Hra o trůny - Série 6

Kvalita scénáře šla nekompromisně dolů, s tím přichází řada nesmyslů a nelogičností spojené s chováním postav, nad kterými jsem často nevěřícně kroutil hlavou, a spoustou klišé momentů, kdy někdo někoho na poslední chvíli zachrání apod. Finále v podobě dvou posledních dílů tomu trochu napravilo reputaci, zvlášť když přišlo na dlouho očekávanou a sladkou pomstu. Čtyři, ale s odřenýma ušima. (17.04.2019)

Jak zhodnotit potrat? Šestá série GoT ve mne po debaklu v rámci páté série nečinila dobrý pocit. Kdybych měl shrnout celkový pocit, tak asi tak, že i když jsem dával čtyři hvězdy sem tam. Bylo to hlavě, protože jsem jakž takž cenil tvůrce, že se snažili být kreativní. Průser nastal poté, co Weiss a Benioff vzali Martinův svět a začali ho tvrdě a nekompromisně znásilňoval přímo do prdele. Totálně rozbořili a zrušili funkce a zákony, které Martin dvacet let stavěl. Je tam vidět ta eskalace děje. Spíš je blbý to, že byste mohli klidně pátou a šestou sérii přeskočit. Zásadní by byl možná tak poslední díl, který mi připomněl ty staré dobré časy, kdy se na GoT dalo ještě dívat. A devátý díl... že je prej ze všech nejlepší? Watafak? Lidi já nevím jestli to víte, ale jsou tu díly jako Lev a růže, Deště Castameru. Ano všechny napsal po stránce scénáře Martin, ale tak hej, když chcete klasický W a B počin, tak klidně pilot. Nebo Dva meče. Co já kurva vím. Jak jsem kdysi řekl někdy jindy a jinde: Když vám někdo cpe celou dobu hrnec koprovky, tak se pak ze lžičky svíčkové neposerete. A GoT a šestá série je toho jasný příkladem. Sedmá série pro mne pojede asi hlavně ze zvyku. (30.06.2016)

Se sračkou jsem počítala, ale něco takhle strašného jsem neviděla snad ani při psově posledním krvácivém průjmu. Jistě, na jednu stranu je šestá série příšerná úplně stejným způsobem jako ta předchozí – nekonzistentní, většinou dokonce regresivní charakterizace odčiňující dřívější vývoj, mizerně naklíčované klišoidní bayoviny určené těm nejuslintanějším idiotům, KATASTROFÁLNÍ plynutí a dávkování příběhu, jedna ukázka retroaktivní kontinuity za druhou, výhradní upřednostňování ŠOKUJÍCÍCH, od kontextu zcela izolovaných okamžiků, které letos kvůli své předvídatelnosti a vyčpělosti nezvládly šokovat snad ani devadesátiletou ýbrkonzervativní jeptišku, promrhaný potenciál mnoha talentovaných lidí, kteří z příšerně pojatých bitev zvládli díky nesmírnému nasazení udělat něco estetického, rozvláčnost a ubíjející nedějovost, VATA, VATA a pro změnu zase VATA, a především hangáry nelogičností, kvůli jejichž čirému množství neuplynula za celých deset epizod jediná minuta, na niž by se z toho či onoho důvodu nedalo pyčovat. Pár podstatných rozdílů tu ale oproti loňsku přece jenom je: jednak nikdy nebylo patrnější, že Benioffovi a Weissovi je nějaká snaha o koherentní, scenáristicky přijatelný počin už definitivně u řiti, a tak výsledná amatéřina, s níž se obtěžovali cákat na papír jednu nesouvisející hovadinu za druhou, všechny zmíněné vady nejméně desetkrát umocnila. A dále pátosezónové nevybíravé kuchání všech dějových linek a pozdější nepochopitelná snaha se co nejpřekotněji dostat k závěru jakékoli promyšlenější a hlubší dílo už od prvního dílu vylučovaly a způsobily, že sedmá i osmá řada nemůžou jinak než sračkoidnost dále stupňovat. Seriálová, rozumem neobsáhnutelně stupidní verze blížícího se konce naneštěstí rovněž způsobila, že zpětně už si nikdy nebudu moct vychutnat ani ty jediné dvě sezóny, které jsem měla upřímně ráda. Vždyť jak bych se znovu mohla tetelit z ojedinělé přítomnosti knižní Cersei v bitvě o Černovod, z Rudé svatby, Aryiny interakce s Jaqenem, Theonovy tragické zrady Starků, Oshy, Sansina manipulování v Králově přístavišti, Danyina dobývání zátoky Otrokářů nebo Jaimeho v harrenhalské vaně, když teď dobře vím, že nic z toho nakonec k ničemu nevedlo a zákonitě už vést ani nemůže? Hra o trůny je mrtvá, ať žije Píseň ledu a ohně. Pro příští, snad už poslední dvě série nezbývá než doufat, že se místo hysterického nasraného pyčování na každičký detail zvládnu dostat do pokročilého stavu nirvány a tváří tvář hrůze se spokojeně chechtat. (15.03.2017)

Bylo to snad jakoby vznikly prve poslední dvě epizody a až následně se dotáčel zbytek. Děj se za 4 první epizody prakticky téměř nikam neposunul. Celá série se kompletně otřásla v základech. Už žádné intriky, které se snažíte rozklíčovat a i tak víte, že mají několik možných řešení. Zde pokud jde o intriky, tak mají mnohdy né úplně podložený důvod a hlavně význam v kontextu celého seriálu (Arya, Sansa, Malíček). Brandon je pro mě úplně kapitola sama pro sebe. Může vidět vše, ale vidí jen to co se zrovna hodí vysvětlit, nebo co se scénáristům hodí ukázat. Zrychlení děje se projevilo tak neblaze, že jsem od prvních epizod měl pocit, že pod královstvím mají natažené metro a místo holubů si začali faxovat. O jednom záběru na Eda Sheerana (doufám, že jsem to napsal správně) se snad ani nemá cenu bavit. Dle mého názoru to bylo pod úroveň celého seriálu. A kde má Snow svého Ghosta? P.S. Jak vytáhli draka, když neumí plavat? (Nemohla to být lež, když se jim nechtělo ani přes popraskaný led.) (31.08.2017)

Finální dvě epizody (obě režírované Miguelem Sapochnikem, jenž má na svědomí i vynikající epizodu Hardhome z páté série) této řady se mohou směle zařadit mezi to úplně nejlepší, co soudobá (kvalitní) televizní tvorba nabízí. Háček je bohužel v tom, že předchozích osm dílů ve srovnání (nejen) s nimi působí jen jako celkem ucházející intro (i navzdory brilantním pasážím typu "Hold the Door!"). Následující sezóna/y údajně už bude/ou mít "pouze" sedm epizod, což bych jedině uvítal, protože by se tak mohly z děje vyházet veškeré zdržující zbytečnosti a celá/é série by díky tomu pravděpodobně měla/y (znatelně) větší spád a tah na bránu. Ostatně zkrácení o tři díly by dozajista pomohlo i zde... 85 % (01.07.2016)