Suzanne

Nemám rád filmy Dušana Rapoša. Všetky tie jeho "Fontány pre Zuzanu" mi vždy liezli na nervy. I jeho tituly "F.T." a elánistická "Rabaka" boli úplne mimo môj hudobný vkus. No najviac ma rozosmial svojim pokusom natočiť sociálnu drámu o tvrdých drogách. Do hlavných úloh silne závislých feťákov absolutne nevhodne obsadil svoju budúcu manželku Evu Vejmělkovú a toporného Maroša Kramára. Tento titul bol v roku 1997 vraj ocenený ako najlepší snímok na Festivale mladého filmu v poľskom Gdaňsku, no ja mu viac ako jednu hviezdičku veru nedám. ** (29.10.2017)

Hrozná sračka a nezávidim těm co na to koukali a museli na to koukat z povinnosti školní. U tohodle bych fakt umřel nudou, ale kdyby jenom nudou. Je nádherně vidět, že tenhle film vznikal za jediným účelem a to zdárně poučit studenty škol jak se to s drogama má a jak to může dopadnout, když se člověk drogám plně oddá. A krom toho mi to strašně připomíná Rekviem za sen, o to horší to je, že rekviem vzniká až dva roky po tomhle, o čemž by se dalo říct, že režisér je jakýsi inovátor, ale takovýhle příběh by dokázal napsat i sedmnáctiletej člověk právě drogama postihnutej, což netvrdím ani o scénáři Rekviemu, tam to alespoň Arronofsky dokázal natočit, ne jako slovenský režisér Dušan Rapoš. Fakt se tomu vyhněte obloukem. Materiál obsahující zdejší "film" je značně toxický a pro srdce diváka dosti nebezpečný. (07.05.2009)

Fontána pro Zuzanu 2 a půl? Ne, spíš Dávka pro Zuzanu. Rapoš se tentokrát rozhodl, že poučí mládež o škodlivosti drog. Naneštěstí autor selhává na podobných problémech, které má série Fontán, chvílemi divák neví, jestli režiséra víc zajímá svět antimateriálních umělců Kramára a Zuzany, nesmyslné filozofické žvanění nebo cíl natočit varovný film o úskalích drogové závislosti. Stopáž je přešvihlá a film se i přes pár svěžích nápadů (snaha smažek přestat fetovat tím, že se spolu připoutají na pár dní ke sloupu) vzápětí sám shazuje spisovnými intelektuálními dialogy zdevastovaného feťáckého páru a naivním chováním hlavní postavy, které kulminuje k závěru. "To ty jsi zabil naši lásku... A co to je za lásku, která vstává a usíná se smrtí?" K tomu přičtěte smrtelně vážný herecký výkon Polívky a tradiční Evu Vejmělkovou (solidně namluvené lyrické dialogy) versus figurky jako ďábelský drogový boss, majitel útulku a Chantal Poullain, která je ve filmu jen protože se dokáže bavit s Bolkem francouzsky. Poslední ránu z milosti zasadí "šokující" komický konec a otázka, kdo sakra byl ten kulhající chlápek na ulici. Právě míra nechtěného komična a absurdní zábavy umožňuje film shlédnout bez epileptického záchvatu. A na závěr ještě jeden citát: "Miluješ smrt víc než mě. Jsi jenom vosková figurína, která se bojí slunce!!!" (12.04.2010)

Tak se přidávám, i já tohle viděl ve škole a bylo to tehdy tvrdé promítání. Ale pokud si dobře vzpomínám, zase tak špatné (jak ukazuje zdejší hodnocení) to nebylo. Ale než budu hodnotit, radši si film zkusím někde najít a pustit znovu. Tolik dodneška, než jsem si film po letech zopakoval. Rád bych se pustil do polemiky s těmi, kdo dali odpad- chtěl bych vědět alespoň jeden prvek, kvůli kterému to takhle cítí (taky někdy dávám odpad, ovšem). Netvrdím, že to bylo podle skutečné události (ostatně, takové filmy ani nemám rád, většinou). Neříkám, že to nebylo místy přehrané (obzvlášť dialog v tramvaji byl hodně slabej) (ještě se mi tuze moc nelíbil střih). Ale byla tam i světlá místa a rozhodně ne v menšině. A ovšem i soundtrack to dost vylepšil. U mě to je průměr a tudíž tedy film, který ušel, ale znova už ho vidět nemusím. (16.05.2008)

Že jsou drogy cestou rovnou do náručí smrti ví asi každý. Ale není na škodu si to připomenout třeba takovým příběhem s krásnou Evou Vejmělkovou, která v tomto filmu drogám propadá a spolu s Marošem Kramárem si jedou svou soukromou dálnicí rovnou vstříc drogovému rauši. Když se k tomu přidá Bolek Polívka jako ztracený otec hlavní hrdinky, je pak zaděláno i na rodinné drama plné výčitek, zášti a hledání odpuštění a cesty k sobě. Film oplývá řadou klišé, stejně tak působí možná až příliš učebnicově moralisticky, navíc zde je výrazný look devadesátek a zvláštní klipovitý střih. Ale mě to celou dobu bavilo, respektive vůbec jsem se nenudil a závěr byl možná už trochu přestřelený, ale zvláštně smutný a nezapomenutelný. A hodně pobavil začátek z vlakového nástupiště. Jsem rád, že jsem měl možnost film objevit a vidět. Určitě velmi neobvyklý a zajímavý zážitek. [30. Art Film Fest Košice] (28.06.2024)