Hra o trůny - Série 3

Nejsilnější stránkou třetí série je z mého pohledu vývoj hlavních i vedlejších postav. Mnoho z nich si tu totiž prochází situacemi, díky kterým nám jsou ukázány v jiném světle. Díky tomu se u některých ukáže, že jsou charakterem možná docela jiné, než jak se předchozí dvě série zdálo. V jiných ohledech je tato série také dobrá. Je tu mnoho dějových zvratů, mytologie toho světa se stále rozšiřuje a intriky přetrvávají. (13.11.2018)

Jednička nebyla špatná, ale nic se nedělo, berme to jako rozjezd, takže v tomto slova smyslu byla skvělá, ale oproti dalším v porovnání, nudná. Dvojka už byla lepší, ale trojka je bomba. Když to porovnáme, tak první 2 série jsou jen na zahřátí a 3 už konečně baví a nervuje a překvapuje, tak jak to máme rádi Je to i o zvyku, člověk si první 2 série zvyká, ve 3 už si užívá spád a atmosféru. 3 série patří k seznamu toho nejpovedenějšího, co jsem v seriálové podobě za poslední roky viděl. (06.02.2020)

No tak do nějakého 7. dílu pořád jen to samé. Slovní válka, intriky. A myslím si, že toho je za ty dvě a půl řady ažaž. Už mě to nedokázalo ničím překvapit. Nicméně konec řady je tak šokující, že mi to zklamání předešlých dílů celkem vynahradilo. Takhle to mělo vypadat už dříve. Uvidíme, s čím se vytasí soudruzi v další řadě. A doufám, že tempo udrží. (03.07.2016)

Veškeré nadšení vyprchalo. Najednou je podstatně důležitější vidět tři jiné seriály (nový Hannibal, The Borgias a zbytek taktéž novýchVikings) a tlačítko PAUSE používám přespříliš často. Odvysílané díly splývají a (drobné) výtky rostou jak houby po dešti. Očekávaná UDÁLOST sezony spíše zklamala. Mínusy: Bran, Robb a Jon v lepším případě nehorázně nudí. Dvě a půl sezóny obtěžování s neknižní děvkou a její zbytečná/hloupá smrt, když se konečně začne zdát, že s ní možná i něco zamýšlí. Atd. atd. atd. TOP scény: - Vyzvedla bych alespoň všeobecně herecké výkony, především pak u Tywina, Olenny, Joffreyho a dua Jorah & Barristan. Plus příjemné překvapení ve formě valyrijštiny. Hodnocení: ***** * z 10 (03.01.2016)

OK, napotřetí zvedáme na totáč. Dějová linka je oproti dřívějšku výrazně lépe poskládána a přechody mezi jednotlivými dějišti a scénami jsou zcela přirozené (na rozdíl od předlohy), postavy doznávají až shakespearovských kvalit a konečně se dočkáváme vynikajících rozuzlení nejen nově nadhozených motivů, ale i témat provázejících seriál už od samého počátku. Třetí řada dokonale zachycuje klíčový prvek ságy, a sice dojem vzájemné propletenosti. Víc než kdy jindy se vyplácí nevnímat Hru o trůny jako jednolitý příběh, epizodu od epizody, ale jako propracovanou a podrobnou tapisérii, jejíž jednotlivé pozapomenuté, dávno představené a zdánlivě nedůležité nitky se zničehonic splétají dohromady a dávají vzniknout úžasnému výjevu (z tohohle pohledu zpětně začínám brát na milost užvaněnou, pooomalounku se rozjíždějící první řadu). Plus jsem se oficiálně zamilovala do ženských postav – můžu je nesnášet (Cersei, Maergery), můžu jimi opovrhovat (Catelyn), můžu na jejich charakteru a způsobu uvažování nich nacházet desítky vad (Daenerys, Sansa a Arya), můžu v nich nacházet typické masturbační fantazie (Yara/Asha, Ygritte a Brienne), a přesto nelze popřít, že na rozdíl od 99% feministických idealizovaných výmyslů se jedná o skutečné, trojrozměrné, chybující lidi z masa a krve, kteří se ze všech sil snaží nějak poprat s podmínkami, do nichž byli vrženi. Tak samozřejmé, a přesto tak těžko k nalezení. (15.03.2017)