42. ulice

Choreografia,krásne babenky s krásne dlhými nohami:Bebe Daniels,Ruby Keeler,Ginger Rogers a kopec ďalších,len sa to tak nimi hemží,k tomu rešpektovaný režisér Warner Baxter,ktorý pripravuje výnimočnú,jeho konečnú SHOW:PRETTY LADY s neustálym 5.týždňovým skúšaním,ktorému ako to býva,vojde problém do cesty,ktorý by túto šou mohol stopnúť,našťastie tomu tak nie je,a ja si vychutnávam pohľad na krásne babenky,spev,step,tanec pod hlavným dohľadom choreografa Busby Berkeley a naozajstného režiséra Lloyda Bacona,kde títo dvaja páni to majú tak nacvičené a premyslené s kamerovými nápadmi,že nemôžem uveriť,ale verím,kochám sa ako to môže byť takto perfektne zosynchronizované,som v tzv.nemom úžase,fakt konečná,posledná šou je zadosťučinením sa doterajší tréning a iné problémy charakteristické pre muzikáli. Je tu vidieť viacej debutov,čo mám na mysli najmä GINGER ROGERS,ktorej parťák bude čoskoro iný velikán,odborník na slovo vzatý,Fred Astaire,s ktorým vytvorí jednu z najlepších dvojíc v dejinách filmu... Neviem,či si môžem dovoliť prirovnať k ALL THAT JAZZ,ktorý je ale,ale viac prepracovanejší...Aspoň podobnosť tu určite je. (05.09.2014)

o mém oblíbeném žánru muzikálu - tedy alespoň co se klasického hollywoodu týče - jsem se vždy domníval, že platí totéž, co se obyčejně říká o baletu - je ohromná dřina vzbudit ten výsledný dojem lehkosti, nenucenosti a snáze a nedat všechnu tu těžkou práci ani náznakem najevo. v ten dojem doufám, kdykoliv sleduji filmový muzikál, kde jsem se vždy více těšil z tanečních čísel a důmyslné mizanscény, než z čísel pěveckých. a v tanci dávám opět přednost skupinovým choreografiím, než duetům a sólovým číslům. když odpustím absenci barvy, jsou filmy Bacona a Berkeleyho jako stvořené právě pro mě. a přitom tento slavný opus nepotěšil, jak by podle všeho měl. kinetické "rozkoše" byl v závěru dostatek, a přitom z něj cosi vysávalo všechen půvab. film samotný totiž tematizoval všechno to vypětí, úsilí a lopotu, kterou tvorba muzikálu obnáší. postavy režiséra na pokraji nervového zhroucení, do níž tvůrci jistě vložili mnohé z vlastních zkušeností, a tanečnic úpících pod excesivním tlakem... nic z toho by v dobrém muzikálu nemělo být znát, a přeci tento není celý o ničem jiném. namísto pocítění éterické lehkosti se cítím jako po přetrpění budovatelského filmu, ze kterého "bolí ruce", i když v tomto případě spíše nohy a hrdlo. a cítím se i nemálo zrazen. vždyť vystavovat takto vyumělkovanou trýzeň všech zúčastněných, od nebohých sponzorů strachujících se o svou nemalou investici, po nebohé elektrikáře, obávající se o zdroj obživy, to vše doslova citově vydírá diváka, který bude sám sebe nutit mít toto představení rád, už jen aby tím vyjádřil respekt vší té imaginární námaze. ale i když jsem už vyjádřil podezření z autobiografických aspektů scénáře, kladu si i přeci otázku: kolik je na tom všem vlastně pravdy? (23.04.2015)

Mladá Peggy Sawyerová malém způsobí krach chystaného muzikálu na 42.street, kdy nevědomky flirtuje s přítelem představitelky hlavní role muzikálu Dorothy Brockovou, která v zápalu žárlivosti upadne a vyvrtne si kotník. Nakonec vše Peggy zachrání, když je obsazená do hlavní role namísto Dorothy a povede se jí nadmíru splnit očekávání všech a zachrání tak celé představení. Báječná Bebe Daniels, zdařilý muzikál. 80% (30.09.2008)

Snímek, který definoval moderní filmový muzikál. Dnes už bohužel nekoukatelná nuda s otřesnými herci. Důvodem pro mé hodnocení jsou jen dvě věci. Především důležité místo mezi milníky světové kinematografie (pokud vám uniká formální stránka, zkuste si vzpomenout kolikrát byla později zopakovaná fabule 42. ulice o dívce, co hraje druhé housle, dokud jí nenadálá událost nehodí do klína hlavní roli). A v druhé řadě je to poslední čtvrthodinka, kdy se hraje samotný muzikál a Bacon předvádí své proslulé kamerové jízdy mezi nohama tanečnic a nadhledy na taneční obrazce tvořené na scéně. Přesto - Never more! PS: V jedné z prvních rolí zde vystupuje i proslulá muzikálová hvězda Hollywoodu Ginger Rogers. (13.01.2010)

Je hodně dobře, že se staré snímky uchovávají i pro budoucí generace. Tohle je jeden z nich. "42. ulice" má nádhernou vizuální a zvukovou stránku, což je v případě muzikálu s dramatickým a komediálně romantickým příběhem naprosto stěžejní. I dnes vypadá tenhle snímek nádherně. Není to žádná velká podívaná, hlavně dějově, ale to číslo na závěr stojí za to. Nevím čím to, ale skoro mě to hudebně dostává víc, než muzikály moderní. (10.12.2013)