Modlitby za Bobbyho

Neobyčejné herecké výkony Sigourney Weaver a Ryana Kelleye dělají z téhle průměrné šlamastyky zapamatovatelnou věc. Režisér točil v intencích pravidel televizního filmu a snažil se, aby probůh nikde neodbočil nebo neprovokoval víc, než by bylo třeba. Scénárista se dramaturgickou stavbou moc nezabýval a skládal jednotlivé dílky puzzle víceméně nahodile a není se tedy čemu divit, že vrchol filmu máme za sebou už v polovině filmu. Když k tomu přidáme ještě opravdu velmi nezdařilou a mnohdy i nevhodně použitou hudbu, navíc ještě zhusta brutálně useknutou střihem, máme před sebou asi takový dort, jaký by upekli pejsek s kočičkou. A jen neuvěřitelně dobrá Sigourney se na závěr svým dojemným projevem před soudem postará o druhý vrchol filmu a zachrání jej tak před upadnutím v zapomnění. (10.02.2010)

Sice jde pouze o televizní film, ale disponuje silným emotivním příběhem a herečkou Sigourney Weaver v hlavní ženské roli, která byla za svůj výkon nominována na Zlatý glóbus a Cenu Emmy. Být gayem v rodině, kde je matka silně nábožensky založená není vůbec jednoduché. Snímek je natočen podle skutečných událostí. (11.02.2012)

“Before you echo 'Amen' in your home or place of worship, think and remember...a child is listening.” “If no one had ever challenged religious authority, there’d be no democracy, no public schools, women’s rights, improvements to science and medicine, evolution of slavery and no laws against child abuse or spousal abuse. I was afraid to challenge my religious beliefs because that was the basis of creation—mine anyway. I was afraid to question the Bible or anything in it, and when I did, that’s when I became involved with PFLAG and realized that my son was a perfectly normal human being and there was nothing for God to heal because Bobby was perfect just the way he was.” “ I realize how depraved it was to instill false guilt in an innocent child's conscience, causing a distorted image of life, God, & self, leaving little if any feeling of personal worth. To all the Bobbys and Janes out there, I say these words to you as I would my own precious children. Please don't give up hope on life, or yourselves. You're very special to me, and I'm working very hard to make this life a better and safer place for you to live in. Promise me you'll keep trying. Bobby gave up on love, I hope you won't. You're always in my thoughts.” ― Mary Griffith l It's time for a Brand New Testament. (13.03.2016)

Jsou filmy, které mají hvězdné obsazení a uznávaného režiséra, mají ohromnou návštěvnost v kinech a vydělají plno peněz... A pak se třeba náhle objeví nenápadný TV film, který smete všechny "velké filmy" a najednou slova nestačí. Velmi emotivní drama, neskutečně přesvědčivá S. Weaver a výborné po všech stránkách. (22.06.2012)

Když jsem se na film podíval se svým partnerem, zdaleka jsem netušil, že se budu dívat na tak sugestivní film, u kterého na konci nezůstalo ani jedno oko suché. Ale ještě než jsem napsal komentář, přečetl jsem si negativně laděné pocity jiných, kteří dosud nevědí, o čem je řeč. Pravděpodobně takový problém nemají. Ale mohli by se vcítit do pozice jiných. Vždyť se jich taky nikdo neptá, jak zjistili, že jsou heterosexuálové, jestli to náhodou není jen jejich rozmar, ze kterého se do druhého dne vyspí. Tak jako skončil Bobby, mohou skončit i ostatní nepochopení, které společnost utvrzuje v to, že homosexualita je nemoc a hřích. Přiznám se, že jsem se s hlavním hrdinou sžil natolik, až mi to rvalo srdce a Sigourney jsem chtěl zakroutit krkem. Ale myslím, že není potřeba žádné Bible, aby lidstvo pochopilo, že člověk si nevybírá, kým bude. Na zpracování filmu jsem věru nehleděl, tady jde o příběh, který by skutečně měl vidět každý rodič. I moje matka..., bohužel... (18.11.2011)