Suzanne

Slabé, nepropracované, mnohdy kýčovité. Se samotným jádrem by se daly dělat věci, ovšem bez nastavení nechutnou omáčkou. Celá herecká plejáda ukázala, že umí hrát, ale ani to nestačilo. Vyzdvihla bych uměleckou stránku - postel, obrazy, hra s kovem a jinými rukodělnými materiály., celkové prostředí feťáckého doupěte. Postava navrativšího otce působila jak pěst na oko. Morální bahno stejně mladou Suzanne pohltilo a film skončil, tak jak skončil. A její přesvědčení, že vše je pro blaho děťátka a že ji jako čistou může následovat otec dítěte v momentálním absťáku, vyznělo jako fanatické promlouvání nějaké sekty. (30.07.2012)

Nebýt Art Film Festu, možná bych tento pro mě dosud neznámý film vůbec neobjevil, a nebýt freddyho (jehož tímto zdravím! :)), zřejmě bych na film Dušana Rapoše do kina nikdy nezašel. Ironie způsobila, že mě Rapošova Suzanne povětšinou bavila i mnohem víc, než nejeden aktuálně oceňovaný současný film na stejném festivalu. Lehce undergroundový styl svobodných devadesátek z toho silně páchne, přes lehce bizarnější nádech nejedné scény však rozhodně má něco do sebe a dokázal u mě zesilnit zážitek autentickým otiskem své doby i jistou pachutí, která sedla rovněž k samotnému tématu a životě hlavní mužské postavy. Filmu od počátku nechybí poutavé nápady (zrcadlo v záchodové míse, až fantaskní nádech v malbách nebo kostýmovém tanci pod vlivem drog), v úvodu vtáhne nejedním vtipem (hlášení na železničním nádraží), dostatečně představí postavy a rozvíjí silné psychologické drama s bohatým dějem, napětím, emocionálně působivými momenty... zvláště ve druhé polovině s postavou Suzannina otce a dilematem ohledně dítěte a neprosperujícího vztahu k zfetovanému malíři dochází na nejednu silnou scénu. Eva Vejmělková tu pořád oplývala křehkým půvabem a dokáže díky svým přednostem podobně specifickou roli utáhnout, Kramára jsem absolutně nepoznal a vyrušila mě příliš známá tvář Bolka Polívky. Byť pocitově mírně přehnaný, i závěr podtrhl nezapomenutelný dojem, stejně jako krásně tajuplný poslední expresionistický záběr a stejnojmenná píseň Leonarda Cohena. Ve světě určitě vznikly vydařenější filmy s tématem drogové závislosti, ale celkový zážitek mi na 4 hvězdičky vystačí. [75%] [Art Film Fest 2024, Košice] (28.06.2024)

Na tomto slovenském propadáku se nepovedlo: 1) námět-má to být závažný sociální příběh ale je to fantasmagorická slátanina 2) hudba - nejhroznější směs špatně sejmutého rapu a preludování na sólovku, sem tam indies 3) scénář - tak blbé dialogy musel psát nějaký primitiv 4) režie - no ale zrežíroval Rapoš něco dobře? Aspoň je i tu standardní 5) herci - Vejmelková se sice snaží ale feťačku ji málokdo uvěří, Kramár hraje blbě ale to on vždy. Nejvíc mě dojalo, že Polívka je zběhlý moravan do Francie, kde jest slavným dirigentem, nemá přízvuk a neví že má dceru. Tento film si vážně dělá z diváka velkou prdel. Jo a zapomněl jsem na kameru, taky na hovno! (08.07.2011)

,,ODPUSŤ MI DIEŤA MOJE!" ,,DIEŤA MOJE MI MÔŽE HOVORIŤ IBA ULICA." __ Filmy Dušana Rapoša sa žiaľ nevyznačujú výraznejšou kvalitou spracovania, ale ,,Suzanne" som dal šancu, keďže som bol zvedavý na film zo života slovenských narkomanov. Výsledok je značne bolestivý a to najmä vinou slabého scenára prevareného v absolútne zbytočnej 130 minútovej dĺžke s ktorým si neporadia ani viac či menej vhodne obsadení herci. Postava Mariána Geišberga je pre vývoj deja zbytočná, Stano Dančiak ako taxikár pôsobí rušivo a uznávaná Božidara Turzonovová tu má až smiešnu mikro úlohu. Vejmělková, Slovák a Polívka - ktorý do filmu zbytočne dodal francúzsku vsuvku so svojou manželkou - nie sú vo svojich úlohách vyslovene zlí, ale viacej zaujmú svojim výzorom. Rovnako to platí o Marošovi Kramárovi s krátkym účesom a čiernymi očnými linkami pokým mu nezačnú z úst vyliezať čoraz patetickejšie žvásty (predávanie duší v bazári stratených snov, strkať mince Cháronovi, ,,Bez teba som iba kolotoč v opustenom lunaparku.") znejúce smiešne, umelo a nepresvedčivo. Zvláštne pôsobia čierne prechody v strihu a celé nevydarené antidrogové predstavenie s občasnými svetlejšími momentmi korunuje tragický záver, ktorý jedným šmahom drví všetko dovtedy budované a ja som iba nemo zízal na obrazovku. Napokon ,,Fontánu pre Zuzanu 2" vnímam ako lepší film. (823. hodnotenie, 52. komentár k filmu) (11.02.2019)

Fontána pro Zuzanu 2 a půl? Ne, spíš Dávka pro Zuzanu. Rapoš se tentokrát rozhodl, že poučí mládež o škodlivosti drog. Naneštěstí autor selhává na podobných problémech, které má série Fontán, chvílemi divák neví, jestli režiséra víc zajímá svět antimateriálních umělců Kramára a Zuzany, nesmyslné filozofické žvanění nebo cíl natočit varovný film o úskalích drogové závislosti. Stopáž je přešvihlá a film se i přes pár svěžích nápadů (snaha smažek přestat fetovat tím, že se spolu připoutají na pár dní ke sloupu) vzápětí sám shazuje spisovnými intelektuálními dialogy zdevastovaného feťáckého páru a naivním chováním hlavní postavy, které kulminuje k závěru. "To ty jsi zabil naši lásku... A co to je za lásku, která vstává a usíná se smrtí?" K tomu přičtěte smrtelně vážný herecký výkon Polívky a tradiční Evu Vejmělkovou (solidně namluvené lyrické dialogy) versus figurky jako ďábelský drogový boss, majitel útulku a Chantal Poullain, která je ve filmu jen protože se dokáže bavit s Bolkem francouzsky. Poslední ránu z milosti zasadí "šokující" komický konec a otázka, kdo sakra byl ten kulhající chlápek na ulici. Právě míra nechtěného komična a absurdní zábavy umožňuje film shlédnout bez epileptického záchvatu. A na závěr ještě jeden citát: "Miluješ smrt víc než mě. Jsi jenom vosková figurína, která se bojí slunce!!!" (12.04.2010)