Jestli se rozzlobíme, budeme zlí

Come with me for fun in my buggy, pá pa pá pá, come along let´s go for the hell of it... nezapomenutelný a chytlavý song Olivera Onionse doprovází většinu scén jednoho z nejvydařenějších snímků komediální dvojice Spencer/Hill. Spencer věčně nabubřelý a na oko otrávený, Hill usměvavý a lišácký. Nejeden záporák okusí tvrdost budspencerovky (rozuměj ránu otevřenou dlaní s charakteristickým doprovodným mlasknutím) a se zbytkem zamává pomocí svých nápaditých bojových kousků elegán Hill. Spousta výborných scén (gymnastická tělocvična, sborový zpěv, motorkářský gang), které prostě fungují i napodesáté. A ta dunovka je fakt krásná. (25.05.2007)

Nějak už na mě nefunguje regrese do nižšího vývojového stádia. Dokážu si rozumově připomenout pocit, když jsem ve dvanácti letech v přeplněném kině šílel smíchy u Spencera na motorce a moje srdce bušilo v rytmu jásavého hudebního podkresu. A dnes - nic, nic, nic. Obdivuji Hillovu pohybovou průpravu, která je fantastická, ale raději teď shlédnu klasický balet, protože tam nemáte ten přitroublý děj a dialogy, jen sledujete jak která baletka zvládne tu a tu figuru. Potřebovalo by to duševní návrat do páté třídy a toho už nejsem schopen. (03.11.2008)

Příjemné a nenáročné odreagování. Hbité, svižné, vtipné, zábavné a plné pěstních ran. Dva odvěcí soupeři Kid (dobrý Terence Hill) a Ben (dobrý Bud Spencer) se snaží dosáhnout spravedlnosti a dostat náhradu za svoji novou bugatku, zničenou v záchvatu nepříčetného běsnění mafiánského gangu. Rozumné řešení je nemožné, tak se roztáčí skoro až úchvatná hra na kočku s myší, kdy myš je ve skutečnosti kočka a kočka myš. Rozehrává se zábavná a sympatická symfonie rvaček a soubojů, které jsou hravé, svižné a choreograficky velmi vyvážené a sladěné. Je to velkolepá symfonická skladba, kde je jednotlivou notou jedna spravedlivá rána, odmlčením je slovní varování a vrcholem je závěrečná bitva v gangsterské restauraci. Oku to lahodí a zasunutý smysl pro spravedlnost potěší. Z dalších rolí: provazochodkyně Liza (Patty Shepard), do které se zakouká Kid, škodolibý šéf gangsterů (John Sharp), který rád ukazuje svou hrubou moc, nájemný vrah Paganini (Manuel de Blas), napálený a znemožněný ostřelovač, starý Jeremias (Luis Barbero), Benův pomocník v autodílně, psychiatr (Donald Pleasence), našeptávač násilných skutků šéfa gangsterů, a pohůnek Attila (Deogratias Huerta) v čele gangsterské bandy (Giancarlo Bastianoni, Omero Capanna, Giovanni Cianfriglia, Rémy Julienne, Rocco Lerro, José Panizo, José Santa Cruz, či Marcello Verziera). Nenáročné, ale skvělé pro odreagování, kdy se nechce o ničem komplikovaném přemýšlet. Navíc optimistické. (27.09.2012)

Všechno se vyvíjí a je tedy logické, že staré věci nefungují jako dřív. Ano, nebavil mě dlouhý automobilový závod, honičky na motorkách, zápletka je blboučká...ale...Spencer s Hillem jsou natolik charismatičtí herci a jejich projev je natolik uvolněný a zároveň pro ně typický, že jsem si ty srandobitky užíval stejně, jako před třiceti lety. Hill se svým atletickým a vtipným stylem boje...to je vlastně evropský Jackie Chan. Chemii mezi těmito dvěma herci, se od tédoby žádná jiná dvojice ani nepřiblížila. A další věc, kterou nelze nevyzdvihnout, je hudební podklad. Tak typický pro italské komedie. Po prvních tónech mi naběhly vzpomínky na vojnu, kde jsme si tyto filmy v klubu pouštěli. A speciálně scénou ve sboru, jsme se bavili ještě mnoho týdnů poté. Takový "dojezd" se mi s dnešními komediemi nestává. Nejraději bych dal 4* ...protekční a naprosto neobjektivní. Ale nedám. Zub času, tady totiž opravdu zahlodal. (24.05.2020)

Chytlavá melodie a jde se na to. Tyhle typy filmů uměli nejlíp Bud s Terencem. Správňáci vyhrávají a darebáci dostanou po papuli. Nejvíce mě vždy rozseká raketa v lunaparku a samozřejmě Paganini. Svého času se naši hoši potřebovali odpoutat z Divokého západu, ale koncept jejich filmů zůstává nicméně stejný. Tu všudepřítomnou pohodu z jejich filmů nikdo dodnes nedokázal přenést. 85% (27.06.2008)