Defendor

Chcem len trochu osvety poskytnúť neanglicky hovoriacim spoluužívateľom , že v scénke ,kedy sa Kate pýta Defendora , že čo robí vietor , všetci by sme mali očakávať odpoved, že " fúka " , čo po anglicky je " blow " ( on odpovedal , že rozfúkava ) , čím sa mu snažila naznačiť , že ho " vyfajčí " . ( Po angl. blow job = fajka ) . (24.04.2010)

Od superhrdinů přes obyčejného člověka po retarda. Tolik k spletitému vývoji superhrdinského žánru, který před časem uzavřel Defendor. Zlatý věk komiksu spustil ve třicátých letech nezničitelný Superman. Uběhl nějaký čas a nezničitelnost odstavila zpola kacířská, zpola láskyplná dekonstrukce superhrdinského mýtu ve Strážcích. Moore sejmul z hrdinů božský status a přiblížil je lidem, protože kdyby na to přišlo, zařvali by v éře sužované hysterií z atomové války skuteční lidé, ne okostýmované postavičky. Zlom přišel se Spider-Manem, který zavedl rovnítko mezi superhrdinu a obyčejného člověka. Proto nesnáším Spider-Mana, protože Peter Parker není ani spasitelským komplexem postižený excentrický multimilionář, ani smradlavá, ustrašená veš, dnes nazývaná nerd. Je to obyčejný kluk, patnáctiletý středoškolák, jakých najdete ve flísové mikině a nemožné košili po průmkách tisíce. Od teď to šlo s komiksovými hrdiny od desíti k pěti. Jestliže si doposavad vyžadovala funkce superhrdiny vlastnosti o třídu lepší, než jakými disponuje obyčejný člověk, Kick-Ass a Scott Pilgrim navlékl superhrdinský dres lidem o třídu horším, nerdům a třasořitkám. Odčlověčení a přerod k infantilní regresi završil retard Defendor, zrcadlově věrný protějšek Supermana. Hrdinský model zero to hero se otočil, démoni se zmenšili na mechanické hračky, kruh se uzavřel – z Lois Lanové je feťačka a děvka, z Clarka cvok, co má v jedné scéně v pazourech ceduli „slow“, protože je slow a žije ve světě, v němž se z předvčerejšku rodí zítřek, na rozdíl od Clarka, který plive krev v ódě na starou žurnalistickou pravdu, že není nic staršího než včerejší noviny (proto je nesmysl porovnávat kritické studie ze čtvrtletníku Film a doba s deníkařinou, kde se odevzdávají dva texty denně), a ze Supermana se stala přinejmenším srandovní figura z burlesky. Moc jí nepřispívá, že se drží ideálů, ač se jí to postavy ve filmu snaží rozmlouvat. Mohlo by se domyslet, kam dál tenhle vývoj superhrdinského žánru povede. Může být něco méně než retard navlečený do kostýmu? Může - samotný tvůrce retarda, jeho obhájce, komiksový scénárista hrající si na hero boye. Hodně o tom pověděl Resnais v Prozřetelnosti, kde prodělává hořečnatý sen umírající spisovatel. V mnohém tahle dekonstrukce hrdinů a jejich pád připomíná také vztah západní civilizace k Bohu. Na jeho svržení jsme potřebovali bezmála dva tisíce let. U komiksových hrdinů se to odbylo za pár desítek. Ruku v ruce to jde s překotným vývojem společnosti, kde lineární růst přerostl v exponenciální. Na co dřív stačila hodina, na to je třeba dnes minuta. Za pár let to bude sekunda. A pak jen její zlomek. To jen poznámka pro ty, kteří budou zase překvapeni zítřkem. Každopádně, věci jsou v pohybu. A to je vždy dobrá zpráva. (11.09.2010)

Zvláštní film. Který mě nakonec dostal - svou netradiční a silnou atmosférou, kreativní variací superhrdinského námětu, výbornou kamerou a hudbou, a v neposlední řadě i fantastickým hereckým výkonem Woodyho Harrelsona. Trochu mi tenhle film připomněl jiné snímky "Kick-Ass" a "Svět podle Prota", a jistě by se podobných filmů našlo ještě více, pokud bych se déle zamyslel. Ostatně, celkový můj dojem je takový, že tenhle film je tak trochu nedoceněný a inspiruje k řadě úvah, na témata typu "jak se proměňuje v průběhu času filmové zpracování superhrdinů" či "proč lidé milují určitý typ outsiderů, novodobých Davidů s pomyslným prakem v ruce". (14.07.2012)

Arthur Poppington byl tak trochu blázen, ale když se to tak vezme, tak nádherný blázen. Chtěl totiž napravit všechny křivdy a zločiny, jako superhrdina. Jen škoda, že mu k tomu chyběly ty jejich schopnosti. Woody Harrelson byl skvělý a postava mladičké prostitutky taky moc pěkná - tvrdé děvče s měkkým srdcem. (02.05.2010)

Komu zcela neplánovaně neukápla na samotném konci slza jako hrach, tak to celé vůbec nepochopil. Já vím, proč Woodyho miluji. Je to zlatíčko. Kromě toho, že v té škrabošce byl k zulíbání, tak znovu a opět dokázal, jak neskutečně úžasný herec to je. Není to první drama s komediálním nádechem, které jsem s ním viděla. Tady sice nebylo nic moc extra k smíchu naopak, ale jako Defendor, co měl svého Defendoga, jako takový Forrest Gump byl ve svém vážném a skutečném boji se zločinem tak moc milý, až to bralo dech. Každopádně jsem se zrovna stala součástí čistokrevného dramatu o jednom docela neobyčejném, lidském osudu. (04.04.2018)