Režie:
Miloš BobekScénář:
Jiří ChalupaKamera:
Milan DostálHudba:
Jiří VáclavHrají:
Monika Foris Kvasničková, Martin Krb, Jana Preissová, Miroslav Masopust, Taťjana Medvecká, Boris Rösner, Věra Tichánková, Naďa Urbánková, Mirko Musil, Slávka Hamouzová, Eva Svobodová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Věřit, že se uzdravím, znamená začít se uzdravovat... Příběh nemocné, ale statečné dívenky, která našla zvláštní cestou kamarády. Markétka (M. Kvasničková) miluje jízdu na koni. Jenže ji těžké poranění páteře upoutá na lůžko. Najednou je často sama, ačkoliv maminka (J. Preissová) se snaží, jak může, aby děvčátko potěšila. Chybí jí kamarádky a kamarádi, kteří na ni nemají čas. Markétka vypustí balónek se vzkazem, jak je smutná. Ačkoliv do dopisu, který na balónek přivázala, zapomněla napsat svou adresu, děti balónek zachytí a po složitém pátrání ji najdou. S kamarády je najednou všechno snazší! (Česká televize)
(více)Recenze (7)
Text k obsahu psal evidentně někdo barvoslepej, protože balónek byl modrý, ne zelený, to ale nic nemění na tom, že příběh je to opravdu poetický... Čti nemastně neslaný, poetikou odpovídající 80. létům, kdy se takovéhle filmy točily, neboť vyhladovělý divák byl rád za cokoliv, co se na obrazovce hýbe. Zde vybočuje z nudy maximálně tak výkon Moniky Kvasničkové, která byla nejen hezké děvče, ale docela nadaná herečka a přítomnost Martina Krba, kterého jsem platonicky milovala už od dob My všichni školou povinní. ()
Celkem naivní, okatě pozitivní, ale vlastně veskrze milý krátký film o osamělosti dětského pacienta. To by dnešní děti koukaly, jaké to bylo doma bez televize, internetu, sociálních sítí. S knihou, otevřeným balkónem a rádiem. Potěšili mě herci v malých rolích, až na tatínka vtipálka. A Pavlína Slepičková, jež není uvedena zde v hercích stejně vlastně ani nepromluvila. ()
Kamaradstvi. ()
"Věřit, že se uzdravím, znamená, že se začínám uzdravovat..." Věřit, že bych měl důvod se dívat znovu, je marné. ()
Je to opravdu poetický příběh, který nejvíc asi ocení rodiče dětí. My víme, jak moc se bojíme, když se našemu dítku něco stane. A tím víc pak nechceme, aby bylo smutné. Jsem si jistý, že ani za tehdejších časů by balonek nedoletěl tak náhodou kam nakonec doletěl, ale jde přece o poetický snímek. Trochu smutný a trochu zase veselý. Ještě, že to dobře dopadlo. Dnes by stačilo zajít na facebook. ()
Celkem dojemný a krátký film. Hodnocení: 60 % ()
Velmi slabé, jen hrající na emoce. Myslím, že i ve své době a u cílové skupiny náctiletých, musel tento snímek působit spíše komicky. Mizerně zrežírované se spoustou chyb. Herci hrají jako za trest. ()
Reklama