Defendor

Jak neočakávané a odvážne zlúčenie. Jednému až nebere ako tomu udať vymedzené mantinely aby sa to nevymklo kontrole a nováčik Stebbings túto syntézu dotuje takou krehkosťou, že ju niet čim ohraničovať. Nač by krotil niečo, čo si priam žiada byť neskrotené. Skrátim to, parodizovanie má vynovený akcelerátor, ktorý poľahčujúcemu striafaniu sa do vyzývavých cieľov (preoblečený nesmrteľníci, netrvanlivé/sílené celebritky, poverenci z ľudu-záchranci našej i inej planetárnej sústavy) vstrekuje nedostižný výkon, je ním sám "Defendor" čo by ďalší záchranca nízkorozpočtových produkcií. Silnejšie 4*. (02.11.2010)

Najlepšie je, že hoci v skutočnosti ide o viacvrstvový psychologický film (v tomto ohľade by však podľa mňa mohol ísť ešte trochu viac do hĺbky), stále dodržiava schému superhrdinských príbehov - vrátane napr. "straty schopností". Veľmi dobre natočené a výborne zahraté. Všetko samozrejme valcuje Woody, ktorý je v nevídanej forme. (27.03.2010)

Od superhrdinů přes obyčejného člověka po retarda. Tolik k spletitému vývoji superhrdinského žánru, který před časem uzavřel Defendor. Zlatý věk komiksu spustil ve třicátých letech nezničitelný Superman. Uběhl nějaký čas a nezničitelnost odstavila zpola kacířská, zpola láskyplná dekonstrukce superhrdinského mýtu ve Strážcích. Moore sejmul z hrdinů božský status a přiblížil je lidem, protože kdyby na to přišlo, zařvali by v éře sužované hysterií z atomové války skuteční lidé, ne okostýmované postavičky. Zlom přišel se Spider-Manem, který zavedl rovnítko mezi superhrdinu a obyčejného člověka. Proto nesnáším Spider-Mana, protože Peter Parker není ani spasitelským komplexem postižený excentrický multimilionář, ani smradlavá, ustrašená veš, dnes nazývaná nerd. Je to obyčejný kluk, patnáctiletý středoškolák, jakých najdete ve flísové mikině a nemožné košili po průmkách tisíce. Od teď to šlo s komiksovými hrdiny od desíti k pěti. Jestliže si doposavad vyžadovala funkce superhrdiny vlastnosti o třídu lepší, než jakými disponuje obyčejný člověk, Kick-Ass a Scott Pilgrim navlékl superhrdinský dres lidem o třídu horším, nerdům a třasořitkám. Odčlověčení a přerod k infantilní regresi završil retard Defendor, zrcadlově věrný protějšek Supermana. Hrdinský model zero to hero se otočil, démoni se zmenšili na mechanické hračky, kruh se uzavřel – z Lois Lanové je feťačka a děvka, z Clarka cvok, co má v jedné scéně v pazourech ceduli „slow“, protože je slow a žije ve světě, v němž se z předvčerejšku rodí zítřek, na rozdíl od Clarka, který plive krev v ódě na starou žurnalistickou pravdu, že není nic staršího než včerejší noviny (proto je nesmysl porovnávat kritické studie ze čtvrtletníku Film a doba s deníkařinou, kde se odevzdávají dva texty denně), a ze Supermana se stala přinejmenším srandovní figura z burlesky. Moc jí nepřispívá, že se drží ideálů, ač se jí to postavy ve filmu snaží rozmlouvat. Mohlo by se domyslet, kam dál tenhle vývoj superhrdinského žánru povede. Může být něco méně než retard navlečený do kostýmu? Může - samotný tvůrce retarda, jeho obhájce, komiksový scénárista hrající si na hero boye. Hodně o tom pověděl Resnais v Prozřetelnosti, kde prodělává hořečnatý sen umírající spisovatel. V mnohém tahle dekonstrukce hrdinů a jejich pád připomíná také vztah západní civilizace k Bohu. Na jeho svržení jsme potřebovali bezmála dva tisíce let. U komiksových hrdinů se to odbylo za pár desítek. Ruku v ruce to jde s překotným vývojem společnosti, kde lineární růst přerostl v exponenciální. Na co dřív stačila hodina, na to je třeba dnes minuta. Za pár let to bude sekunda. A pak jen její zlomek. To jen poznámka pro ty, kteří budou zase překvapeni zítřkem. Každopádně, věci jsou v pohybu. A to je vždy dobrá zpráva. (11.09.2010)

Nízkorozpočtový, dobře napsaný a obsazený Defendor zasazený do temnějšího světa. Podivín Woody Harrelson s nízkým IQ vede osobní válku proti nespravedlnosti pod režijní taktovkou debutujicího Petera Stebbingse, který tu odvedl dobrou práci a převážně držel tempo. John Rowley složil do tohoto smutného příběhu hudebně zapadajicí skladby, které poslouchat samostatně není pro mé uši vůbec špatné. Nečekejte od toho komedii, i když určité prvky má. 65% (11.04.2010)

Skvělé završení Woodyho hereckého comebacku. Superhrdinský film doslova za pár šupů, který je přes pár hodně zábavných situací spíš idealistickým dramatem o muži, co se postavil zločinu, jelikož mu vysoké IQ neřeklo, že je hloupost něco takového zkoušet. A právě fungující vážnější linky dělají společně s fajn herci z Defendora zajímavý žánrový mix, u kterého sice nenajdete desítky zlikvidovaných záporáků, ale nakonec zjistíte, že tu stejně od začátku šlo o něco úplně jiného. Starým poselstvím to v novém kabátku někdy může sakra seknout, a tohle je právě ten případ. (20.03.2010)