Suzanne

Stejně jako "mis-ko" a "pp" jsem byl nucen toto veledílko o narkomanech shlédnout v rámci školního představení. No místo školy to šlo, ale jinak hrozné, zvlášť kvůli tomu, že prváci a druháci (toho času já) šli na Suzanne a třeťáci a čtvrťáci šli na Trainspotting, což dodnes vnímám jako neuvěřitelnou nespravedlnost. (25.06.2006)

Tak se přidávám, i já tohle viděl ve škole a bylo to tehdy tvrdé promítání. Ale pokud si dobře vzpomínám, zase tak špatné (jak ukazuje zdejší hodnocení) to nebylo. Ale než budu hodnotit, radši si film zkusím někde najít a pustit znovu. Tolik dodneška, než jsem si film po letech zopakoval. Rád bych se pustil do polemiky s těmi, kdo dali odpad- chtěl bych vědět alespoň jeden prvek, kvůli kterému to takhle cítí (taky někdy dávám odpad, ovšem). Netvrdím, že to bylo podle skutečné události (ostatně, takové filmy ani nemám rád, většinou). Neříkám, že to nebylo místy přehrané (obzvlášť dialog v tramvaji byl hodně slabej) (ještě se mi tuze moc nelíbil střih). Ale byla tam i světlá místa a rozhodně ne v menšině. A ovšem i soundtrack to dost vylepšil. U mě to je průměr a tudíž tedy film, který ušel, ale znova už ho vidět nemusím. (16.05.2008)

Nechapu tolik odpadu u tohodle snimku... shlednl jsem to po 10-12 letech a nenudil jsem se. Dokonce jsme s pritelkyni dosli nazoru, ze Vejmelkova celkem zavalela, a ze snimku je citit ze reziser a scenarista Dusan Rapos neco ''malo'' vedel o tom o cem tocil. Par minusu a vylozenych ''boků'' a brutalních prestrelu se samozrejme najde, ale i tak si myslim, ze stoji za to jej zhlednout. 50% (20.04.2009)

Nebýt Art Film Festu, možná bych tento pro mě dosud neznámý film vůbec neobjevil, a nebýt freddyho (jehož tímto zdravím! :)), zřejmě bych na film Dušana Rapoše do kina nikdy nezašel. Ironie způsobila, že mě Rapošova Suzanne povětšinou bavila i mnohem víc, než nejeden aktuálně oceňovaný současný film na stejném festivalu. Lehce undergroundový styl svobodných devadesátek z toho silně páchne, přes lehce bizarnější nádech nejedné scény však rozhodně má něco do sebe a dokázal u mě zesilnit zážitek autentickým otiskem své doby i jistou pachutí, která sedla rovněž k samotnému tématu a životě hlavní mužské postavy. Filmu od počátku nechybí poutavé nápady (zrcadlo v záchodové míse, až fantaskní nádech v malbách nebo kostýmovém tanci pod vlivem drog), v úvodu vtáhne nejedním vtipem (hlášení na železničním nádraží), dostatečně představí postavy a rozvíjí silné psychologické drama s bohatým dějem, napětím, emocionálně působivými momenty... zvláště ve druhé polovině s postavou Suzannina otce a dilematem ohledně dítěte a neprosperujícího vztahu k zfetovanému malíři dochází na nejednu silnou scénu. Eva Vejmělková tu pořád oplývala křehkým půvabem a dokáže díky svým přednostem podobně specifickou roli utáhnout, Kramára jsem absolutně nepoznal a vyrušila mě příliš známá tvář Bolka Polívky. Byť pocitově mírně přehnaný, i závěr podtrhl nezapomenutelný dojem, stejně jako krásně tajuplný poslední expresionistický záběr a stejnojmenná píseň Leonarda Cohena. Ve světě určitě vznikly vydařenější filmy s tématem drogové závislosti, ale celkový zážitek mi na 4 hvězdičky vystačí. [75%] [Art Film Fest 2024, Košice] (28.06.2024)

Nemám rád filmy Dušana Rapoša. Všetky tie jeho "Fontány pre Zuzanu" mi vždy liezli na nervy. I jeho tituly "F.T." a elánistická "Rabaka" boli úplne mimo môj hudobný vkus. No najviac ma rozosmial svojim pokusom natočiť sociálnu drámu o tvrdých drogách. Do hlavných úloh silne závislých feťákov absolutne nevhodne obsadil svoju budúcu manželku Evu Vejmělkovú a toporného Maroša Kramára. Tento titul bol v roku 1997 vraj ocenený ako najlepší snímok na Festivale mladého filmu v poľskom Gdaňsku, no ja mu viac ako jednu hviezdičku veru nedám. ** (29.10.2017)