby se dítě zbláznilo, nebo aby z něj vyrostl psychopat. Tak nějak by zněl název filmu podle mého. Jinak film se mi zdál takový nějaký plochý, sledoval jednoduchou linii, ale tak odříznutě od čehokoli okolo, že se film ztrácel sám v sobě a při tom v ničem. Moc se mi ale líbil výkon mladého herce, jenž ztvárnil postavu pomalu se měnícího syna. Věřila jsem mu každý pohled, každé nadzvednutí obočí. Celkem fajný film, ale Křišťálový glóbus mne překvapil. (09.07.2009)

Jeden z nejděsivějších snímků co znám. Noční můra, jak ostatně pojmenoval i sám režisér. Film, který není snadné pochopit. Tak jako se dá těžko pochopit trýzeň způsobená psychickou nemocí, kterou zažívá nejen nemocný otec, ale právě i jeho malý syn. Nepochopitelné jednání. Věci, které se dějí, ale nikdy by neměly. Slabost otce a síla syna, jeho lásky. Krutý film jako život sám – na povrchu tak trochu nuda, neznámý konec, ale snad i naděje!? (15.03.2014)

Ačkoli chápu, že se podobné problémy v Belgii či Francii můžou vyskytovat (stejně jako časem i u nás), jejich podání ve filmu poukazuje spíše na jejich absurdnost a budí spíše než porozumění opovržení. Stejně tak mi chybí i porozumění pro volbu karlovarské poroty udělit tomuto filmu Křišťálový glóbus, ačkoli v soutěži byly výrazně lepší snímky (namátkou Glińského Świnki). Ale možná to bylo tím, že předsedkyně poroty, francouzská producentka Claudie Ossard, u něj jako u jediného nemusela číst titulky... (11.07.2009)

Bavilo mě to, hlavně taková ta nedořečenost, kdy divák neví proč, co a jak a film nutí diváka si domýšlet nejrůznější teorie. Dále bych pochválil slušnou hudbu a výtečného Oliviera Gourmeta, který se na tu roli svým podivným ksichtem hodil jako ulitý. Co však film hodně shazovalo dolů, byly ty neskutečně klišovité a trapné metafory-potápějící se syn s harpunou, pobíhající andílek-to si fakt rejža mohl odpustit. A ne, není to pokračování Anděla na horách po 50ti letech :). (22.11.2011)

Na filmových festivalech často nacházejí místo i snímky, které nejsou nijak objevné a spíše než aby se pokoušely přinést něco nového, vychytrale si vypůjčují náměty či postupy od jiných vysoce ceněných snímků. Podobně je to i s Andělem u moře. Témata, kterými se zabývá (jako je například funkce rodiny v současném světě, zodpovědnost jednotlivce vůči ostatním, život jako vězení a tak dále) mají velké humanistické ambice. O to horší však je, že z filmu si neodneseme vlastně nic, protože tyto otázky byli již tolikrát v umění formovány, že se z nich stalo tak trochu prázdné klišé „vysokého umění“. Velké téma samozřejmě ještě dobrý film netvoří a právě Anděl u moře nemá co jiného nabídnout. Stylizace upadá často do lacině efektivních obrazů balancující na hranici kýče. (09.07.2009)