Modlitby za Bobbyho

Velmi silny film. Prva cast je hlavne o vnutornom rozpolozeni a zmatku Bobbyho. O tom ako sam pred sebou a pred svojou rodinou prizna svoju orientaciu. A ako na neho posobi ich odmietanie a snaha ho "vyliecit". Ako najde ludi, ktori ho akceptuju a miluju takeho, aky je. A ako ani to nestaci na to, aby sa zacelilo jeho srdce. Druha cast je o rodine , ktora sa vyrovnava so stratou syna a brata. A o matke, ktora este bojuje aj so stratou viery. Film nenasilnym a v mnohych momentoch vizualne zaujimavym sposobom, hovori o tom, aky zhubny a tragicky vplyv maju slova, nenavist a obmedzenost a ako niekedy az tragedia dokaze otvorit ludom oci, aby boli schopni a ochotni sa pozriet dalej od svojho nosa. Film ma aj dobre zvolenu hudnu a herecke vykony, hlavne v podani Sigourney Weaver a Ryana Kelleyho. Ona bravurne sprostredkovava strach, zmatok a neistotu Mary. A Ryan je zranitelny aj plny nadeje a strachu a bezmocnosti. Film je svojim sposobom kruty. Ale konecne vyznenie je pozitivne a plne lasky. (25.10.2016)

Tenhle film se dostal až na samou dřeň mých pocitů a emocí. Zoufalství matky, která svými činy a jednáním způsobí smrt vlastního syna a její prozření a přeměna v zapálenou aktivistku, dokáže zasáhnout až do těch nejniternějších zákoutí duše a dělá z role Sigourney Weaver hvězdu největšího kalibru. Život sám vymyslel příběh na který je mnohý scénárista krátký. Marry Griffithová, kdybych měl klobouk, hluboce před Vámi smekám. Zaplatila jste tu nejvyšší cenu, dokázala jste však vstát a postavit se svým vlastním předsudkům a bojovat proti celé společnosti za změny v nás všech a za to Vám právem patří dík celé gay a lesbické komunity a v neposlední řadě i odpuštění Vašeho syna. Jsem moc rád, že tento film vznikl a že jsem ho mohl sledovat v objetí své milované osoby. Poprvé v životě jsem se nestyděl za slzy a byl jsem hrdý na to, že jsem gay. Žádný jiný film s touto tématikou mne tak citově nezasáhl, i když je to dílko ve skrze "jen" televizní. Ještě jednou díky, všem. (09.03.2013)

Příběh je silný a hluboký, ale film nic moc - protože je strašně předvídatelný. První polovina je úplně jasná (pak tedy sebevražda, což ukázali už v první scéně, takže klasika) a pak druhá půlka, opět strašně předvídatelná. Je to dobrý film, ale svojí předvídatelností mě nudil, proto napíšu něco o sobě: moc jsem Bobbymu rozuměl, protože sám jsem jiný- až do 24ti let jsem se nikomu nepřiznal, že nemůžu mít sex a stejně tak jsem ani to, že mám deprese, protože jsem se styděl... Sebevraždu jsem nespáchal, ale kolikrát chybělo málo... Tak, dost o mě, ještě k filmu- je to taková LGBT agitka, což nemusím, a konec nic moc....60% (09.02.2021)

Ripleyová vyměnila plamenomet za bibli a vydala se do lítého boje proti homosexualitě, aby na samotném konci stanula jako vítězoslavná bojovnice na straně proti níž, tak úpěnlivě bojovala. Z podkrovního pokojíku už pak nevyskakují facehuggeři, ale přízrak minulosti vystavěný z vlastních chyb odrážejících se v nepochopení. Televizní film, který se své škatulky nezbaví coby tradiční americké drama, které v dnešní době osloví už jen málokoho. Byť neaktuální látka zásluhou Sigourney Weaver dorostla do nadstandartních rozměrů. (19.05.2010)

Měla jsem ze Sigourney Weaver jako z Bobbyho matky velmi rozporuplné pocity, které dokonce přerostly ve velkou nenávist. Nedokážu pochopit, jak si mohla myslet, že homosexualita je nemoc, která se musí vyléčit. Bohužel je mezi námi plno takových lidí, kteří si myslí, že jde o nemoc. Většina z nás se tváří jako hodně tolerantní lidé, ale jen do chvíle, než se něco podobného stane v našem blízkém okolí nebo v rodině. Pak může nastat peklo, které semele všechny "zúčastněné". Bobbyho matka byla totálně pohlcena svou fanatickou vírou, která ji dokonale zatemnila mozek. Pak ale přišel zlom, který donutil konečně otevřít oči. Musím říct, že po dlouhé době jsem viděla film, který pořádně zatřásl mými emocemi. (28.04.2011)